Cyril Koky: Dlouhodobé neřešení bytové situace je časovanou náloží, která může, nedej Bůh, vyvolat sociální nepokoje
Cyril Koky, místopředseda Celostátní asociace Romů v ČR a středočeský koordinátor pro romské záležitosti a integraci cizinců, není spokojen s tím, jak současná vláda zvládá romskou problematiku. Žádá zavedení instituce, která bude mít na starosti pouze ji. "Je nezbytné tuto oblast začít
řešit s větším důrazem a nasazením, tak, abychom dokázali složitou situaci
sociálně vyloučených Romů na místní úrovni skutečně reálně ovlivnit – vyřešit a
ne si o tom pouze povídat po konferencích," řekl Koky serveru Romea.cz.
Byl by také rád, kdyby se podařilo maximálně využit prostředky z evropských strukturální fondů. Za bytovou problematikou podle něj tiká sociální bomba.
Zdá se, že současná situace Romů v České republice nabírá na negativních
obrátkách. Pojďme se na to napřed podívat obecně. Jak to vidíš ty?
Myslím, že to vidí každý, situace není zrovna dvakrát růžová. Koneckonců
různé výzkumy veřejného mínění, ale i život mnoha českých Romů, to jasně
dokazují. Nemalá část romské populace žije na okraji společnosti, dlouhodobě bez
zaměstnání a adekvátních příjmu. K tomu je třeba připočíst protiromské pochody
spojené s velkou mediální pozorností, a veškerý humor tě okamžitě přejde.
Dobře si pamatuji dobu dávnou minulou, ne že bych vyzdvihoval a opěvoval
komunistický režim, to ne. Vše jistě nebylo skvělé a ideální, nicméně životní
úroveň mnoha romských rodin za bývalého režimu je s dneškem nesrovnatelná.
Romové byli soběstační, měli své stálé zaměstnání, pravidelnou mzdu, stavěli si
své rodinné domy a nežili po ubytovnách jako dnes. Změna režimu sice přinesla
vytouženou svobodu, ale zapříčinila obrovský sociální propad a enormní nárůst
ghett, ve kterých dodnes živoří nemálo romských rodin bez sebelepší vyhlídky na
lepší život svůj i svých dětí.
Myslíš si, že řešení romské problematiky má dostatečnou politickou
podporu?
Domnívám se, že nikoliv. Působení současné vládní koalice v tomto směru je
pro mě velkým rozčarováním a obrovským zklamáním. S Topolánkovou a zejména
Fischerovou vládou se to nedá srovnávat. Je potřebné říct, že řešení této
ožehavé problematiky se bez náležité politické podpory zkrátka neobejde.
Úředníci jsou úředníci, ale zásadní rozhodnutí přijímají pouze politici. Nezbývá
nám nic jiného nežli vyčkat na novou vládu, která bude, doufejme, více ochotná
se danou problematikou více zabývat, nežli současná slabá vládní koalice.
Co si od nové vlády slibuješ?
Nová vláda, která vzejde z nových parlamentních voleb v příštím roce, musí v
tomto směru přijmout řadu systémových opatření. Jednoznačně se ukazuje, že
dosavadní řešení situace romských komunit prostřednictvím Úřadu vládní
zmocněnkyně pro lidská práva je v praxi značně neefektivní a musí dojít ke
změně. Tuto oblast potřebujeme řešit prostřednictvím instituce, která bude
komplexně zahrnovat řešení dané problematiky. Je nezbytné tuto oblast začít
řešit s větším důrazem a nasazením, tak, abychom dokázali složitou situaci
sociálně vyloučených Romů na místní úrovni skutečně reálně ovlivnit – vyřešit a
ne si o tom pouze povídat po konferencích.
Blíží se nové programovací období pro strukturální fondy EU 2014 – 2020, zde
je nutné nasměrovat a maximálně využit tyto prostředky pro řešení komplexních
projektů v sociálně vyloučených lokalitách. Správné a účelné využití těchto
prostředků zejména pak pro urychlený návrat dlouhodobě nezaměstnaných na
pracovní trh může ČR v budoucnu ušetřit nemalé finanční prostředky ze státního
rozpočtu. Tuto šanci si nesmíme nechat ujít, jinak se v tom budeme i nadále
další léta plácat a vyroste nám další generace, která bude závislá na sociálním
systému.
A co říkáš bytové otázce? A nejde jen o ghetta či o ubytovny, z nichž
mnohé připomínají spíše kotce pro králíky. Mnoho chudých lidí nemá prostředky na
tzv. kauce, čím dál více Čechů odmítá bydlet vedle Romů… Ti se z těchto a
dalších důvodů nemohou dostat na běžný trh s bydlením.
Potřeba bydlet má pro člověka zcela zásadní význam a je proto zakotvena mezi
základními lidskými právy v Listině základních lidských práv a svobod; právo na
bydlení je garantováno i Evropskou sociální chartou. V oblasti bydlení je
potřeba přijmout taková opatření, která by celkově zlepšila podmínky bydlení pro
všechny nízkopříjmové skupiny obyvatel. Klíčové v tomto směru je ministerstvo
pro místní rozvoj. Je potřebné říct, že problémy s bydlením se již dotýkají i
nemálo rodin z většinové části populace.
Dlouhodobé neřešení bytové situace je časovanou náloží, která může ve
společnosti, nedej Bůh, vyvolat i možné sociální nepokoje. To si tady asi nikdo
dostatečně neuvědomuje. Situace v Ostravě – Přednádraží, v Ústí nad Labem i v
jiných městech ČR jednoznačně ukazují, že bytová situace a dostupnost bydlení
převážně chudých rodin v mnoha městech a obcích je doslova katastrofální.
