Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Cigánski diabli? Důležitá je souhra, říkají hudebníci

31. ledna 2012
Čtení na 6 minut

Rozhovor Deníku s hudebníky slavné romské formace Cigánski diabli Silvií Šarköziovou a Jozefem Farkašem.

Nezapomenutelný zážitek připravil v neděli večer přerovskému publiku světově proslulý orchestr Cigánski diabli, který vystoupil v Městském domě společně s Moravskou filharmonií. O projektech slavné romské skupiny a propojení dvou žánrově odlišných světů jsme mluvili s violončelistkou Silvií Šarköziovou a hráčem na violu Jozefem Farkašem.

* Na koncertě v Městském domě se střetly dva odlišné světy – klasika a temperamentní cikánská hudba. Je vaše spolupráce s Moravskou filharmonií v něčem výjimečná? A jak se liší od spolupráce s jinými soubory?

J. F. Moravská filharmonie je pátým orchestrem, se kterým spolupracujeme, a řekl bych, že také jedním z nejkvalitnějších. Je cítit úžasnou hudební souhru a i to, že muzikanti tohoto tělesa mají rádi muziku, jakou děláme my. Máme teď za sebou společnou šňůru – první koncert byl v Šumperku, druhý v Olomouci, potom následoval Prostějov a Přerov. A musím říci, že se jedná vždy o nádherný umělecký zážitek.

* S Moravskou filharmonií v Olomouci pod taktovkou dirigenta Aleše Podařila vystupujete jen krátce, divák má ale přesto pocit, že vaše spolupráce trvá roky…

S. Š.:V takovém společném projektu je asi nejtěžší právě souhra orchestrů. Protože se zase tak často nestává, aby jeden soubor doprovázel druhý. Mluvím sama za sebe – skladba, kterou jsem hrála já, dává tím, jak je pomalá, hráči velkou volnost. Musímříci, že nejsvobodněji se mi hrálo právě s těmito violončelisty. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, a nebyla ničím limitovaná. Musela jsem po koncertě jít za muzikanty a říct jim to.

* Kdo je vlastně vůdčím elementem hudebního tělesa – Moravská filharmonie nebo vy?

S. Š. Hrajeme sólový part. Takže my je vedeme, ale často je velmi těžké, aby se do nás „zapasovali“. Většinou se setkáváme s tím, že nám ostatní orchestry nadávají, protože hrajeme velmi rychle (smích).

* Jak moc na podiu improvizujete?

S. Š:Vrámci našich partů nějaká improvizace určitě existuje, ale v podstatě jsme na všem dohodnutí. Není to tak, že bychom si mohli dovolit překvapit symfonický orchestr a třeba nastoupit jinak. Na zkoušce se musí dohodnout určitá schémata a v rámci toho si pak jednotlivci mohou dovolit i občasnou improvizaci. J. F: Asi nejlepší je v tom manžel Silvie – hráč na cimbál Ernest Šarközi. Ten vždy připraví něco nového. Ačasto překvapí i nás samotné. Apak má samozřejmě volný prostor také houslista a nebo klarinetista.

* Kdo je duší vašeho orchestru?

J. F. Jednoznačně manžel Silvie – cimbalista Ernest Sarközi. On je nejen duší orchestru, ale je to zároveň hrozný pracant. Každá zkouška je připravena do detailu a stále nás žene do práce.

* Cigánski diabli jsou proslulí i svým vystupováním s hvězdami showbyznysu – například Lucií Bílou. S kým se vám hrálo nejlépe?

S. Š: Jedním z našich nejlepších vystoupení na společném pódiu byl asi koncert se světoznámou kapelou Gipsy kings zhruba před rokem – to byl pro mě osobně největší zážitek. I přesto, že jsou světově uznávanou kapelou, jsou strašně milí. V noci nám dokonce zavolali na hotel a vytáhli kytary, abychom si s nimi zahráli. To nás hodně překvapilo a potěšilo. J. F: Měli jsme s nimi dva společné koncerty – jednu část jsme odehráli my a druhou jsme doprovázeli my je a odehráli s nimi jejich dva největší hity. Byli opravdu skvělí -neměli žádné hvězdné manýry, byli kamarádští a skvělí.

* A už jste někdy narazili na hvězdné manýry celebrit?

S. Š. Asi máme štěstí, protože většinou, když vystupujeme,máme štěstí na hvězdy, které žádné manýry nemají. Hráli jsme třeba s Lucií Bílou – se kterou máme velmi přátelský vztah, to samé i s Pavlem Haberou nebo Danielem Hůlkou.

* Loni v létě jste se měli objevit ve Vizovicích na Trnkobraní. Kvůli průtrži mračen byl ale nakonec koncert zrušený a podium i s technikou bylo podmáčené vodou. To už se možná oklikou dostáváme k další otázce – jaký byl váš nejhorší koncertní zážitek?

S. Š: Toto vystoupení k nim určitě patřilo. Přívaly deště nám rozmáčely nástroje a celé podium bylo zaplavené. Voda se dostala i do kontrabasu. Měli jsme už připravené nástroje s tím, že se půjdeme jen převléct. Nechali jsme ale nástroje na podiu, a když jsme se vrátili, bylo všechno popadané a stan rozbořený. Na společný koncert s Lucií Bílou a zlínskou filharmonií B. Martinů jsme se přitom hodně těšili. J. F: Určitě to byl jeden z našich nejhorších koncertů, protože se ani neuskutečnil. Měli jsme tam tenkrát škodu asi za sto tisíc korun. Nejvíce to odnesl cimbál a kontrabas.

* Jaké projekty chystáte do budoucna?

S. Š.: Teď připravujeme nový projekt na Slovensku – a to vystoupení velkého cikánského orchestru, kde budou hrát cikánští muzikanti stejného založení, jako jsme my. Nato se tedy velmi těšíme a už brzy začneme společně zkoušet. J. F. Bude to opravu velký orchestr, který bude mít více než třicet členů. Našim dalším projektem je pak spolupráce s rakouským klavírním virtuózem – Paulem Guldou a vídeňským filharmonickým kvartetem. To je trochu jiný hudební žánr, protože budemehrát Haydna. Ale Paul Gulda zjistil, že Haydn ve své tvorbě hodně vycházel z cikánské hudby. Bude to tedy zahrané na cikánský způsob -tak, jak to my cítíme. S tímto projektem budeme mít sérii pěti koncertů v Německu.

* Hráli jste už v různých zemích ve světě… Kde se vám hrálo nejlépe?

J. F. Asi nejlépe se nám hrálo v Austrálii a Španělsku. S. Š. A určitě i v Německu. J. F. Noa pak také na Moravě je to skvělé. Koncerty provázela fantastická atmosféra – a to jak v Olomouci, tak tady v Přerově. S. Š. Je to možná tím, že náš folklór má k tomu moravskému hodně blízko a lidem se tato hudba líbí.

* Líbí se vám prostředí Městského domu v Přerově?

S. Š. Ještě nikdy jsme tu nehráli, ale musíme ocenit kulturní prostředí a krásný sál. To potom dotváří celkovou atmosféru. Ono je skutečně něco jiného hrát v nádherném prostředí, jako je tady v Přerově, než ve sportovní hale, kde je sice hodně lidí -ale je to o něčem úplně jiném.

* Všichni jste absolventi hudebních konzervatoří. Jaká byla cesta ke vzniku kapely Cigánski diabli?

S. Š. Vlastně se nám tak splnil sen – propojení klasiky a cikánské hudby. Ta lidová se ale vážné přidala až o něco později.

* Máte ještě nějaký nesplněný sen, nebo třeba někoho, s kým byste si chtěli zahrát?

S. Š. Musímříct, že senám naše sny postupně plní, ale nechceme o tom mluvit. Abychom to nezakřikli – jsme totiž trochu pověrčiví. Naším velkým snem bylo zahrát si s Lucianem Pavarottim – ale to se ná muž bohužel nesplní. Jste jediná žena v kapele, jak se vám v ní hraje? S. Š. Jsem obklopena samými gentlemany, takže se cítím dobře. J. F. Myjsme vlastně taková velká hudební rodina -máme fantastický kolektiv a všechny nás spojuje hudba. Takže hudba je pro nás prací i odpočinkem. S. Š. Jsme tak sehraní, že i když jsme spolu celý rok, trávíme společně i dovolenou.

* Slavíte velký komerční úspěch a vaše CD Cikánski diabli už obdrželo Platinovou desku. Takže doufáme, že si pár písní z tohoto alba poslechneme i letos na Trnkobraní…

J. F. Tamuž nejedeme, tam pršelo (smích). S. Š. Určitě tam rádi pojedeme, ale máme novou zkušenost. Kdybychom jeli příště, určitě si už nástroje nenecháme na podiu.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon