David Beňák, dvojka na kandidátce ČSSD v Praze 14: Nabízíme ucelenou vizi pro Prahu 14, budu se věnovat sociální oblasti

Zpravodajský server Romea.cz přináší další rozhovor ze série článků
věnovaných letošním komunálním volbám. Ty proběhnou v pátek 5. a sobotu 6. října
2018. Samospráva se bude volit ve více než 6000 obcích po celé zemi a zároveň
veřejnost bude moci ve třetině okrsků volit své kandidáty i do Senátu ČR.

Podle informací zpravodajského serveru Romea.cz se do letošních voleb
zapojilo více jak 150 romských kandidátů. Jako dalšího vám představujeme
Davida Beňáka (ČSSD), který v Městské části Praha 14 kandiduje na
druhém místě. Voliči jej budou moct křížkovat i na kandidátce do Magistrátu
hl.m. Prahy a to na dvaapadesátém místě.

Proč jste se rozhodl kandidovat zároveň i na magistrát, považujete
tuto kandidaturu spíše za symbolické gesto? Naopak na Praze 14 je větší šance se
dostat i do vedení města. Už víte, jakou koalici v případě vašeho zvolení budete
prosazovat?

Má kandidatura do Zastupitelstva hlavního města Prahy je opravdu spíše
symbolická. Podporuji tak pražskou ČSSD. Především jsem kandidát do
zastupitelstva Městské části Praha 14. To, jak se rozdělí karty po volbách, při
koaličních jednáních, předvídat neumím. Ještě jsme se nebavili o tom, jak bychom
si koalici představovali. Moje zkušenosti jsou takové, že představy jsou jedna
věc, ale realita věc druhá. Teď rozhodují voliči a ČSSD stojí o každý jeden
volební hlas.

Proč by měli občané městské části Prahy 14 volit právě vás? Co jako
strana voličům nabízíte? A jaké oblasti se v případě zvolení chcete vy sám
věnovat?

Faktem je, že programy stran jsou si dost podobné. Ono taky málokdo je proti
tomu, aby se udržoval veřejný majetek, aby se uklízelo, aby se investovalo. Ale
ČSSD chce nabídnout víc. Nabízíme kromě všech těch jednotlivostí ucelenou vizi,
kam má Praha 14 směřovat. Kdo chce, najde ji na webu
www.jakabude.cz nebo v průběhu září na naší
výstavě v ulicích. Pokud se stanu zastupitelem městské části Praha 14, budu se
převážně věnovat sociální oblasti.

Jak nyní ve volbách vidíte své šance?

Moje šance jsou šance ČSSD Praha 14. Kandiduji do komunálních voleb, protože
mám chuť přispět aktivně k lepšímu životu na městské části. Je to můj domov i mé
rodiny. Abychom se já i další kolegové stali zastupiteli, je potřeba, aby občané
dali hlas celé kandidátce ČSSD.

Co děláte pro to, aby se zvýšila volební účast u Romů?

To je dobrá otázka. Snažím se osobně lidem na setkáních v mém blízkém okolí
vysvětlovat, jak je to důležité a že nechození k volbám je zahazování jednoho
z výsadních a základních občanských práv, které jako občané České republiky
máme. U nás na Čtrnáctce je v komunálních volbách poloviční účast oproti volbám
do Poslanecké sněmovny a to je strašná škoda. Sám za sebe se snažím na ten
význam místních problémů upozornit už tím, že kandiduji.

Je nějaký politický partner, kterého byste v případě úspěchu striktně
odmítl?

Komunální politika je o místních problémech, nemám problém sednout si za stůl
s kýmkoli, komu o ty místní věci půjde.

Jak hodnotíte práci dosavadního vedení městské části Prahy 14?

Současná koalice na městské části Praha 14 funguje podle mě velmi dobře.
Zdařilo se realizovat mnoho významných projektů, které jsou vidět. Hodně se
investovalo do budov škol, školek a jejich zahrad. Bylo otevřeno nové komunitní
centrum na Lehovci a další se buduje v Hloubětíně. Městská část mluví se svými
občany a snaží se jim naslouchat. Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho.

Jak vnímáte kandidaturu Romů v komunálních volbách? Co je podle vás
efektivní, aby Romové kandidovali jako nezávislí kandidáti, za romské strany
nebo velké strany?

Můj osobní názor je takový, že kandidaturou v komunálních volbách každý občan
dává najevo svůj občanský zájem o věci veřejné. A to je podle mě ještě lepší,
když jsou to Romové, protože to mnohdy Romům chybí. Občanská aktivita. Práce pro
komunitu. Stále je pořád malý počet Romů, kteří se takto angažují. Vím to,
protože většinu těch angažovaných osobně znám.  Za koho či jak kandidovat,
to je už pak osobní rozhodnutí konkrétního člověka. Mohu mluvit pouze ze své
osobní zkušenosti. Velká strana má dostatečné odborné zázemí a prostředky. A to,
ať chceme nebo nechceme, je významný faktor, protože bez finančních prostředků a
lidí kolem vás to prostě nejde dělat dobře.

Jak by se podle Vás měla řešit práce na černo a s ní spojené
předlužení Romů?

Práce na černo poškozuje každého. Člověk tak nemá žádnou právní ochranu,
kterou poskytuje zákoník práce a navíc se šidí do budoucna, neboť každého z nás
nemine stáří. Po letech práce na černo a závislosti na dávkách přichází velké
rozčarování. Důchod žádný nebo velmi nízký a opět sociální dávky.  Pracovat
se vyplatí nejen z finančních důvodů, je to taky dobrý příklad pro děti a okolí. 

Předlužení je velký problém nejen Romů, ale i dalších. V tomto není rozdíl.
Jedinou cestou, jak se s tím porvat, je opakovaně lidem vysvětlovat, že vzít si
půjčku není jen tak a že jeden podpis může způsobit beznaděj a problémy na hodně
dlouho. Prostě vést lidi k odpovědnosti. Vedle toho je důležité změnit zákon,
který umožní lidem z dluhů ven, ale to bez práce nepůjde.  Osobně bych byl
i proto, aby se zákonem omezila reklama na půjčky.

Co říkáte na vzrůstající počet zón, kde nejsou vypláceny doplatky na
bydlení?

Jednoduchá odpověď v tom smyslu, je to dobře nebo špatně, na to není. Pokud
se tzv. bezdoplatkové zóny používají jako nástroj před vznikem nových ghett,
tedy cíleně na konkrétní dům či domy, pak se proti tomu asi nedá nic říct.
Protože je to nyní jediný nástroj, který obec vůbec má. Pokud je to uplatňováno
účelově, na celé území města, pak je to podle mého názoru špatné použití a
poškodí to lidi, kteří budou potřebovat pomoc.

Hrozí bezdoplatková zóna i na Městské části Praha 14?

Tuto informaci nemám.

Jakým způsobem se dá řešit obchod s chudobou? Čím to, že počet lidí
žijících v sociálně vyloučených lokalitách stoupá?

Osobně znám mnoho konkrétních životních příběhů, většinou smutných. Změnit
životy lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti, ale není vůbec nic snadného.
Ti lidé jsou plní nedůvěry, obav z reakce toho či onoho. Někdy oprávněně, někdy
neoprávněně. Na druhou stranu většinová společnost upadá do určitých stereotypů
ve vnímání těch problémů a to taky není dobře.

oj s chudobou je těžký a dlouhý.  Vše ale začíná u těch konkrétních lidí, oni
sami musí chtít věci pozitivně měnit. Pak jsou tu organizace a odborníci, kteří
rádi pomohou. Často se hovoří jen o lidech v sociálně vyloučených lokalitách,
ale ono je to i o dalších obyvatelích. Obchod s chudobou stojí stát hodně peněz
a musí se tomu udělat přítrž. Zatím se to bohužel nedaří. Poškozuje to lidi,
kteří jsou předmětem zájmu obchodníků s chudobou, ale i ostatní. Opatření na
zlepšení situace stojí hodně peněz a nic se nezmění hned.

komu