Zuzana Kumanová: Covid-19 a Romové? Restriktivní opatření, která vynucovali vojáci se samopaly, zřejmě porušovala základní lidská práva Romů
Covid 19, období, na které se všichni snažíme rychle zapomenout. Vymazat to, co nám přineslo, ztrátu života, strach, bolest, strádání… Opatření a jejich uzákonění rozdělily společnost, vyoraly brázdy mezi různými názorovými skupinami. Karanténa ukázala, že stále platí, že ve společnosti existují sociální skupiny, které jsou vnímány jako rizikové, a společnost k nim kvůli tomu zaujímá různé postoje. Některé romské komunity na Slovensku byly během pandemie Covid 19 umístěny do absolutní izolace, což se postupně ukazuje jako příliš restriktivní opatření, které možná porušuje základní lidská práva obyvatel dotčených romských komunit.
Ale kde není žalobce, není ani soudce a Romové na Slovensku nejsou zvyklí domáhat se svých práv. Co se stalo na Slovensku během pandemie Covid 19?
Více romských komunit bylo hermeticky uzavřeno, jejich obyvatelé nemohli několik týdnů opustit své domovy, osady hlídali vojáci a policisté. Na základě rozhodnutí orgánů ochrany veřejného zdraví byly umístěny do karantény.
V první vlně Covidu 19 (rok 2020) se jednalo o šest lokalit, které byly obehnány policejní páskou, betonovými bariérami střeženými policejními a vojenskými vozy a hlídané vojáky ozbrojenými samopaly. Lokality Žehra, Krompachy, Bystrany zůstaly uzavřeny několik týdnů, přičemž zpočátku nebyly zajištěny ani základní potřeby pro postižené obyvatelstvo, jako jsou potraviny a hygienické potřeby a to, co je tak důležité při infekčních onemocněních, pitná a užitková voda. Navzdory kritice možného porušování lidských práv se karanténa osad opakovala i v druhé vlně Covidu 19, kdy byla uzavřena například osada Glejovka v Pezinku.
Tomuto tématu se věnuje výzkumnice Dr. Svetluša Surová, působící ve Výzkumném ústavu pro otázky menšin.
Ve svém výzkumu se opírá o rešerši písemných materiálů, vyhlášek a nařízení příslušných úřadů a také o rozhovory s elitami a obyvateli karantenizovaných osad. V nedávno publikovaném rozhovoru v týdeníku Týždeň konstatuje: ,,Kromě zkoumání sekuritizace v první vlně jsem shromáždila a zanalyzovala až 58 vyhlášek dvaceti regionálních úřadů veřejného zdraví, které se týkaly marginalizovaných romských komunit a můj kvalifikovaný odhad je, že tato opatření se týkala přibližně 46 000 až 49 000 členů vyloučených komunit. Musím zdůraznit, že tyto militarizované karantény omezovaly nebo vážně porušovaly základní práva a svobody členů marginalizovaných romských komunit na Slovensku.”
Na možné porušování základních lidských práv v letech 2020 a 2021 upozornila i tehdejší veřejná ochránkyně práv Mária Patakyová. Z titulu své funkce podala podnět generální prokuratuře s návrhem na podání k ústavnímu soudu.
Podobně postupoval v roce 2023 i veřejný ochránce práv Róbert Dobrovodský, když konstatoval porušení základních práv a svobod v případě romských obyvatel osady Glejovky.
Tématu karantén v osadách se opakovaně věnovala také zpráva Slovenského národního střediska pro lidská práva. Poukazuje na nepřiměřené zásahy do osobních práv, nevhodné postupy a nerovné zacházení.
Přestože veřejné orgány a výzkumníci dospěli k závěru, že vůči obyvatelům romských osad je uplatňováno nerovné zacházení, které poškozuje jejich základní práva, nic to neznamená. Tato problematika upadá v zapomnění, stejně jako další porušování práv Romů.
Co to však vypovídá o slovenské společnosti? Že ani více než 30 let po změně režimu se nepodařilo změnit myšlení lidí a Romové zůstávají občany druhé kategorie.
