Víte, jak sladce melodicky zní romská řeč? Znáte romské autory, umělce, víte
něco o romské kultuře? Nebo jen bezmyšlenkovitě opakujete několik bezduchých
klišé? Janko Horváth-Dóme je vynikajícím básníkem svého národa, výraznou
osobností a neúnavným zprostředkovatelem bohatství romské kultury většinové
společnosti. Jeho sbírka O verdan le grajenca džal (Vůz tažený koňmi jede dál)
je mimořádným oknem do blízké, a přesto tak vzdálené poezie.
Jan Horváth-Dóme je vizionářem dobrého světa, v němž všechny jeho děti mohou
žít spolu bez nenávisti. Jeho touha po spravedlnosti je nesena nikoli bojovným
zápalem, ale laskavým připomínáním hodnot, které jsou společné všem lidem, a
hlubokým, vroucným soucitem s chudými a poníženými. Vysoko vyzdvihuje význam
romské rodiny, vzájemnou oddanost jejích členů, úctu k rodičům, starost o děti a
jejich budoucnost.
Soske? | Proč? |
Phučav tumendar manušale – soske? Telepheniben, nakamiben – abo jekhetaniben? Korkore – či savore? Jekh phuv, jekh kham pre parni sarna, Den tumenge o vasta, phuteren tumaro jilo! Manuš manušeske ruv? Na! Phraloro! Sem phrala sam! Den tumenge o vasta! Imar šoha buter – parno, kalo! Ezer berš rodas amari phuv, ezer berš rodas amaro kham, arakľam les imar? Hi, imar les arakľam! Adaj, adaj khere sam. Akor soske – tumen san tumen – amen sam amen? Na! Savore jekhetane ča amen! | Ptám se vás, lidé drazí, proč? Ponížení, nenávist a zášť – proč ne spolu, radost? Dohromady, či zvlášť? Jedna zem, jedno slunce pro bílou laň i pro černou růži svítí. Podejte si ruce a otevřete svá srdce. Proč člověk je člověku vlkem? Ne! Bratři, bratři jsme! Ruce si podejme! Již nikdy více: černý a bílý, tisíc let hledáme svou zem, tisíc roků domov hledáme, a našli jsme ho snad? Našli! Zde domov máme, tady doma jsme! Proč tedy, ptám se, vy jste vy – a my jsme my? Ne! Všichni jsme na zemi jen my! |
(Sbírku Tumenge/Vám vydalo v roce 1999 nakladatelství Petrov v Brně) |
Originální básník, aktivista a popularizátor Jan Horváth-Dóme je příkladem
vzdělaného a úspěšného Roma: "Jeho rodiče vyrostli v romských osadách na
Slovensku, odkud se po válce dostali na Moravu v rámci povinného rozptylu
romských rodin. Rodiče pracovali v zemědělství, na stavbách. Otec také pracoval
na stavbě pražského metra a v kladenských ocelárnách. Museli uživit šest dětí.
Jan Horváth se vyučil strojním zámečníkem a začal pracovat ve Vítkovických
železárnách. Po roce 1990 se aktivně zapojil do romského emancipačního hnutí. V
letech 1990–1992 byl poslancem Městského úřadu v Bílovci, 1990–1991 vedoucím
tajemníkem ÚV Romské občanské iniciativy v Praze. Působil jako šéfredaktor
romských novin Romano kurko a Amaro lav. Vystudoval střední knihovnickou školu,
od roku 1994 byl dokumentaristou Muzea romské kultury v Brně a v roce 1998 se
stal romským poradcem Magistrátu města Brna." (více
zde… Vzdělávací cyklus o Romech)
Janko Horváth-Dóme však není naivním idealistou nebo fanatickým obhájcem
všeho romského, do vlastních řad adresuje naléhavé výzvy, aby Romové pracovali,
hledali lepší život pro své děti a nespoléhali na vyžebranou pomoc. Koná tak
dvojí osvětovou práci: do řad Romů míří jeho výzvy k vymanění se ze sociální
pasti, do řad "bílých" míří jeho osvěta v poznávání jedinečné a hluboké romské
kultury a v odbourávání vulgárních zevšeobecňování a předsudků. Tak si tento
citlivý člověk nakládá neuvěřitelně těžký a dlouhodobý úkol překonat hluboké
oboustranné neporozumění vycházející z nezájmu a neznalosti a vzrůstající
agresivitu primitivních českých rasistů.
My lidé jsme různí, máme také rozdílné schopnosti i možnosti, pocházíme z
různých prostředí, z různé výchovy. I náš temperament se liší, nenalezneme na
světě dva stejné lidi. Nejsou dobré a špatné národy, jsou jen dobří a špatní
lidé. Všichni máme krev stejně červenou a Janko Horváth vidí ve všech lidech
boží děti. Nejdůležitější je nepřestat být lidmi – v tom dobrém významu.
Rasismus rozleptává vztahy a samotnou civilizaci a je nebezpečný nejen
pronásledovaným obětem, ale také pronásledujícím, neboť devastuje jejich duši a
činí ji slepou ke kráse a bohatství světa. V konečném důsledku je zbavuje
lidství. Starost o překlenutí propasti mezi Čechy a Romy je hlubokou
existenciální starostí o opravdové lidství.
Amari luma | Naše země |
Amari luma hiňi igen čori. Ňiko na džanel, khatar o Roma avle, sar te dživel, sar peskeri bacht te rodel. O čhavo barol the phučel la lumatar: "So te kerav? Kaj te džav, kaj te rodel miri bacht? The me kamav te asal, te khelel."… | Kde se vzali Romové Na té zemi ubohé? I to dítě, když dospívá, Tak podobné ptáčeti, Které letí, kam chce, zpívá, Také touží po volnosti, Smát se, tančit do sytosti. Kterak má žít v tomhle světě Ochromeném nemocí?… |
Knihu O verdan le grajenca džal (Vůz tažený koňmi jede dál) vydala Matice romská, o.s. v roce 2007. Jde o dvoujazyčnou sbírku Horváthových veršů. Na překladu se podíleli Lada Viková, Anna Žigová, Helena Sadílková a Jan Horváth, ilustracemi sbírku doprovodil Václav Lamr. |
KAM DÁL?
BLOG autorky na iDNES.cz