Fedor Gál ke kampani ONI JE DO PLYNU. MY JE DO ŠKOL! Věřím tomu, že v dialogu je možné argumentovat, existují ale hranice
ROMEA, další organizace a mnohé osobnosti se rozhodly reagovat na vlnu nenávisti a rasismu, která se šíří Českou republikou. Společně se zapojují do kampaně na podporu Romského stipendijního programu, který v tomto školním roce podpořil 86 studentů z celé ČR. Zároveň chtějí z výtěžku kampaně podpořit děti bez rozdílu národnosti, které docházejí do napadené základní školy v Teplicích.
Kampaň, jejímž iniciátorem je sociolog Ivan Gabal, již podpořila ombudsmanka Anna Šabatová, sociolog Fedor Gál, předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fischerová nebo Jan Hřebejk. Podporují však i romští studenti.
Server Romea.cz přináší rozhovor se sociologem Fedorem Gálem o tom, co si o kampani myslí.
Jak vnímáte probíhající kampaň?
Když mi Ivan Gabal poslal výzvu na sbírku pro děcka pod názvem „ONI JE DO PLYNU. MY JE DO ŠKOL!“ Tak jsem neměl o čem přemýšlet. Jenom mě napadlo: „Ivane, ty jsi skvělý. Včera jsi prohrál volby a teď tohle to…“ To já považuji za správný odchod z politiky. Ta výzva je skvělá sama o sobě. Pro normálního člověka to je jako dýchat vzduch – poslat pár korun na tento účel. Čili nebylo o čem přemýšlet, bylo to spontánní, rychlé a ta akce byla skvělá. Dávám dolů klobouk před lidmi, kteří to zrealizovali.
Chtěl byste prvňáčkům něco vzkázat?
Nevím, jestli první třída není příliš brzo na to, aby děcka zažili co to je nenávist a averze. Ale možná je to docela fajn, že vědí, že existuje, a současně měli šanci poznat, co se nepodaří všem dětem a to je – co je to solidarita. Čili pamatujte děti, že život je drsný a vzájemná soudržnost lidí je alfa, omega všeho. A my vás máme rádi!
A co byste vzkázal romským studentům?
Já myslím, že romským studentům, kteří využijí tuto sbírku pro svou příští profesní a osobní kariéru, můžu vzkázat jediné: Formální vzdělání není vše, je to jenom začátek profesního života. A škola je nic, nemáte-li otevřené srdce, mysl a netoužíte-li po tom, aby to vzdělání nebylo pro peníze, kariéru, pro vás, ale pro vaše bližní, pro vaše přátelé, pro neznáme lidi, společnost, pro váš pocit smysluplného života, protože ten je důležitý – váš pocit smysluplného života a ta škola je jenom schůdek na dlouhé cestě k tomuto pocitu.
Máme šanci něco změnit?
Každý den přemýšlím o tom, proč jsme sami sobě největší nepřátelé. A denně jsem konfrontován s averzí k muslimům, Romům, migrantům, Židům, komu chcete… Ale lidé, s kterými vedu spor, jsou jako já. My žijeme ve stejné ulici, chodíme do stejných hospod, do stejných prací, čteme a koukáme na stejná média. A můj primární pocit je, že musím vystoupit ze své vlastní bubliny, vlastní komunity a konfrontovat se v dialogu s těmito lidmi.
Já nevěřím tomu, že všichni voliči xenofobních stran, radikálních stran jsou radikálové a padlí na hlavu. Já věřím tomu, že v dialogu je možné argumentovat a je možné hledat mosty a porozumění. Ale současně vím, a vím to z vlastního příběhu a příběhů mnoha lidí, že existují hranice, kdy dialog už nemá smysl. A tou hranicí je provokace násilí, a tam už neplatí nic jiného než odhodlání a síla. Ale mluvím-li o síle, mluvím o síle společenství, přesvědčení, společné akce v rámci pravidel nějaké hry, v rámci nějakých pravidel, kterou jsou hradbou každé obce. Začnou-li se lámat pravidla, nastává chaos a doplatíme na to zase jenom my – slušní, vstřícní a tolerantní lidé.
