iDnes.cz: Podle preventistky starší Romové z Husovy ulice pracují, z mladých už nikdo
Miroslava Gorelčíková pomáhá lidem v pardubické Husově ulici. Dohlíží na
pořádek i docházku dětí do školy. V problémové lokalitě působí jako asistentka
prevence kriminality už rok. Od té doby ubylo stížností na linku městské policie
a zlepšil se úklid.
Informuje o tom iDnes.cz.
"Situace zde byla neúnosná. Šlo především o pořádek kolem budov a ve
společných prostorách," vzpomíná na své začátky Gorelčíková, která dříve
pracovala jako vedoucí pardubických ubytoven.
"Dnes se dá říci, že lidé uklízejí, alespoň ve společných prostorách," říká
žena, která je vlastně prodlouženou rukou strážníků i domovníkem v jednom. Stará
se nejen o to, aby v sociálně vyloučené lokalitě nedocházelo ke kriminální
činnosti, ale i o to, aby dům v majetku města, který obývá na sto dvacet lidí,
nebyl ještě více devastován. Dohlíží i na docházku dětí a chování mládeže.
Je tomu rok, co jste do Husovy ulice přišla jako asistentka prevence
kriminality. Jaké byly začátky?
Složité. Když jsem se tam poprvé objevila, reagovali někteří lidé tak, že se
cítí jako v kriminále. Nelíbilo se jim, že je někdo bude "hlídat". Sepisovali
dokonce petici proti mé působnosti. Na druhou stranu byli tam i lidé, kteří mě
znali z mého předešlého působení a zastali se mě. Mou přítomnost naopak uvítali,
protože očekávali, že v objektu bude větší pořádek a nebude tam tolik problémů.
Takže počáteční nedůvěra tam byla. Máte nějaký speciální výcvik?
Nemám. Nikdo se mě tam nikdy nepokusil napadnout. Takže jestli narážíte na
to, zda mám strach, tak skutečně nemám. Naopak. Byla jsem například nedávno
jednomu obyvateli kvůli něčemu domlouvat. Byl trochu opilý a začal zvyšovat
hlas. Okamžitě se seběhla místní romská mládež a zastala se mě.
Jak jsou na tom lidé s prací?
Díky sociálnímu systému, který v této zemi funguje, do práce chodit nemusí. A
to je vidět, zájem o práci příliš nemají. Je ale pravda, že pár jedinců z domu
někde pracuje. Dělají většinou kopáčské práce nebo něco ve stavebnictví. Často
jsou to sezonní práce, takže spíše brigády. Ale je tam spousta lidí, kteří
pracovat prostě nechtějí.
Čím to je, že těch několik lidí do práce jde a zbytek ne?
Jsou to starší lidé, kteří ještě zažili dobu, kdy se pracovat muselo, a
věděli to i od svých rodičů. Dnešní mládež je jiná. Už jejich rodiče
nepracovali, a tak ani oni to chtít nebudou.
Právě s mládeží a s dětmi pracujete hodně. Hlídáte i jejich docházku do
školy. Jak jsou na tom?
Musím říct, že s malými dětmi až takový problém s docházkou není. To je časté
hlavně u těch kolem patnácti let, kdy končí školní docházku a přecházejí do
učňovských škol. Tam potom záškoláctví začíná. Vidím, že děti do školy neodešly,
zjišťuji, zda jsou omluvené, nebo prostě jen zůstaly doma, mluvím s nimi i s
rodiči. Někdy se to musí řešit i s příslušným odborem.
