Štěpán Ripka: V ČR nabídka bytů chybí, a proto je systém řešení bytové nouze nefunkční.
Řešení bytové nouze ve všech funkčních systémech stojí na třech pilířích: nabídka bytů, podpora formou dávek a sociální práce. V ČR nabídka bytů chybí, a proto je systém nefunkční.
Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval využití státních prostředků na podporu bydlení nízkopříjmových či jinak ohrožených osob a ověřoval, zda činnost Ministerstva práce a sociálních věcí, Úřadu vlády ČR a Úřadu práce ČR k řešení přispívá, anebo ne. Verdikt je zdrcující: Zatímco stát vynaložil mezi lety 2012-2016 přes 60 mld. na podporu, situace se zhoršuje. Proč to tak dle NKÚ je?
NKÚ se zabýval hlavně dopady dávek na bydlení a efektivitou sociální práce a sociálních služeb. Stávající podpora podle NKÚ nepřispívá k řešení příčin sociálního vyloučení nebo ohrožení sociálním vyloučením. Nárokové dávky sice pomáhají snižovat počet osob ohrožených chudobou nebo materiální deprivací tím, že kompenzují nedostatek příjmu, a v jistých případech tak zabraňují sociálnímu vyloučení, ale nepodporují řešení příčin jeho vzniku.
Státní podpora je v ČR výrazně zaměřena na dávkový systém, jehož účelem je, aby si lidé mohli standardní bydlení zaplatit a nepřišli o něj pouze z důvodu finanční tísně. Tento systém však dle NKÚ neřeší příčiny vzniku nepříznivé situace jeho klientů. MPSV navíc investuje do neefektivních forem pomoci, které hluboké sociální vyloučení a bezdomovectví neřeší – řeší pouze aktuální potřebu přístřeší, ale nemají dlouhodobý dopad. Nejdůležitější závěr tedy zní: dávky a sociální práce musí pracovat v synergii s podporou finančně dostupného bydlení. Samotné dávky a sociální práce v řešení selhávají.
Proč se podle NKÚ zhoršila finanční dostupnost bydlení? Je to ve velké míře nevyvážeností podpory vlastnického a nájemního bydlení. Státní podpora je dle NKÚ dlouhodobě výrazně zaměřena ve prospěch vlastnického bydlení (podpora stavebního spoření, daňové úlevy z úvěrů apod.), které však ve spojení s růstem cen nemovitostí (k 30. 6. 2017 cca 15 % oproti roku 2010) a zpřísňováním podmínek pro získání hypotečních úvěrů přestává být dostupné pro širší vrstvy obyvatelstva. Naopak dlouhodobě je v ČR nedostatečná výstavba nájemního bydlení (ze strany veřejného i soukromého sektoru), která spolu s deregulací nájemného vedla k nárůstu ceny nájmů v roce 2015 oproti roku 2005 o 85 %.
Velmi silnou kritiku si také vysloužil systém prostupného bydlení, který NKÚ studoval na případu města Litvínov. Systém podle NKÚ přiděloval v rozporu s metodikou agentury pro sociální začleňování byty v sociálně vyloučené lokalitě. Navíc neumožňoval mobilitu ani integraci osob, které do něj byly zapojeny. To znamená, že nefungoval – uchovával své klienty v sociálním vyloučení a jejich situaci neřešil. Příčiny NKÚ spatřuje mimo jiné i v bytové politice města Litvínov, hlavně v systému přidělování obecních bytů a privatizaci obecního bytového fondu, ale také v činnosti soukromých vlastníků, kteří sestěhovávali sociálně slabé a zanedbávali údržbu.
Co si z toho vzít? Pokud chce vláda snižovat počet lidí žijících v bytové nouzi, jak to má napsáno ve svém programovém prohlášení, musí začít vedle dávek a sociální práce intenzivně podporovat nabídku finančně dostupného bydlení. Ne ubytoven. Bytů. Zní to banálně – když je lidem nabídnut nájemní byt, finanční podpora pro ty, kteří celé nájemné nezaplatí, a případná sociální práce, která vede ke stabilizaci v bydlení, je možné situaci řešit. Ale bohužel se stále objevují politici, kteří této základní rovnici nerozumějí. Závěry NKÚ jsou v tomto smyslu jednoznačné.
Celý text zprávy je ke stažení zde: 1url.cz/Jtnr4
