Bydlím ve Valašském Meziříčí již třetím rokem. Funguje zde organizace
Charita. Místním Romům se věnuje tak, že nabízí romským dětem a mládeži
volnočasové aktivity, doučování a někteří Romové také využívají možnost bydlení
pro matky s dětmi.
Čím bych se chtěla pochlubit je centrum Avarde, které založil pan PhDr. Petr
Tulia. Nabízí romským dětem různé kroužky, doučování, pořádá výlety a spoustu
různé zábavy. Děti do centra Avarde chodí moc rády.
Vrátím se ale k tématu, jak se místní politici chovají v záležitostech Romů.
Říkám si totiž, proč by měli pro Romy něco dělat? V čem jsme jiní než ti
ostatní? Každý má nárok na určité peněžní dávky, na vzdělání, na kroužky pro
děti a mnoho dalšího. Proč by mělo být něco jen pro Romy, když se můžeme
začlenit mezi ostatní? Nevidím v tom žádný problém. Má dcera chodila do kroužku,
kde byla jediná Romka. Já chodím na cvičení, kde jsem taky jediná Romka. Nejprve
na nás koukali jako na přízrak, ale zvykli si, nemáme s nikým žádný problém.
Poslední dobou se mi zdá, že někteří Romové očekávají pořád něco navíc, domáhají
se kolikrát nemožného a to křikem a nadávkami.
Mám Romy ráda, jsem jednou z nich, někdy mě ale opravdu vytáčí chování některých
Romů. Jako příklad uvedu rodinu z Nového Boru, která demonstrovala za vodu a
bydlení. Tato rodina neplatila nájem. Proč by jim město mělo odpouštět dluhy,
proč se má město postarat, aby měli vodu nebo nové bydlení? Kdyby řádně platili
nájem a služby, vodu by jim neodpojili. Jejich postoj jsem nepochopila. Nepůjdu
se přece hádat, když jsem nesplnila to, co jsem měla.
Nebo jiný případ: Romové dostali bydlení, ale byty zdemolovali a potom chtěli
opět nové bydlení, nadávali, že se tam nedá žít. Tak proč ty byty zničili?
Takhle se to nedělá. Proč mám dostávat něco zadarmo, když ostatní si to musí
zaplatit. Protože jsem Romka? Ne, ať má každý stejná práva a povinnosti.
Dnes je velmi těžká doba, potraviny jsou drahé, bydlení taktéž, ale to první, co
zaplatím je nájem. Až poté jíme, oblékáme se atd. Vždy se musí zaplatit nájem.
Opravdu nechápu lidi, kteří v noci s klidem spí, když nemají zaplacený nájem, ba
i několik nájmů. Vím, že to někteří lidé takto dělají, píšu lidé, protože takto
žijí jak Romové, tak i Češi. Ale do televize dají případ Romáků, kteří
demonstrují za vodu a bydlení, a ukážou zničené bydlení Romáků, je to totiž
zajímavější.
Chyby, které dělají Romové jsou stejné jako chyby, které dělají Češi. Ale na nás
je to víc vidět, proto se háže špína jen na nás. Když se odvysílá nějaký případ,
kdy došlo k trestnému činu, který spáchal Čech, nikdy nebude tolik špatných
ohlasů, jako kdyby ten samý trestný čin spáchal Rom. Pravidelně sleduji diskuse
na internetu a mnohdy se nestačím divit, kolik lidí si najde čas, aby napsali
svůj názor na něco, co se týká Romů. Potom se podívám na diskuse pod článkem,
kdy matka (Neromka) zavraždí své dítě ze žárlivosti a počet názorů je minimální.
Kdyby zněl titulek Romská matka….., to byste se divili, kolik by přišlo
názorů.
Proto bychom se měli chovat co nejlépe, žít řádným životem, aby neměli za co na
nás neustále ukazovat. Samozřejmě nesouhlasím s tím, co někteří Češi dělají, že
chtějí vzít zákon do vlastních rukou a ubližují Romům. To, co provedli malé
Natálce je něco tak hrozného, že se to nedá ani popsat a je mnoho takových
případů. Takto se nechovají ani zvířata. Ano, je zde opravdu velký rasismus,
mnoho lidí nás nerozděluje na dobré a špatné, ale jen na ty „černé“.
Přesto se kolikrát nedivím, že nás tak moc nenávidí, když v televizi o Romech
nevidíme nic jiného než špatné věci. Vím, že spousta Romů žije klidným a
spořádaným životem, moje rodina také tak žije, ale kvůli Romům, kteří neumí žít,
žijeme se strachem, aby někdo neublížil nám nebo našim dětem.
Romové mají dnes tak špatnou pověst, že se velmi těžko hledá práce nebo bydlení.
Ale pokud stále hledáme a nepolevíme, tak jednou budeme úspěšní a práci nebo
bydlení najdeme. Nemůžeme po několika neúspěších složit ruce do klína a čekat.
Ničeho se nedočkáme. Sama mám zkušenost, kdy jsem se musela přestěhovat do
jiného města a narychlo sháněla bydlení. V každém telefonickém rozhovoru s
majitelem bytu jsem řekla, že jsme Romové. Asi dvacetkrát jsem byla odmítnuta,
vždy si našli nějakou výmluvu, aby nám byt nepronajali. Ale zkoušeli jsme to dál
a povedlo se. Byt jsme našli.
Nesmíme se nechat odradit, ale jít dál, pořád zkoušet a to, co potřebujeme,
najdeme.
Vychází v Romano hangos č. 15 / 2010 na
www.srnm.cz
