David Beňák: Úkolem občana je podílet se na věcech veřejných. Platí to samozřejmě i pro Romy

David Beňák, náměstek ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a
legislativu, patří mezi nejvýraznější romské osobnosti posledních deseti let.
Téměř dvacet let hájí ideje ČSSD a v letošních parlamentních volbách ho opět
objevíte na pražské kandidátce této strany. V budově Úřadu vlády jsem si s ním
povídal nejenom o nadcházejících volbách. S Davidem se známe více jak 10 let z
dob, kdy jsem ještě patřil mezi romské aktivisty, proto si v rozhovoru tykáme.

Davide, proč jsi vstoupil právě do ČSSD? Měl jsi už tehdy ambice propracovat se
do vrcholné politiky?

Do ČSSD jsem vstupoval asi v devatenácti letech. Tehdy jsem pracoval jako romský
poradce v Romském informačním centru, které jsem založil v Bílině a studoval
jsem v prvním ročníku na Vyšší odborné škole v Mostě a sociální demokracie mě
oslovila, jestli bych neměl zájem o členství. Program této strany byl pro mě
jedinou variantou politické angažovanosti, protože to je levicová demokratická
strana a já jsem svým založením levičák.

Měl jsi už tehdy výhled do budoucna, že budeš chtít dělat něco víc, že
nezůstaneš jenom řadovým členem?

Ne, jen jsem se rozhlížel. Ovšem je pravdou, že když se naskytla nějaká
příležitost stát se členem nějaké komise na městském úřadu nebo se účastnit
obvodních a krajských konferencí, rád jsem ji využil. Bral jsem to jako
zajímavou zkušenost.

Ty jsi figuroval na pražské kandidátce ČSSD coby devítka již minulé parlamentní
volby v roce 2013. Věřil jsi tenkrát, že se do sněmovny dostaneš? Přece jen
Praha je tradičně pravicová.

Já jsem byl realista, šance jsem neviděl nějak vysoko, přesto jsem to chtěl
zkusit. V Praze je naše pozice dlouhodobě stejná, počet získaných mandátů
podobný, přesto jsem možnost zúčastnit se volební kampaně bral jako výbornou
zkušenost.

Ty jsi dostal nějakých 2 200 preferenčních hlasů, není to, vzhledem k počtu
romských voličů, málo?

Podle kvalifikovaných odhadů žije v Praze nějakých patnáct tisíc Romů…

Tak málo? To se mi nezdá. Porevoluční odhady v roce 1990 uváděly padesát tisíc
Romů. Přesto, budeme-li v odhadu střízliví, deset tisíc potenciálních romských
voličů tady bylo…

Mít 2 200 preferenčních hlasů to podle mě není nějaký neúspěch. Ukazuje to, že
jsem nějaké voliče přece jen oslovil, a nebylo jich dvacet nebo dvě stě, bylo
jích více než dva tisíce. Samozřejmě je to málo na dosažení cíle dostat se do
sněmovny, ale zas to není zanedbatelné číslo.

Uvažoval jsi tenkrát, že se ve volební kampani zaměříš speciálně na Romy?
Preferenční hlasy byly a jsou pro tebe zřejmě jedinou cestou, jak se do sněmovny
dostat.

Já jsem se pochopitelně pokoušel vyjadřovat tak, abych oslovil i romské voliče,
ale faktem je, že kampaň je vždy za stranu jako takovou, takže představa, že
bych dělal nějaké zvláštní mítinky, není přijatelná. Já jsem se necítil a
necítím jako romský kandidát, nýbrž jako kandidát ČSSD, který je Rom.

Co všechno se v tvém profesním životě stalo od roku 2013 až do současnosti?
Tvoje kariéra byla ještě před touto dobou nastartovaná velmi dobře, ale přeci
jen, za poslední čtyři roky nabrala strmý kurz…

Já jsem tehdy pracoval jako vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví MČ
Prahy 14, před dvěma roky jsem z úřadu odešel a začal jsem pracovat na Úřadu
vlády jako zástupce náměstkyně Sekce pro lidská práva. Před třemi měsíci jsem
přijal nabídku stát se politickým náměstkem ministra pro lidská práva.

Ačkoliv jsou všechny zmíněné posty svým charakterem úřednické, výrazně se od
sebe liší. Co ti přechod z městské části na Úřad vlády dal a co vzal?

Nemyslím si, že bych o něco přišel, to určitě ne. Samozřejmě na městské části
bylo fajn, že člověk dělal věci přímo, práce měla relativně rychlý efekt. Pokud
člověk přišel s nápadem a dostal od vedení zelenou, mohl to zrealizovat poměrně
rychle, tady to tak nejde. Pravdou ale je, že Úřad vlády nabízí vyšší rozhled,
dělají se věci, které jdou napříč spektrem oblastí života, neřeší se tady
konkrétní kauzy, ale vždycky větší skupina věcí, jde více o koncepční práci.

Co vidíš jako největší problém z perspektivy tvého nynějšího postu?

Nyní pracujeme na koncepci občanského vzdělávání. Nejdříve jsem se na to díval
tak trošku skrz prsty, ale teď si říkám, že je to zajímavá výzva, nad kterou je
potřeba se zamyslet. Úkol, který máme uložený se netýká výlučně žádné menšiny,
ale všech občanů. Když se ale bavíme specificky o Romech, tak si přemýšlím o
jedné věci. Romské komunitě totiž chybí uvědomění si, že i my Romové jsme
občané, jež mají svoje občanská práva a povinnosti. Je obrovskou škodou, že na
to zapomínáme. V kontextu nadcházejících voleb a volební kampaně pokládám za
důležité toto téma otevřít, vždyť jedno z těch nezákladnějších občanských práv
je právo, jít volit. To u Romů pořád nefunguje, k volbám jich mnoho nechodí a
svůj názor nevyjadřují. Zčásti chápu jejich pocit, že nikdo nic dobrého nedělá,
tak proč by tedy měli chodit volit. Ale tenhle pohled je zcestný.

Co se s tím dá dělat?

Z mého úhlu pohledu je důležité jít mezi Romy a vysvětlovat jim, jak je důležité
chodit k volbám. Ačkoliv to vypadá, že jejich volba je bezvýznamná, protože
nepřináší nějaký okamžitý efekt, tak je to paradoxně jedna z mála cest, jak
měnit nějakou situaci, která jim vadí. Pokud nevyjádříte svůj názor, těžko může
někdo vědět, co vám vadí a co byste chtěli.

Letošní podzim nás čekají parlamentní volby, ty už jsi prozradil, že budeš opět
kandidovat, i když tentokrát na kandidátce nefiguruješ v první desítce. Šance na
zvolení do sněmovny je tedy velmi malá… Proč jsi kandidaturu přijal?

Protože pro mě smysl kandidovat má. A to i přes případný – a pravděpodobný –
neúspěch. Pro mě je důležité se občansky angažovat a ukázat, že česká společnost
má svoji rozmanitost, jsou tady Romové, je tady celá řada dalších národností a
podle mě úkolem každého občana je podílet se na věcech veřejných. Toto je jeden
ze způsobů.

Opět se vracím k otázce preferenčních hlasů. Opravdu si myslíš, že tu v rámci
volební kampaně ČSSD, popřípadě mimo její rámec není prostor pro jakousi tvoji
„osobní“ kampaň zaměřenou na Romy?

Já nic speciálního nechystám. Nemám na to prostředky a ani si nemyslím, že je to
nyní správná cesta. Samozřejmě budu využívat standardní prostředky, jako jsou
Facebook, Twitter a podobně, kde budu chtít jako kandidát do sněmovny vysvětlit,
proč kandiduji a co mé případné zvolení může pro voliče znamenat. Samozřejmě
budu rád za každý hlas.

Tvé další působení ve funkci náměstka úzce souvisí s tím, jak dopadnou volby.
Preference pro ČSSD zatím nejsou moc optimistické. Jsi smířený s tím, že když
ČSSD ve volbách neuspěje, budeš muset post náměstka opustit?

Ano, je to tak, pokud ve volbách neuspějeme, ve funkci končím. Přesto je pro mě
působení na tomto postu velkou zkušeností, které nebudu litovat. Můžu využít
možnosti vrátit se do státní služby., Mám pouze takzvaný přerušený výkon, takže
se můžu vrátit do funkce, z které jsem odešel. Nebo se naskytne nějaká další
výzva, která mě zaujme. Nechme se překvapit.