Zuzana Kumanová: Konec stereotypů? O významu definice anticikanismu pro romskou komunitu
V České republice i na Slovensku má definice anticikanismu (protiromského rasismu) pomoci při tvorbě veřejných politik. Při tvorbě koncepčních materiálů v obou zemích v průběhu 30 let jsme zjistili, že jednou z hlavních překážek je latentní rasismus nebo protiromské postoje založené na negativních stereotypech. Když byly v 90. letech 20. století vypracovány první koncepce integrace romských komunit, nepředpokládali jsme, že o tři desetiletí později budeme stále přešlapovat na jednom místě. I když se nám podaří udělat krok vpřed, uděláme půl kroku zpět. Překážkou jsou předsudky, které se projevují na všech úrovních společnosti. Bohužel je pravda, že si nejsme všichni rovni.
Vraťme se však k definici protiromského rasismu. V České republice i na Slovensku byla na úrovni vlády a parlamentu přijata nezávazná pracovní definice, kterou připravila Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA). Tato organizace se věnuje především posilování podpory vzdělávání o holokaustu obecně a výzkumu paměti holokaustu ve světě. Tato mezinárodní organizace má 35 řádných členů na úrovni států a mnoho přidružených a pozorovatelských zemí. Dalo by se říci, že je to taková malá OSN pro téma holokaustu, proto mají její výstupy relevanci a jejich přijetí na exekutivní úrovni určitou závaznost.
IHRA se jako jedním z témat zabývá také romským holokaustem, který označuje jako genocidu Romů. Jistě stojí za to zvážit i tuto terminologii, ale to je na jinou diskusi, včetně diskuse o termínu porrajmos, který se rovněž používá.
Ve Slovenské republice byla pracovní definice protiromského rasismu přijata jako usnesení Národní rady 27. září 2022, a to z iniciativy Romů – Petera Polláka a Jarmily Vaňové. Z mediálního hlediska neměla tato iniciativa větší odezvu a v zásadě se zatím neprosadila v rámci tvorby veřejných politik, ačkoli její šance přijde s aktualizací akčních plánů Strategie rovnosti, inkluze a participace Romů do roku 2030, která je základním vládním dokumentem definujícím politiky ve vztahu k Romům. Slovenská národní rada přijala pracovní definici v plném rozsahu včetně komentáře, aniž by zohlednila slovenská specifika, což může být pro její aplikaci problém.
V České republice byla definice přijata jako usnesení vlády ČR 8. dubna letošního roku, tedy u příležitosti Dne Romů (Mezinárodní den Romů). Mediální ohlas, který tento akt vyvolal, byl poměrně silný a lze předpokládat, že iniciátorkou byla vládní zmocněnkyně Lucia Fuková.
V českém prostředí se pracuje s definicí anticikanismu a vláda přijala pouze jádro definice, které zní: “Anticikanismus, tzn. diskriminace Romů, je vyjadřování a jednání jedinců, strategie a praxe institucí, které vedou k marginalizaci či vylučování Romů, devalvování romské kultury a životního stylu, fyzickému násilí či projevům nenávisti namířených proti Romům i dalším jedincům a skupinám, které jsou považovány za „Cikány“. Z tohoto důvodu jsou stigmatizováni, či proto byli za dob nacismu nebo i dnes cílem perzekuce. Z důvodu této diskriminace se následně s Romy zachází jako s údajně cizí, odlišnou skupinou a jsou spojováni s celou řadou urážlivých stereotypů a zkreslených představ, které samy o sobě představují specifickou formu rasismu.”
Definice je výstižná a v podstatě popisuje to, s čím se Romové v Evropě potýkají. Je dobré si uvědomit, že jde často právě o vyčleňování na základě domnělých charakteristik, stereotypů rámovaných vlastní kulturou a vnímáním “jinakosti”. Vsuvka odkazující na romskou kulturu a životní styl je mírně kontraproduktivní. Chápu, že na evropské úrovni potřebovali tvůrci definice zahrnout do definice i takové skupiny, jako jsou britští traveleři, ale vzhledem k našim reáliím odkaz na romskou kulturu a životní styl neobstojí.
Soužití s majoritou v České republice a na Slovensku způsobilo, že i to, co vydáváme za tradiční romskou kulturu, je do značné míry spojeno s majoritou. Staletí soužití způsobila, že mnohé zvyky jsou si v romských i neromských částech lokality velmi podobné a v jiné části země je již nemusí praktikovat Romové ani neromové. Dnes již vůbec neexistuje nic sjednocujícího jako “romská kultura”, něco, co by všichni Romové vnímali jako identifikační faktor. Spíše směřujeme k vnímání romské identity jako něčeho, co nás spojuje. Stejně tak to může být jazyk, ale vzhledem k historii je třeba také říci, že velká část Romů jím nemluví a může ho vnímat pouze jako symbol, který nás spojuje.
Ještě problematičtější je zahrnutí životního stylu do definice anticikanismu (protiromského rasismu). Všem je jasné, že žádný romský životní styl neexistuje. Můžeme mluvit o strategiích přežití lidí žijících v generační chudobě, ale ne etnizovat životní styl. Ve skutečnosti jde právě o pomyslné hledání ospravedlnění asociálnosti jako vrozené, geneticky podmíněné vlastnosti Romů.
Přes všechny výhrady je přijetí definice důležité, pokud se začne používat v koncepcích veřejných politiky nebo iniciuje vytvoření vlastních kategorií s ohledem na specifika dané země. Myslím, že v obou zemích i 30 let po změně režimu stále postrádáme základní filozofii přístupu k Romům. Podpora Romů jako národnostní menšiny, jako jeden z výdobytků sametové revoluce je super, ale stále chybí koncepce, jak přistupovat k lidem žijícím v generační chudobě, zda renovovat osady a ghetta, nebo hledat strategie rozptylu. Pravdou je, že různé koncepce integrace mohou existovat paralelně vedle sebe. Právě v tom by mohlo pomoci uvědomit si protiromské postoje a vyhýbat se stereotypům.
