Anna Dunčeková: Snažím se o lidský rozměr sociální služby

Za stěžejní považují pracovníci Českého západu principy komunitní a sociální práce. Při zprostředkování pomoci obyvatelům v sociálně vyloučených lokalitách kladou důraz na to, aby pomoc směřovala ke komunitě jako celku, a ne pouze k jedinci. Lidé, kteří zde žijí a měli zájem se zapojit do koordinace činností v rámci své komunity, mohli například využít nabídky akreditovaných vzdělávacích kurzů. Tak jako například Anna Dunčeková, která absolvovala kurz pro sociální pracovníky a dodnes pracuje v Českém západu jako komunitní a terénní pracovnice. Zeptali jsme se na její působení ve vyloučených lokalitách.

Rozhovor s Annou Dunčekovou

Jak dlouho pracujete v organizaci Český západ?

Pracuji tu již dvanáct let, pocházím z místní lokality Dobrá Voda, kde jsem sama prošla pod vedením bývalé ředitelky Českého západu Jany Kosové určitým vývojem osobním i profesním. Získala jsem sebedůvěru, abych byla schopna vyrazit do dalších lokalit, ve kterých se řeší podobné problémy jako v Dobré Vodě.

Jak a proč se k vám vaši klienti dostávají?

Většinou jde o lidi, kteří se už nějaký čas sami potýkají s nějakým problémem. Nejčastěji se k nám dostávají tak, že je na nás upozorní jejich známý, anebo prostřednictvím letáku ve schránce nebo na vývěsce v domě, který je upozorní na naši kancelář. A potom se sami přijdou zeptat a řeknou třeba „jste mi sympatická, myslím, že byste mi mohla pomoct“. Pak mi popíšou svůj problém a na mně je, abych rozeznala, jestli je to klient pro mě a jestli spadá do naší cílové skupiny. Pokud zjistím, že ne, tak ho deleguji na někoho, kdo mu bude umět pomoc poskytnout. Místní síť sociálních služeb tady musí znát každý terénní pracovník.

Jak se vám spolupracuje s představiteli okolních měst?

My musíme spolupracovat jak s Toužimi, tak s ostatními  obcemi našeho působení. Ani jedno z měst z mého pohledu není tím městem, které by nás přijímalo s otevřenou náručí. Ale na druhou stránku, se nám nikdy nestalo, že by nás jakékoli město odmítlo. S každým konkrétním městským pracovníkem, se kterým potřebujeme něco vyjednat, se domluvíme. Můžu uvést velmi hezký příklad. Potřebovali jsme nový povrch silnice před panelovým domem. Podali jsme žádost a představovali si, že se oprava uskuteční v nejvhodnější období, protože nová dlažba už byla položena. Město nám ale sdělilo, že v minulém roce, když se připravoval rozpočet, na to myšleno nebylo, ale přeci jenom někde na to peníze našli. A za takovou spolupráci s obcí Dobrá Voda jsme samozřejmě velice rádi. Dále spolupracujeme tak, že se aktivně zajímáme o dění ve městech, podáváme návrhy, přinášíme náměty a účastníme se zasedání zastupitelstev a tak podobně.

V čem spočívá váš terénní program?

Vycházíme ze zákona č. 108 o sociálních službách z roku 2006, náš terénní program spočívá v základním sociálním poradenství, například poskytujeme pomoc při jednání na úřadech, při vyřizování sociálních dávek, vypisování formulářů, zprostředkování bezplatné právní pomoci a mnohého dalšího. Já se stále snažím o lidský rozměr této služby a společně s naším komunitním know-how se díky tomu dostávám do míst, kam se, troufám si tvrdit, jiní lidi nedostanou.

Co je podstatou projektu Na vlastní nohy?

Je to pokračující komunitní projekt, který byl v minulosti velmi úspěšný. Zabývá se celou komunitou, a ne pouze jednotlivci. Přináší užitek tedy celé komunitě. Nedílnou součástí a klíčem k úspěchu je najít přirozené autority v dané komunitě, která pak vymýšlejí různé aktivity k užitku celé komunity. Například jsme zrealizovali výstavbu autobusové zastávky či sušáků před domem. Pokud chtěli místní osadit dlažbu nebo trávník, tak na tom pracovala celá komunita.

Takže se snažíte, aby lidé z vyloučených lokalit byli soběstační a jednou vaši pomoc už nepotřebovali?

Ano, uvedu příklad. Ve vyloučené lokalitě v Nové Farmě jsme připravili průzkum a zjistili jsme, že místním vadí, že kolem bytovky jezdí auta moc rychle. V tom nájemníci vidí velké riziko, pro své děti, které v zápalu hry nemusejí dávat pozor a vběhnou do silnice. Rodiče samozřejmě mají starost o jejich zdraví a přejí si zde umístit retardéry nebo značku na zpomalení rychlosti. Je zde také nedostatečné pouliční osvětlení a v zimě, když se brzy stmívá, se necítí bezpečně, když procházejí některými úseky obce. My se jim snažíme pomoci, aby tyto problémy byli schopni řešit sami. Motivujeme a pomáháme jim, jak napsat konkrétní žádost na danou obec, kam si ji potom sami odnesou. 

Mít život ve svých rukou

Vznik sdružení Český západ v prosinci roku 2001 inicioval řád trapistů z kláštera v Novém Dvoře. Bratři několika mužům z Dobré Vody poskytli pracovní příležitost při rekonstrukci kláštera. Organizace se ze začátku věnovala jen oblasti zaměstnávání, ale netrvalo dlouho a začala nabízet volnočasové a vzdělávací programy zaměřené na ženy a děti.

Od roku 2003 v Českém západu uplatňují principy a metody komunitní práce. Další rozšiřování služeb přišlo o čtyři roky později, organizace totiž začala působit v dalších karlovarských lokalitách na Toužimsku a Tepelsku. Na konci roku 2013 se sdružení transformovalo v obecně prospěšnou společnost, která formou různých projektů pracuje s romskými a neromskými klienty na zlepšení kvality života v daných vyloučených lokalitách, které spadají do okruhu působnosti organizace (Dobrá Voda, Nová Farma, Poutnov, Horní Poutnov, Služetín, Pěkovice, Křepkovice, Hoštěc, Mrázov ad.).

Organizace se snaží přispívat také k odstraňování sociálního vyloučení a zlepšování sousedského soužití. To se daří díky různým projektům, jako je třeba oslava Mezinárodního dne Romů, dětské dny nebo také pořádání společných snídaní, které přilákají jak romské, tak neromské obyvatele obcí.