Anna Šabatová podpořila kampaň ONI JE DO PLYNU. MY JE DO ŠKOL! Je třeba obnovit hranice mezi svobodnou diskusí a štvavou nenávistí
ROMEA, další organizace a mnohé osobnosti se rozhodly reagovat na současnou vlnu nenávisti a rasismu, která se šíří Českou republikou. Společně se zapojují do kampaně na podporu Romského stipendijního programu, který v tomto školním roce podpořil 86 studentů z celé ČR. Zároveň chtějí z výtěžku kampaně podpořit děti bez rozdílu národnosti, které docházejí do napadené základní školy v Teplicích.
Kampaň se rozhodla podpořit i veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, které jsme položili několik otázek.
Proč jste se rozhodla podpořit naši výzvu?
Výzvu „MY JE DO ŠKOL“ – to znamená: „chceme, aby romské děti chodily do škol společně s neromskými dětmi, a aby v ní byly úspěšné“, jsem se rozhodla podpořit, protože to považuji za jednu z nejdůležitějších věcí v současném veřejném prostoru, a mimo jiné také proto, že mnou otřásla – skutečně otřásla, ta nenávistná kampaň vůči prvňákům v Teplicích, v Plynárenské.
Co byste vzkázala teplické škole?
Chtěla bych vzkázat učitelkám, učitelům, ředitelce, a hlavně dětem, že nezůstanou sami. A i když se to na první pohled může jevit, že té nenávisti je ve veřejném prostoru víc, já věřím, že většina lidí v této zemi nemá nenávist a většina lidí chce žít společně, rozumně, nekonfliktně s Romy.
Co je potřeba v dnešní společnosti udělat jinak, aby nedocházelo k podobným útokům?
Když člověk přemýšlí nad tím, co je důležité, tak nakonec dojde k tomu, že nakonec není až tak důležité, třeba – kdo vyhrál volby, nebo co se děje ten den a druhý den v Parlamentu, že nejdůležitější je duševní zdraví společnosti, schopnost vzájemnosti a jakási důvěra v budoucnost. A já za největší problém dneška považuji věc, která je zdánlivě apolitická, nebo někteří ji mohou považovat za apolitickou. Je to jakási necitlivost k tomu, jak se nám vylívá do veřejného prostoru nenávist. Myslím si, že něco, co se děje dnes, by nebylo možné třeba před deseti lety, a také, že některé z těch hrozných projevů nenávistných by si nikdo netroufl říct třeba někomu do očí.
Ale je to velmi nebezpečný trend, protože do toho vrůstají děti, kterým se zdá, že to je norma. A proto si myslím, že jeden snad z opravdu největších úkolů dneška je pokusit se znovu obnovit hranice toho, co je ještě možné říct, co je svobodná diskuse, a co už je nepřípustné, co je štvaní, nenávist – a podléhá to trestnímu zákoníku.
Co byste vzkázala studentům našeho stipendijního programu?
Studovat je strašně důležitý, ne proto, že se potom někde uplatníme, nebo možná také proto, ale nejdůležitější je studovat proto, že lépe rozumíme světu, lépe se v něm orientujeme, a díky tomu můžeme lépe vybírat ze všech možných příležitostí, můžeme lépe chránit svou rodinu – a hlavně, studovat a dozvídat se nové věci je neuvěřitelné dobrodružství. Já jsem moc ráda, že vznikl tento program, a jsem ráda, že na něj přispívají i sami Romové, a doufám, že společně se nám podaří dostat do škol co nejvíce Romů.
