zPátečník Vojtěcha Lavičky: Zákon o bezdoplatkových zónách byl útokem na lidskou důstojnost

Jak jistě dobře víte, Ústavní soud zrušil část zákona o pomoci v hmotné nouzi, který umožňoval zřizovat bezdoplatkové zóny. Po dlouhých čtyřech letech tak vyhověl návrhu 17 senátorů.

Bezdoplatkové zóny, tedy „špatné“ adresy, na nichž noví nájemníci nemohli pobírat příspěvek na bydlení, byly jak médii, tak politiky často prezentovány jako účinný nástroj proti obchodu s chudobou.

S tím absolutně nelze souhlasit. Počet sociálně vyloučených lokalit dle kvalifikovaných odhadů rozhodně neklesá, naopak vznikají nové sociálně vyloučené lokality, popř. se ty velké „drolí“ na několik menších. Obchod s chudobou tedy čile bujel a bují dál.

Nárůst sociálně vyloučených lokalit dokazuje jeden fakt – vyhláška o zřízení bezdoplatkové zóny v místě existence ghetta pouze přesouvá problém na jiné místo, ať už v rámci jednoho města, nebo migrací zoufalých obyvatel do města jiného, kde bezdoplatkové zóny ještě nemají.  Ostatně totéž mohou činit – a také tak činí – spekulanti s bydlením.

Bezdoplatkové zóny tedy byly namířeny pouze na nové nájemníky „špatných“ adres. U nich město předpokládalo asociální chování, a tak jim neumožnilo dosáhnout na příspěvek na bydlení.  

Na základě této nesmyslné predikce jim odepřelo peníze, na něž měli dle zákona nárok. 

V tomto případě šlo o jasnou diskriminaci… Jen proto, že jste našli vyhovující (nebo jediné dostupné) bydlení na konkrétní adrese v bezdoplatkové zóně, nemůže město předpokládat, že jste zloději, narkomani, násilníci nebo „jenom“ potížisté.

Paradoxně tento mezi starosty oblíbený zákon chudobu podporoval, místo aby jí předcházel. Jak? Tady máte jednoduchý příklad.

Jste pětičlenná romská rodina žijící v Přerově, která se musí stěhovat. Jste chudí, nemáte práci a v aktuálním bydlišti jste pobírali – v souladu se zákonem – státní příspěvek na bydlení. Pro vás, jako romskou rodinu je velmi obtížné sehnat bydlení v Přerově v některé z „bezproblémových“ lokalit, nikde vás nechtějí. Můžete se nastěhovat poblíž nádraží, kde je hned několik bezdoplatkových zón – tam tedy ovšem nebudete pobírat příspěvek na bydlení, a ekonomicky to nezvládnete. Stěhovat do jiného města se nechcete – máte tady příbuzné, vaše tři děti chodí do školy…. Nakonec se tedy nastěhujete do bezdoplatkové zóny a budete doufat, že si finance někde opatříte.

Myslím, že výše uvedený příklad je absolutně jasný a jeho různé obdoby se v posledních letech mnohokrát odehrály.

Zástupci města často nechtěli pochopit, že vaše stěhování do bezdoplatkové zóny nebylo výběrem, nýbrž krizovým, jediným řešením, které vám zbývalo. Jinak byste skončili s dětmi na ulici. Přitom je jasné, že se dobrovolně nebudete stěhovat někam, kde přijdete o pro vás zásadní finanční částku zajišťující vám uhrazené nájemné.

Nikdo soudný si nemůže myslet, že ghetta zmizí z České republiky, to je dáno existencí chudoby, která do jistý míry předurčuje vaše chování… Pokud chudého obyvatele sankcionujete, ztížíte mu přístup k existencionálně nezbytným prostředkům na život, nebo je dokonce znemožníte, problém nezmizí. Jen se přesune někam jinam, kde dočasně není vidět.

Pokud jste si pročítali reakce starostů a dalších zástupců měst na zrušení bezdoplatkových zón, velmi rychle jste pochopili, že skutečně nešlo o boj proti spekulantům s byty…

Ostatně pro boj se spekulanty, kteří nadsazují požadované nájemné, mají účinnou zbraň, kterou většinou nevyužívají.  Zákon stanovuje, že úřad práce nevyplácí dávku, pokud tato není zjevně využívána k účelu, pro který je určena. Pokud tedy kvalita bydlení neodpovídá účelu dávky – zajištění bydlení – mohl a měl na základě podnětu samospráv úřad práce, dokonce ve spolupráci s týmiž pověřenými úřady obcí, které nyní vydávají OOP, hledat a nacházet pro osoby vydané na milost obchodníkům s chudobou řešení, především jiné vhodné bydlení… Možnost zabránit růstu sociálně nežádoucích jevů tedy obce měly ještě před zákonem o bezdoplatkových zónách.

Ostatně výše uvedené konstatoval také Ústavní soud, který dal senátorům za pravdu, že zákon o bezdoplatkových zónách byl útokem na lidskou důstojnost, porušoval princip rovnosti, byl v rozporu se svobodou pohybu a pobytu, zasahoval do svobody podnikání a neplnil deklarovaný účel.

Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem budou nyní obce postupovat nebo s jakou další problematickou novelou Zákona o hmotné nouzi přijde některý z poslanců…

Jsem ovšem skeptický ohledně dalšího vývoje nejen v sociálně vyloučených lokalitách. Zrušení bezdoplatkových zón je skvělé, ovšem k zásadním pozitivním změnám by politici museli změnit svůj pohled na sociální práci, boj s chudobou, museli by přestat kategorizovat občany na slušné, slušnější, méně slušné, neslušné, špatné a další.

To se v nejbližší době nestane. Politici jsou jen odrazem stavu naší společnosti, nemůžou být něčím jiným. Společenská poptávka politikům nedovoluje empatii, ta je nyní přežitkem.

Doufejme ale, že se mýlím.