Georgi Bečev, iniciátor prohlášení proti rasismu: Je nebezpečné strach z cizího prezentovat jako vlastenecké hodnoty
Před týdnem vydali zástupci národnostních menšin v dotační komisi
Ministerstva kultury odboru médií a audiovize prohlášení, kterým se vymezili
vůči rostoucí národnostní, rasové a náboženské nesnášenlivosti v české
společnosti.
V
prohlášení zástupci národnostních menšin žijících v ČR vyjádřili obavy a znepokojení nad nenávistnými útoky, kterým v poslední době čelí čím dál více lidí pouze kvůli svému odlišnému etnickému původu, genderové orientaci či náboženskému přesvědčení. Apelují na české politiky, aby se “zdržovali všech projevů, jež živí xenofobní
nálady".
Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta ČR, na prohlášení reagoval na Twitteru slovy “absolutně lživé tvrzení o nenávistném a xenofobním Česku. Nabubřelé, urážlivé a příkopy prohlubující prohlášení”.
Podle zástupce bulharské menšiny Georgiho Bečeva, který prohlášení zástupců
menšin inicioval, je však spíše nabubřelé a nadmíru arogantní prohlášení
mluvčího prezidenta. "Prezident ČR se prostřednictvím svého mluvčího sám
diskredituje, když oproti svému inauguračnímu příslibu být prezidentem všech
občanů ČR odmítá slyšet závažné argumenty části z nich," uvedl v rozhovoru pro
server Romea.cz Georgi Bečev.
Rozhovor s Georgim Bečevem, členem dotační komise Ministerstva kultury
Co vás přimělo vydat veřejné prohlášení o sílících xenofobních tendencích v české společnosti? Zrála ve vás potřeba zveřejnit toto prohlášení delší čas, nebo jde o reakci na nějakou konkrétní událost z poslední doby?
Xenofobie v ČR podle mého názoru latentně narůstá již delší dobu, ve zcela otevřené formě pak nabrala na síle zhruba od roku 2015. Text prohlášení je reakcí na celou řadu výpadů proti národnostním menšinám, jichž jsme byli od té doby svědky. Mám za to, že větší četnost xenofobních útoků má přímou souvislost s tím, jak se o menšinách vyjadřují veřejně činné osoby, včetně vysokých ústavních činitelů.
Jaké máte konkrétně na mysli?
Pokud se nejvyšší ústavní činitel, prezident ČR Miloš Zeman, neváhá v den státního svátku postavit po bok pravicového extremisty Martina Konvičky, který v minulosti například hlásal, že „muslimové budou namleti do masokostní moučky“, pokud místopředseda vlády ČR Andrej Babiš paušálně obviní všechny Vietnamce, že neplatí daně a týž politik prohlásí, že romský koncentrační tábor v Letech u Písku byl ve skutečnosti pracovním táborem, tak tímto svým jednáním vytvářejí půdu pro zhoubné bujení xenofobie napříč celou společností.
Proč jsou podle vás jejich vyjádření nebezpečná?
De facto tím legitimizují extremismus. Zakořeněné předsudky, které až do té doby doutnaly pod povrchem, znovu vyplouvají s plnou silou na povrch. Je nebezpečné, že tyto předsudky a strach z cizího jsou pak různými politiky či jinými veřejně činnými postavami prezentovány jako vlastenecké hodnoty. Odtud je pak jen krůček k tomu, aby se podobně, jako oni chovali i ostatní. V dnešní době
tu máme zpět např. antisemitismus, ať už v podobě, již prezentovali nedávno prostějovští radní v kauze pietní úpravy bývalého židovského pohřebiště,
či slovního útoku na Žida v pražském metru.
Máte osobní zkušenost s xenofobními útoky?
Já sám naštěstí nikoli, ale s těmito útoky jsem se vícekrát setkal. Posledním impulsem pro sepsání textu prohlášení pro mě byl výhrůžný anonymní dopis hanící islám, který v lednu 2017 přistál ve schránce mého souseda, jehož rodiče jsou původem z Německa a Alžírska. Tento soused, kterého osobně znám, v ČR dlouhodobě žije, pracuje, je plně integrován, aktivní v místní komunitě, vychovává tři děti, a přesto se stal obětí verbálních výhrůžek pravděpodobně pouze kvůli svému nečesky znějícímu jménu.
Proč takovéto jednání znepokojuje jen část společnosti?
Člověk si rozsah této hrozby nejlépe uvědomí ve chvíli, kdy se dotkne jeho bezprostředního okolí. Sám pocházím ze smíšeného česko-balkánského prostředí a domnívám se, že k projevům xenofobie vykazuji o něco větší míru citlivosti než většinová společnost. Když jsem text prohlášení představil svým kolegům z komise programu Podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin, zjistil jsem, že tento problém vnímají podobně silně jako já. Dohodli jsme se tedy, že text zveřejníme jako prohlášení, pod nějž své podpisy připojilo celkem deset zástupců jednotlivých národnostních menšin žijících na území ČR.
Co chcete prohlášením dokázat?
Text si jednak klade za cíl poukázat na nebezpečí, které pomalu nabírá na síle a zejména přimět politické představitele, aby se chovali zodpovědně. Jak známo, termín xenofobie pochází z řeckých slov xenos a fobos a v překladu znamená strach z cizího, nikoli však z cizího známého, ale zejména z cizího neznámého. Politici mají zodpovědnost za to, jakým způsobem v ČR probíhá veřejný diskurs nad ožehavými tématy současnosti. Oni jsou těmi, kdo by měli tento strach z neznámého ve společnosti mírnit, provádět osvětu a nikoli ho živit, jak se nyní bohužel často děje.
Jakou formu podle vás xenofobní útoky v poslední době nejčastěji nabývají? Kdo jsou podle vás nejčastější aktéři těchto útoků?
Rád bych na tento dotaz zodpověděl, nicméně nechci spekulovat a odsuzovat někoho bez ověřených faktů. Sám bych se tak dopouštěl generalizace, proti níž v našem prohlášení vystupujeme. Smysluplnou odpověď by poskytl spíše sociologický nebo psychologický výzkum.
Jak na vás působí prohlášení Jiřího Ovčáčka, tiskového mluvčí prezidenta Zemana, který toto prohlášení na svém facebookovém profilu označil za „absolutně lživé, nabubřelé, urážlivé a příkopy prohlubující“?
Nevím, zda toto mám komentovat, doufám, že si každý udělá obrázek sám. Mně
samotnému se po přečtení jeho reakce vybavilo ono rčení o potrefené huse. Zdá se mi
navíc, že tím, kdo vydal nabubřelé a nadmíru arogantní prohlášení, je právě mluvčí prezidenta, když ve snaze po mediální zkratce a provokaci shodil ze stolu legitimní názor, místo aby se zamyslel nad podstatou našeho sdělení. Prezident ČR se prostřednictvím svého mluvčího sám diskredituje, když oproti svému inauguračnímu příslibu být prezidentem všech občanů ČR odmítá slyšet závažné argumenty části z nich.
