Zemřela Áža Dědičová, vychovatelka romských dětí a životní opora Miroslava Dědiče

Ve vánoční čas jsem dostal smutný telefon: Šárka Dědičová, dcera pedagogických osobností, mě informovala, že paní Dědičová zemřela. Bylo to na Štědrý večer, 24. prosince 2024. Tak se připojila ke svému manželovi, Miroslavu Dědičovi, který zesnul 25. prosince 2020. Tak se nyní setkávají naposledy a nastálo – na hřbitově ve Vlachově Březí, kde se konalo poslední rozloučení dne 30. 12. 2024.

Osobnost učitelky a vychovatelky Áži Dědičové připomínáme zejména proto, že byla nejenom vychovatelkou romských dětí, ale i milující matkou svých dětí a manželkou Miroslava Dědiče. To se projevovalo i spoluprací pedagogickou. I když sama nepůsobila zcela odborně, vytvářela rodinné zázemí a oporu pro Miroslava Dědiče. Její vychovatelská práce naplňovala plně pedagogický étos učitele. Podle jejích slov měla svěřené romské děti opravdu velmi ráda, a ony ji na druhé straně měly často rády i jako svoji vlastní matku… Mezi nimi byl vytvořen silný vztah, který přetrvával i do pozdějšího věku, kdy ji tyto děti již v dospělosti často navštěvovaly i ze svými rodinami. V teorii pedagogiky se tento přístup nazývá pedagogikou srdce. A jak píše Miroslav Dědič ve svých Denících při pozorování její úžasné vychovatelské práce, byla jeho velkou inspirací.

Takovým způsobem se Áža Dědičová připojuje i k Olze Fierzové, partnerce Přemysla Pittera, i mnoha dalším ženám, které stály jakoby ve stínu svých partnerů. A to i v případech, kdy se tyto osobnosti staly terčem protikladných postojů, jak to ukázal film Zatajené dopisy. Ten obviňoval z tohoto „přečinu“ ve smyslu abstraktně pojatých lidských práv i Miroslava Dědiče. Rozbor nesprávnosti tohoto obvinění podávám ve své knize s názvem Přemysl Pitter a Miroslav Dědič. Sociální pedagogika a její dvě české osobnosti. (Radix, 2015, s. 75 a další.)

Zde, v této smutné reakci na úmrtí manželky pana Miroslava Dědiče, není však místo k oživování této protikladné diskuse. Jedno je však jasné. Paní Dědičová i její manžel jsou úzce spjaté osobnosti nejenom v rodinných vztazích, ale i v pedagogické tvorbě a spolupráci. Fotografie z práce vychovatelky Áži Dědičové (Viz Dědič, Květušínská poema, 2006) ukazuje jasně, jak funguje u učitelů a vychovatelů láska k dítěti, jak existuje jejich úsilí o dobro dětí nezávisle na jejich sociálním či národnostním původu. A v tom byla paní Áža – Anežka Dědičová jedinečná. A společně s panem Dědičem byly tyto dvě pedagogické osobnosti nekonečným příkladem.

Nechť je jim, za tento přínos k rozvoji lidskosti na této naší planetě, země lehká. V tomto smyslu se snažíme realizovat podle vzoru Obrany Sokratovy i obranu Dědičovu a jeho rodiny. Formou rozvíjení jejich společného díla i v budoucnosti. S úctou k jejich paměti i v letech po jejich konci života.