Zyad Yassin: Soud s policejním prezidentem Lessym znovu ukázal neschopnost státních zastupitelství postupovat nezávisle
Nedávný soud s policejním prezidentem Petrem Lessym bohužel znovu
ukázal neschopnost státních zastupitelství postupovat nezávisle. Petra
Lessyho osobně považuji za neschopného člověka a to mimo jiné proto, že
má svůj podíl viny na velmi špatné pověsti policie, která čelí trvalé
kritice lidskoprávních aktivistů. Přesto nemohu souhlasit s tím, aby
byl odsouzen bez důkazů.
Před rokem 89 se pokládalo za
samozřejmé, že prokuratura a to i vojenská (ta se zabývala i trestnou
činností příslušníku armády a policie, tehdy SNB) postupovala v
naprosté většině tak, jak si přála tehdejší vládnoucí
elita.Komunistická policie, prokuratura a soudy tak často tvořili jeden
celek. Toto je běžné v každé totalitě. A je jedno, jakého je zaměření,
zda krajně levicového, krajně pravicového (od nacistického Německa až
po fašistický režim v Chile) nebo jde o totalitu či autoritářský režim,
kde celý chod ve státě určuje nějaká náboženská skupina (klasicky
například Írán).
V demokratickém státě založeném na lidských
právech a hodnotách humanismu však vypadá práce státních zástupců
poněkud jinak. Nepodléhají nějakým tlakům shora a svou práci plní podle
svého nejlepšího svědomí. V České republice je však situace poněkud
jiná. Celá řada různých kauz vypovídá o tom, že státní zástupci konají,
jak policie či Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) píská,
přičemž jen někdy se dočkají oběti takového jednání spravedlnosti až u
soudu (Generální inspekce je nástupkyní dříve nechvalně známé Inspekce
ministra vnitra, která proslula svým zametáním
různých kauz pod koberec a byla trvale kritizovaná za to, že policisty
vyšetřují bývalí policisté – a to je značný problém zejména v případech
policejního násilí a neoprávněné střelby).
Pokud
však dozorující státní zástupce vydá rozhodnutí schvalující odložení
nějakého případu řešeného policií nebo GIBS, tak je v podstatě téměř
nemožné takové pravomocné rozhodnutí zvrátit. Nelze totiž napadnout to
rozhodnutí jako takové, dá se pouze napadnout to, zda státní zástupce
dodržel zákonný postup (napadnout tedy lze formality, nikoli meritum
věci). Je to pochopitelně celé trochu složitější, ale celkově je šance
na zvrácení pravomocného rozhodnutí státního zástupce o odložení
případu je téměř nemožná.
¨
To, doplněné o provázanost státních
zastupitelství, vede k tomu, že lidé často nemají kde se dovolat
spravedlnosti. Stačí si vzpomenout například na případ Roma, který
"vypadl" z okna policejní služebny a teprve až Evropský soud pro lidská
uznal stížnosti rodiny na velmi špatný postup ve vyšetřování. Bohužel v
našem státě přišla o život násilnou smrtí i řada lidí bez domova, a ne
vždy se podařilo najít viníka.
Není tak těžké si domyslet, s
kým se tito lidé dostávají nejčastěji do konfliktu (pravicoví
extrémisté, ochranky, strážníci, policisté) a kdo tedy může za jejich
násilnou smrtí stát a zda byla tedy opravdu vždy vůle najít viníka.
Tyto oběti však neměly nikoho, kdo by vůbec nahlédl do vyšetřovacích
spisů a tam odhalil případná pochybení.
Bohužel někdy i v
případech, kdy se smrt člověka bez domova dostala shodou různých
okolností před soud, tak selhala pro změnu spravedlnost soudní. Bylo to
například u případu, kdy policisté z Pelhřimova vyvezli v obrovském
mraze bezdomovce za město a tam ho nechali bez pomoci zmrznout. Případ
se dostal k soudu jen díky nadřízenému policistů, který je nekryl a
předal důkazy na státní zastupitelství. Tohoto velitele si z lidského
hlediska hluboce vážím. Policisté však bohužel zůstali bez trestu. Dále
to byl třeba případ, v němž kriminalista Daniel Grofek ubil strašným
způsobem k smrti člověka. Tento případ se dostal k soudu jen díky
svědectví několika lidí, kriminalista však dostal pouze podmínku.
Vraťme
se ale k případu Lessy. Státní zástupce Michal Muravský vyhověl GIBS a
obvinil Petra Lessyho z trestného činu pomluvy. Soud naštěstí v tomto
případě řešil, zda má Muravský vůbec nějaké věrohodné důkazy a Lessyho
osvobodil. Státní zástupce Muravský figuruje v mnoha kauzách, například
i v kauze střelby na Strakonické ulici v Praze (viz.můj článek),
při které přišla o život rukama policistů z pražské Pohotovostní
motorizované jednotky (PMJ) mladá žena, a chování státního zástupce zde
bylo podle mne více než podivné (v případu nebyl dodán dle mého názoru
jediný důkaz dokazující ležení ženy v autě, naopak podle mého názoru
všechny důkazy včetně výpovědi svědka hovoří o opaku).
Stejně
tak podivné bylo například chování Lenky Bradáčové v kauze zastřeleného
Roma v Tanvaldu, v níž dodnes zůstává řada otazníků.
Problém u
řady státních zástupců spočívá v tom, že hodnota majetku je pro ně
pravděpodobně větší, než hodnota lidského života. Jsem člověk levicově
a demokraticky smýšlející a je pro mne naprosto nepřijatelné, aby se v
této zemi zacházelo krutě s lidmi v tísni, natož aby je někdo
beztrestně zabíjel. Bohužel se tak díky špatným lidem na špatných
místech děje. Ale možná snad existuje jedna útěcha: věřím, že je ještě
i jiná spravedlnost, než ta pozemská, a tam už naštěstí nějaká
policejní inspekce a podivní státní zástupci nemají žádný vliv.
