Katarína Klamková z IQRS: Sílu k práci mi dává křesťanská víra
Slovence Kataríně Klamkové je téma lidských práv blízké řadu let. V
současnosti pracuje jako ředitelka sdružení IQ Roma servis. Ve čtvrtek 4. června
se v Muzeu romské kultury (MRK) konalo setkání zástupců nevládek včetně IQRS a
části brněnských Romů. Týkalo se takzvaného „desatera pro boj s neplatiči“
starosty Brna-střed Libora Šťástky (ODS).
Jak vnímáte nejnovější Šťástkovu iniciativu?
Pološťastně. Mnoho návrhů zůstává v půli cesty buďto úspěšnými nebo zcela
kontraproduktivními podle konkrétního provedení v praxi. To je ta velká neznámá.
Obávám se, zda nešlo víc o silácký mediální nástroj než o začátek promyšleného
řešení. Zcela neopodstatněným se mi pak jeví zaměření pouze na tzv. „Bronx“. Je
prokazatelné, že dlužníci bydlí na území celé městské části Brno-střed.
Zazněly též obavy Romů, aby se nevládní organizace nestaly tzv.
prodlouženou rukou radnice Brno-střed proti nim samotným. Z čeho plynou a jak je
chcete rozptylovat?
Žel pan starosta bez předešlých konzultací uvedl, že součástí strategie bude
i užší spolupráce s neziskovkami. Jeho návrh spolupráce v otázce zajišťování
uznání dluhu odmítáme, protože odporuje principům sociální práce. Ta spočívá v
individuální práci s klienty za účelem prevence nebo řešení vzniklé situace s
cílem ji stabilizovat a zmírnit její nepříznivé dopady a to vždy na dobrovolném
principu. Samotné uznání dluhu spadá do kompetencí bytového odboru nebo správy
nemovitostí a jako takové nemůže být zajišťováno poskytovateli sociálních
služeb! Vítáme však možnost navázat bližší spolupráci se správou nemovitostí
kvůli včasnému řešení vzniklé zadluženosti. Sociální pracovníci neziskovek mohou
obratem nabídnout asistenci při řešení zadluženosti, komunikaci s bytovým
odborem či správou nemovitostí a poradenství těm nájemníkům, kteří o toto
projeví sami zájem. Naše postoje a hranice jsou jasné a nepřekročitelné a tyto
opakovaně sdělujeme jak klientům, tak městské části.
Co by pro tu samou věc mohly udělat noviny Romano hangos?
Větší zaměření a distribuce novin mezi běžnými Romy, občany, tj.
„neprofesionály“ s cílem širší občanské informovanosti a aktivizace. Napadají mě
regionální přílohy, např. jeden list k volné distribuci do rodin aj. Víc
včasných praktických, regionálních informací, pozvánky, diskuse a besedy s
čtenáři o potřebách, obavách, zájmech, rozhovory s místními politiky, občanské
dotazníky na aktuální témata, stálá sběrná i distribuční místa v terénu atd. Ale
netvrdím, že to situaci zásadně ovlivní a chápu, že není lehké tohle realizovat
v praxi.
Na romské demonstraci 3. května část Romů vyjadřovala nespokojenost s
činností neziskových organizací, zabývajících se Romy, ale i např. s novinami
Romano hangos atd. Na rozdíl ode mne jako redaktora máte větší zkušenosti z
terénu – jaké výhrady dlouhodobě tito lidé mají a v čem by se podle jejich
mínění měla práce neziskovek změnit?
Dlouhodobě, v běžné individuální rovině spolupráce jsme ročně v kontaktu s asi
1600 klienty. Ti žádné zásadní výhrady nemají, naopak, spíše si organizaci,
pracovníky i poskytované služby chválí a vyhledávají je.
Nejen majorita, politici, ale naprosto všichni, včetně Romů chtějí jednoduchá a
rychlá řešení, která je uspokojí. Strach z extrémistů, nedostatek práce díky
krizi, tvrdé postoje samospráv vůči dlužníkům či obava o budoucnost radikalizují
skupinové emoce ve prospěch rázných okamžitých řešení. Samozřejmě, že ideálně by
mnoho Romů, jejichž situace je velmi složitá až kritická, kteří se navíc cítí
bezmocní vůči této situaci, okolí, systému, chtělo úplnou vydatnou pomoc, změnu.
Od nás například 100% servis s minimem vlastního úsilí, vyřešení krizí na
počkání, moc přidělit komfortní byt, zprostředkovat velmi dobře placenou práci v
blízkosti bydliště, odpustit dluhy a penále, moc okamžitě změnit podmínky
systému a chování lidí…
Je to přirozená touha, avšak většina již ví, že toto v realitě není možné a
cesta z těžkostí je tvrdá a často bolí. Nejsme ani nechceme být zázrační a
dokonalí – to by pak teprve ostatní zůstali závislí a bezmocní. Chceme být spíše
neviditelní, nenápadní prostředníci. Nebezpečí větších neziskových organizací i
aktivnějších sociálních služeb tkví v tom, že mohou znesvéprávnit a zpasivizovat
jednotlivce, kteří se na ně plně spolehnou. Odborně se chtějí spolehnout úřady,
politici. Neziskovky a sociální služby jsou fajn, ale mají být jen podpůrný
nástroj, jeden z mnoha. Nikdy nelze opomíjet dotčené lidi, jejich potenciál,
možnosti.
Na zmíněné schůzce zástupců nevládek a části brněnských Romů ohledně Šťástkova
„desatera“ bylo znát, že potřeba samostatné občanské aktivity, reprezentace
obyvatel čtvrti, lokality je žádaná i potřebná. Snad i reálná. I zde však musí
panovat demokracie, čili měli by zde být v zastoupeni i místní obyvatelé –
Neromové. Avšak i toto je běh na dlouhou trať, můžeme občanské diskuse více
podporovat, nemůžeme je však plně organizovat a iniciovat… Je to i na lidech
samotných.
Máte tvrdou práci, jste tak říkajíc pod palbou z protichůdných stran. Je
léto – kde a jak budete čerpat energii do dalších zápasů?
Mnohem horší musí být například sice klidná práce, ale nucená servilita.
Nebo falešnost, nuda, nesmyslnost, obrovský kolos… Moje práce navíc není zas
tak strašně složitá, protože všechny specializované a odborné věci za mě dělají
kolegové a nebo mi v nich významně pomáhají. Takže se mám v Íkvéčku o koho opřít
lidsky i odborně a to je pak vše spíše výzva, než zátěž. Ja mám navíc, i když
někdy mi to taky leze na nervy, velmi ráda, když jsou lidé přímí, i ostře. Víte
lépe a jasně na čem jste, navíc v hádkách a protichůdných názorech je též
potenciál k různým, tvořivým argumentům a tak často k novým postojům,
informacím, možnostem. Energii čerpám nejvíce z křesťanské víry. Když se cítím
napojená na Boha, jsem zakotvená, vnitřně vyrovnanější, silnější, když se
odpojím, respektive průběžně odpojuji – stává se mi to často – tak ji i sebe
ztrácím. Takže se pak musím zpátky „napojit“. Ale jinak osobně miluju a též
potřebuju odpočinek a volno, v srpnu se chystám na okružní jízdu do USA a za
sestrou, která je na stáži ve Washingtonu v Holocaust Memorial Museum.
Text vyjde v Romano hangos č. 10-2009 na
www.srnm.cz
KAM DÁL?
Značka Ethnic Friendly zaměstnavatel slaví druhé narozeniny