Chudoba není nemoc. Je to dědičné prokletí, říká romský politik Karel Karika, který dostal cenu za statečnost

Ústecký politik romského původu Karel Karika (PRO! Ústí)

převzal ve středu Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost. Spolu
s aktivistou za práva LGBT komunity Davidem Tišerem podle Nadace Charty 77
bojují za lidská práva a rovnoprávnost a za práva Romů, bezdomovců a sociálně
vyloučených.

Karel Karika loni na jaře pomohl desítkám lidí, kterým v Ústí nad Labem
hrozilo, že se po nenadálém uzavření ubytoven ocitnou na ulici.

„Chudoba není nemoc. Chudoba je prokletí, chudoba je něco, co se v dnešní
době dědí, a z toho bludného kruhu není cesta, není úniku,“ říká o postavení
chudých lidí

v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Dostal jste cenu za občanskou statečnost. Jak v dnešní době vypadá
takový statečný člověk?

Ale ne. Pokud bych tu cenu měl opravdu převzít jen za to, že jsem dělal svoji
práci jako statutární zástupce městského obvodu, tak bych ji nepřijal. To
ocenění beru za celý svůj život, za celý svůj aktivizmus, který jsem dělal někdy
od roku 1989.

Tak si připoměňme, o co šlo. Loni na jaře oznámily dvě ústecké
ubytovny, že v podstatě z měsíce na měsíc skončí. Vy jste všem vystěhovaným
pomohl z pozice místostarosty městského obvodu najít bydlení, aby nikdo
neskončil na ulici. V Ústí bohužel panuje taková kultura, že se do vás hned
pustily konkurenční politické strany a hnutí. Například šířily lži, že lidem
dáváte městské byty. Jak na to vzpomínáte?

Ono je strašně těžké najít bydlení z ubytovny, která je něco jako poslední
štace chudých lidí. Takže když jsem viděl stanovisko magistrátu, které vydalo
takový pamflet na A4 o možnostech ubytování, kde jsem ale zase viděl většinu
obchodníků s chudobou, tak mě to strašně rozčílilo. Takhle zubožené lidi ještě
dál posílat do hlubších problémů je strašné. Oni by to nemohli nikdy zaplatit
tak jako na té dosavadní ubytovně, kde jim to kryl příspěvek na bydlení a
doplatek na bydlení. U obchodníků s chudobou by platili ještě víc – a ty peníze
by vzali kde?

Na to se ptám já… Kde by je vzali?

Museli by dělat otroky za čtyřicet korun na hodinu, prostituce, šedá
ekonomika, prostě tak.

A lichva.

Jistě, lichva. A to nemluvím o drogách a „práci“ v jejich distribuci.

Chudí lidé už nemají kam jít

Bavíme se o tom spolu v situaci, kdy v Ústí nad Labem platí od
1. března plošná bezdoplatková zóna. Její kritici tvrdí, že sama o sobě
nefunguje a že lidi v nouzi jen dál nahání do rukou obchodníků s chudobou. Tedy
že to není boj proti nim, ale proti chudým lidem.

Přesně tak. Je to podpora obchodníků s chudobou, nic jiného bezdoplatková
zóna není.

Ale vedení magistrátu přece tvrdí, že proti obchodníkům s chudobou
bojuje.

To je absurdní, na to nejsou argumenty. Argumenty jsou ty, že ti lidé se
nemůžou přestěhovat jinam, to znamená, že musí zůstat na tom samém místě, kde
jsou. A to znamená u obchodníků s chudobou. Anebo se k nim přistěhují, protože
je někde jinde vyhodí, protože nedosáhnou na doplatek na bydlení. Obchodníci
s chudobou jsou pak jediní, kteří tyto lidi ubytují, i když jsou to holobyty bez
jakéhokoli standardu bydlení.

Může podle vás fungovat plán, že se současné koalici podaří chudé
lidi vytlačit z města? 

Rozhodně ne, když se podíváme kolem sebe, už není kam se odstěhovat. A
rozhodně se chudí lidé nevypaří. Argumenty magistrátu jsou takové, že je to
kvůli novým lidem, kteří by se chtěli přistěhovat do Ústí nad Labem. Proto jsme
to udělali, ne proti těm stávajícím, říkají. Ale opak je pravdou. Žádní noví
nepřicházejí a ta restrikce je namířena jen proti chudým.

Existuje řešení?

Ne, pokud se opravdu nezahájí důsledná terénní sociální práce a dokud
nezačneme vytvářet sociální prostupné bydlení pro tyto lidi. Rozhodně by neměla
být konečná v jednom paneláku, ale měli by být rozprostřeni prostupným bydlením
mezi majoritní část, jinak to prostě nemá řešení. Jinak budeme dál vytvářet
ghetta.

Plošné opatření o bezdoplatkové zóně vyhlásilo i Kladno, tam ho ale
jako nezákonné zrušil nadřízený krajský úřad. V Ústí jsou argumenty podobné, ale
krajský úřad nezasáhl a soud se žalobou zatím odmítl zabývat. Čeká se na
vyjádření Ústavního soudu. Proč je podle vás bezdoplatková zóna nezákonná?

Její vyhlášení je v rozporu se zákonem, který jasně říká, že opatření obecné
povahy může být vyhlášeno pouze tam, kde se vyskytují nežádoucí jevy. Tedy tak,
jak to bylo doposud, například v konkrétních, přesně vymezených ulicích. Je
absolutní nesmysl vyhlašovat zónu na celé město, kde většina lidí žádné takové
jevy ani neviděla.

Město pomalu začíná chápat, že jednou z cest jsou výkupy domů od
soukromých majitelů, které snad přestaví na sociální bydlení. Neobáváte se, že
problémy nastanou s cenami výkupu, zjednodušeně proto, že pro obchodníky
s chudobou to bude poslední příležitost, jak maximalizovat své zisky?

Stoprocentně. Obchodníci s chudobou budou vždycky chtít svůj kšeft. Pokud je
něco připraví o obchod z pronájmu bytů, tak to bude právě sociální bydlení.
Protože v téhle konkurenci nemůžou nikdy uspět.

No právě, čili se budou snažit prodat městu co nejdráž. Je podle vás
v tuto chvíli zaručeno, že město má nástroje na to držet cenu v mezích?

Nemůžu předjímat, jestli ano, nebo ne. Ale nemám moc důvěry v současnou
vládní koalici, že bude postupovat s péčí řádného hospodáře.

„Musel jsem vypínat telefon“

V odůvodnění Ceny Františka Kriegla stojí, že jste kvůli svému angažmá čelil
prudkým výlevům nenávisti. O co šlo?

Tohle bylo trošičku víc a bylo to vyhrocené. V podstatě musel jsem se
odstřihnout od Facebooku, od sociálních sítí, vypínal jsem telefon vlastně už
večer a zapínal až někdy dopoledne. Je to možná i dobou, která dává frustrovaným
lidem víc možností vylévat svůj hněv na sociálních sítích. Jsou anonymní, jsou
doma, jsou prostě za pecí a dovolí si to, co by v životě neřekli nebo nepoužili.
V podstatě jsem v těch SMSkách a telefonátech slyšel tolik věcí, co jsem
neslyšel za celý svůj život.

Co je dnes s lidmi, kterým jste loni pomohl najít ubytování?

Jsem s nimi v kontaktu pořád. Zítra jdu k jedné rodině dělat jim ještě vodu,
protože to vůbec neumějí, starám se o ně vlastně do dneška.

Kolik jich je?

V podstatě mně teď zbyly na starost hlavně samoživitelky a asi šest rodin.
Původně šlo o sedmdesát lidí. Někteří už nejsou na doplatcích, někteří se už
dokonce zmátořili a jsou jen na příspěvku na bydlení, ale ne z toho důvodu, že
by doplatek nepotřebovali, ale proto, že jim Úřad práce řekl, že na to nemají
nárok. Jsou i hezké příběhy: paní s pěti dětmi, která žije v bytě firmy CPI a u
ní je krásně vidět rozdíl na té ubytovně a teď. To je něco neporovnatelného. Má
pořád čisto, má navařeno, děti jsou spokojené, to se nedá vůbec porovnat. Na
ubytovně je žraly štěnice, neměli co jíst, všechno jen a jen proto, aby
zaplatili těch třináct nebo třináct a půl tisíce za jednu místnost, co měli. Teď
mají 3+1, platí polovinu a mají se úplně jinak. Na nich je ukázkově vidět, že to
jde.

Jak se vám firmu CPI, velkého majitele bytového fondu, podařilo přesvědčit,
aby do toho šli?

Problém byl v tom, že se s nimi na magistrátu vůbec nechtěli bavit. Byli tam
dvakrát, co vím, a podruhé, když tam přišli, tak je vlastně vyhodili. Já jsem
s nimi měl naprosto korektní vztah. Sešli jsme se asi třikrát a napotřetí jsme
se domluvili. Dohoda zněla, že se naše sociálka jako městského obvodu zaručí za
nějaké obyvatele z ubytovny, oni je ubytují. Nepožadovali, aby ten člověk
pracoval, což je jinak jejich podmínka, nebo aby měl vlastně vstupní částku
připravenou. Stačilo, že jim sociálka řekla, že jim vstupní kapitál vyřídí, což
byl jeden nájem a jedna kauce. Na základě těchto podmínek jsme mohli ubytovat
minimálně dvacet rodin.

Ta cesta je obtížná hlavně proto, že při posuzování neexistuje žádný paušál.
Může fungovat dál?

Myslím si, že ano. A že právě spolupráce města s velkými vlastníky těch
bytových fondů je cesta, jak se z téhle situace dostat. Ale samozřejmě v tom
musí hrát hlavní úlohu magistrát, který bude mít vůli spolupracovat a bude se za
lidi zaručovat. A to opravdu nejde paušálně, je to zase o prostupném bydlení,
kde vidíme rodinu, která se o sebe umí postarat, jenom potřebuje šanci. Tak proč
jim ji nedat? Mně pomáhaly dvě sociální pracovnice na mém městském obvodě, které
jsou úžasné, svou práci dělají od srdce a rozumí tomu. Kdežto na magistrátu na
sociálce se ze sociálních pracovnic staly úřednice. Je toho prostě na ně strašně
moc, což je špatné, protože takový úředník potom těm lidem nemůže vůbec rozumět.
Chudoba není nemoc. Chudoba je prokletí, chudoba je něco, co se v dnešní době
dědí a z toho bludného kruhu není cesta, není úniku.

Věříte na teorii romských elit, ke kterým budou mladí Romové vzhlížet? 

Ne, vůbec si nemyslím, že je to správná cesta.

Fedor Gál mi před časem v
rozhovoru řekl následující věty, které mě popravdě od něho nejprve trochu
zaskočily. „Vůbec si nemyslím, že být příslušníkem romských elit něco zásadního
znamená. Vymrštit se z romské komunity mezi elity znamená, že ti lidé podléhají
stejným vábničkám a pokušením jako kdokoli jiný. Zažil jsem tolik romských
lídrů, kteří se zhovadili, že se mi to ani nechce vyjmenovávat.“

Mluví mi z duše, protože já si myslím úplně to samé. Dneska se mladí Romové
často zhlíží právě v drogových mafiánech, obchodnících s chudobou, protože jezdí
v krásných autech, mají na sobě plno zlata. Prostě vajdové a taková ta starší
elita, která měla kdysi přirozenou autoritu, to se úplně vytratilo. Vytratila se
víra v Boha. Všechno je pryč. Ty komunity teď žijí tak, že tam vládne
pětadvacetiletý kluk, který má pod sebou dealerství. Jinak co se týká drog
v těch nejproblémovějších lokalitách, Romové nejsou klientelou, konzumenty,
protože na ty drogy nemají.