Jan Husák z Romodromu po cestě na Ukrajinu: Pomáháme přímo na místě, ale v zimě můžeme zřejmě očekávat další uprchlickou vlnu

Zástupci neziskové organizace Romodrom navštívili již dvakrát Ukrajinu, kde nejen mapovali situaci tamních Romů, ale zároveň jim poskytli i humanitární pomoc v podobě potravin, léků a dalších potřebných věcí. Podle Jana Husáka, ředitele zahraniční sekce organizace Romodrom, se situace Romů na Ukrajině zhorší s přicházející zimou a je možné očekávat další uprchlickou vlnu. Husák to řekl v rozhovoru pro zpravodajský server Romea.cz.

Navštívili jste romské osady v Mukačevu, Perečínu a Zaričevu. Kolik času se vám tam podařilo strávit?

Na Ukrajině jsme byli poprvé v srpnu a strávili jsme tam zhruba týden, během kterého jsme se především zaměřovali, jakým způsobem je poskytována humanitární pomoc Romům na Ukrajině.

Měli jste z plánované cesty na Ukrajinu obavy ohledně bezpečnosti?

Jeli jsme do míst, které nejsou zasažené válkou jako na jiných částech Ukrajiny. Zakarpatí je území, kde se koncentrují utečenci z válkou zasažených míst, takže jsme se tam nepotkávali jenom s místními Romy, ale i s Romy, kteří právě utíkali z měst zasažených válkou. A samozřejmě obavy byly, jeli jsme do pro nás cizího zemí, takže jsme si pokládali otázky, jak nás přijmou samotní Romové nebo neziskové organizace působící přímo na místě.

V jednom místě jsme slyšeli sirény protileteckého poplachu. Nicméně pro nás to bylo nezvyklé, ale pro místní už nikoliv. Překvapilo nás, že se nad tím vůbec nepozastavují a vnímají to jako běžnou realitou svého života.

Neziskovky na Ukrajině poskytují lidem základní potřeby, systémové programy chybí

Podařilo se vám navázat spolupráci s místními neziskovými organizacemi, které vám pomohly zmapovat aktuální situaci na Ukrajině? Funguje na Ukrajině něco jako sociální služba?

Ještě předtím, než jsme odjeli na Ukrajinu, bylo zapotřebí provést průběžné mapování fungujících neziskových organizací. Díky tomu jsme s některými z nich navázali kontakt ještě před naším odjezdem na Ukrajinu, což nám zajistilo dobrou půdu pro naše další jednání a mapování.

To, jak fungují organizace v Česku a na Ukrajině je značný rozdíl. Ukrajinské organizace se většinou věnují poskytování humanitární pomoci a zajištění základních potřeb, jako je pomoc s otopem nebo poradenstvím. My se v Česku řídíme zákonem o sociálních službách a máme už nějakou standardizaci sociálních služeb. Nicméně tam nic takového nefunguje. Člověk se tam poměrně vrací v čase, když vidí, jaké činnosti neziskovky poskytují.

Během naší cesty jsme měli možnost setkat se například s organizací Blago působící na Užhorodě, která přešla z humanitární podpory na integraci Romů.

Když jsme se ptali, co to znamená, ukázali nám jednu třídu zaměřenou na předškolní vzdělávání romských dětí. Posléze jsme zjistili, že to je jediná organizace, která se na předškolní vzdělávání romských dětí na Ukrajině zaměřuje. Z toho vyplývá, že sociální odborné poradenství či jiné služby zaměřené na podporu lidí v nouzi, které známe například z Česka, tam nejsou v tak hojném počtu podporovány.

Měli jsme pocit, že pokud existuje nějaký program na celostátní nebo regionální úrovni, tak pouze formálně, ale nikdo se jim ve skutečnosti neřídí.

Setkali jsme se také se zástupci Romů, kteří mají na starosti tzv. deputát, tedy vyjednávání mezi Romy a majoritou. Fungují něco jako kdysi vajdové v romských komunitách. Jen pro představu, vždy záleží na tom, jak je ten daný zástupce silný ve vyjednávání s tou místní fungující správou a zda se mu podaří dojednat třeba výstavbu nové komunikace. Pokud ano, lokalita získá novou silnici, pokud ne, místní trpí tím, že on jako jejich zástupce je slabý pro vyjednávání. A na tomhle principu je to tam skutečně založené.

Odlišně s místní romskou komunitou pracuje známá romská organizace Čiriklo, která je ve své činnosti dál než organizace, které jsem zmiňoval. S jejich zástupci jsme se potkali online a dohodli jsme se, že navážeme spolupráci a vytvoříme společný projekt.

Čím si ten tamní systém a jeho fungování vysvětlujete?

Nezisková sféra se musí nějakým způsobem vyvíjet, což je logické. I české organizace si během těch let prošly určitým vývojem. Ze začátku se poskytovala pomoc na základě vnímaných potřeb, kdy každá organizace vnímala tu potřebu někde jinde. Postupem času se to zprofesionalizovalo, vytvořily se standardy pro poskytování sociálních služeb, vytvořil se zákon, který je platný pro všechny neziskové organizace. A ještě se to rozděluje na ty, jenž mají registrované sociální služby, a na ty, které nemají.

Tohle je teď úkol, který v budoucnu čeká i organizace na Ukrajině. Ale dost možná si ještě organizace na Ukrajině nezískaly důvěru státních orgánů, jako máme například v České republice, a proto nebylo potřeba nic legislativně vytvořit pro jejich profesionalizaci, tím myslím zákon, o který by se mohly opřít.

Jak ovlivnila válka na Ukrajině činnost místních organizací, potažmo těch romských?

Služby, které jsem zmiňoval poskytovaly běžně i před válkou. Silné postavení na Ukrajině mají různé křesťanské nebo náboženské organizace. Nebylo ničím neobvyklým, že jsme třeba v jedné z těch lokalit potkali i dva pastory, jednoho romského a druhého neromského. Jinými slovy tím chci říct, že v těchto náboženských organizacích pracují i Romové, kteří působí v pastoračních službách a pracují s romskou komunitou. Ale ta podpora není zaměřená jen na učení víry, ale i poskytování základní humanitární pomoci v podobě jídla, ošacení apod. Takhle to tam odjakživa funguje.

Jenže my si musíme uvědomit, že tyto lokality patří mezi ty, kde jídlo a další základní potřeby nejsou uspokojeny, a proto se všechny organizace zaměřují zvláště na tento druh pomoci. Pokud budou tyto potřeby uspokojeny, tak organizace mohou realizovat další aktivity, které na sebe budou navazovat a doplňovat se.

Tady je potřeba říct, že oproti českému prostředí, jsou na Ukrajině vyplácené sociální dávky pouze na děti do tří let. Pracovní trh je tam velmi omezený, práce je málo i pro etnické Ukrajince. Lidé jsou odkázáni na sezónní práce, kdy je možnost si něco vydělat nebo pracovat za odměnu v naturáliích, například za brambory či maso. A z těchto prostředků zabezpečují často nejenom svoji rodinu, ale i rodiny ze své komunity.

V souvislosti s válkou došlo v romských rodinách na Ukrajině k radikální změně v pojetí role otce

Jak moc se ta tíživá situace Romů změnila po vypuknutí války, co se týče potravin, léků, lékařské pomoci či oblasti školství?

Velmi výrazně. Rodiny, které jsme potkali, tak žijí tradičnějším patriarchálním způsobem života. Otec je tím, kdo obhospodařuje rodinu příjmy a matka je tou, která se stará o domácnost. V souvislosti s válkou došlo k radikální změně v pojetí role toho otce jakožto živitele rodiny.

Romové nemají nyní možnost pracovat nebo vycestovat za prací do zahraničí, protože v zemi nevládne civilní vláda, ale vojenská a ta vydala rozkaz pro muže nevyjíždět kvůli branné povinnost. Ženy a děti se vlastně ze dne na den ocitly v roli živitelů rodin, takže byly nuceny vycestovat do zemí EU, které nikdy v životě nenavštívily.

A pokud jim bylo vyčítáno, že přijížděly do Česka kvůli sociálním dávkám, tak já osobně jsem na Ukrajině pochopil, proč tomu tak bylo. Pokud ženy získaly příjem z dávek a vrátily se zpátky na Ukrajinu, tak měly v rukách jediné peníze, za které ta rodina mohla být živa.

Takže pokud bylo na hlavu 5 000 korun a žena měla víc dětí, tak za tu částku mohla vyžít nejen její rodina, ale i ty další, a to třeba na 4 nebo 5 měsíců. Takže svým způsobem evropské země poskytovaly humanitární pomoc ve svém státě, teda mimo území Ukrajiny.

Nicméně ta situace se teď radikálně zhoršila, protože ani ty ženy už nepřinášejí žádný příjem a ta obava z hladu, nedostatku léků a otopu je obrovská, protože tam všichni žijí v přesvědčení, že na zimu budou odtrženi od plynu nebo nebudou mít dostatek dřeva.

Což je bohužel pravděpodobné…

A tahle pravděpodobnost zazněla i z úst nejen samotných Romů, ale i zástupců tamních neziskových organizací. Vnímají to jako obrovskou zkoušku nejenom pro Romy, Ukrajince, ale i pro nás Čechy. Nejvíce se obávají toho, že nebude dostatek jídla a dřeva, jelikož ani do těch lesů už nemůžou jít pro dřevo či klestí. Zakarpatská oblast je totiž jedinou zalesněnou oblastí na Ukrajině, takže pokud by došlo k tomuto krizovému scénáři, dojde nejspíš k radikálnímu zpřísnění podmínek pro těžbu dřeva či jeho sbírání.

Setkávali jsme se během cesty s názory, že pokud nebude zbytí, tak alespoň ženy a děti musíme uchránit od toho nejhoršího. A osobně si myslím, že právě před zimou či v období zimy můžeme očekávat další uprchlickou vlnu.

Romodrom poskytl od počátku války pomoc více než 5 tisícům osob

Měli jste možnost už během té první vaší návštěvy přivézt s sebou humanitární pomoc? Jak na ni místní, a i samotní Romové reagovali?

Romodrom poskytl od počátku války na Ukrajině pomoc více než 3 000 osobám a vedle toho finančně a metodicky podporoval další organizace jako je například RomPraha či Awen amenca, takže při přičtení těchto organizací se dostáváme na více než 5 000 osob, kterým byla poskytnuta a jakákoliv forma pomoci.

V komunikaci jsme zůstali s některými lidmi, kteří se rozhodli vrátit zpět na Ukrajinu, abychom zjistili, v jakých podmínkách žijí. Bylo nám od počátku naznačováno, že ty podmínky na Ukrajině nejsou zrovna ideální. Na Ukrajinu jsme tedy nejeli s cílem poskytovat humanitární pomoc, ale spíše mapovat tu situaci, abychom nejprve zjistili jejich konkrétní potřeby.

Nicméně při návštěvě Mukačeva jsme se rozhodli zorganizovat komunitní vaření pro více než 150 dětí. Ale tím to nekončí. Rozhodli jsme se, že jim tam budeme vozit pravidelnou humanitární pomoc, takže právě teď se vracíme z druhé návštěvy Ukrajiny, Nakoupili jsme potraviny a poskytli je místním.

Poptávka byla i po kamnech na dřevo a dalších pro ně nezbytných věcí. Jsme připraveni ukrajinským Romům poskytnout i nějaké finanční prostředky nebo zakoupit, pokud to bude jenom možné, dřevo na zimu.

V jaké intenzitě a rozsahu bude ze strany Romodromu poskytována humanitární pomoc přímo na Ukrajině?

Předpokládáme jednou za 14. dní, protože zatím je to pomoc, která je realizována z vlastních zdrojů Romodromu. Nicméně teď jsme v intenzivním jednání se všemi možnými nadacemi, ale i orgány státní správy a evropské unie tak, aby ta pomoc vlastně směřovala i na Ukrajinu a nejenom na Ukrajince, vlastně žijící v Česku. Uvědomujeme si, že v místě poskytovaná podpora je tu nejlepší podporou, kterou můžeme poskytnout.

Zároveň jsme zjistili, že ta humanitární pomoc, která je nyní poskytována na Ukrajině, tak ne vždy najde tu cílovou skupinu, a zvláště v těchto lokalitách. Místní nám říkali, že humanitární pomoc je sice poskytována, ale třeba jednou za měsíc. Nebylo ničím neobvyklým, že jsme se setkali s lidmi a rodinami, které nejedli několik dní, a pokud byli něčím živeni, tak slazeným čajem.

Situace byla dost alarmující, a proto jsme se rozhodli na nic nečekat a využít prostředků, které máme k dispozici, abychom pomohli a zároveň postupem času našli dostatek zdrojů, které by nám umožnili pomáhat intenzivněji a rozsáhleji.

Je nám jasné, že jen v Mukačevu žije kolem 15 tisíc lidí a nedá se pomoc všem, ale pokusíme se o nemožné.