Željko Jovanović: Proevropští politici potřebují romské voliče

“Pokud budou Romové bráni vážně a bude s nimi zacházeno spravedlivě, mohou hrát důležitou roli při utváření budoucnosti bloku a posilování jeho demokratických základů,” píše Željko Jovanović v článku, který v českém překladu zveřejňuje zpravodajský server Romea.cz.

V nadcházejících volbách do Evropského parlamentu visí budoucnost EU na vlásku. A přestože oprávněných voličů je přibližně 400 milionů, k posunu moci v Evropském parlamentu může stačit jen několik set tisíc z nich, přičemž krajní pravice je připravena zvýšit svůj počet křesel.

Proevropští kandidáti však mohou tomuto očekávanému nárůstu čelit, pokud by se jim podařilo mobilizovat podporu těch, pro které jsou evropské hodnoty – rovnost, svoboda, solidarita, lidská práva a právní stát – skutečně důležité. A vzhledem k našim počtům a demografickým údajům jsou romští voliči v EU jedním z takových zřejmých voličů.

Šestimilionová romská populace je součástí téměř všech zemí EU, což je srovnatelné s velikostí středně velkého členského státu, jako je Dánsko. V některých zemích EU, včetně Maďarska, Bulharska a Slovenska, tvoří Romové dokonce asi 10 % obyvatelstva. Navíc je Romů mladších 15 let dvakrát – v některých zemích dokonce třikrát – více než mezi většinovou populací, což znamená, že tato komunita má poměrně vysoký počet prvovoličů.

Pokud tedy budou Romové bráni vážně a bude s nimi zacházeno spravedlivě, mohou hrát důležitou roli při utváření budoucnosti EU a posilování jejích demokratických základů. Bohužel však proevropští politici nemohou počítat s jejich hlasy automaticky.

Až na několik čestných výjimek se politici jednoduše dopustili příliš mnoha chyb, čímž si odcizili velkou část této důležité voličské skupiny

Zaprvé, mnozí vedoucí představitelé – zejména po hospodářské krizi v roce 2008 – dopustili, že se Romové nacházejí v horších podmínkách než mnoho obyvatel zemí globálního Jihu. Nejnovější údaje například ukazují, že zatímco chudí pracující v EU tvoří 8,5 % populace, u Romů je to 39 % – téměř stejně jako v subsaharské Africe (38 %).

Tato míra chudoby je navíc využívána k nákupu hlasů a nátlaku. A i když je pravda, že tyto nedemokratické praktiky byly využívány i k ovlivňování chudých obyvatel venkova a dalších skupin obyvatelstva, Romové v celé EU jim byli vystaveni nepřiměřeně.

A konečně – a to je nejdůležitější – proevropští politici příliš často mlčeli, když krajní pravice útočila na Romy. Za počátečním úspěchem konzervativní strany Jobbik v Maďarsku a Ligy v Itálii stála především snaha využít protiromské předsudky. Tyto příklady také naznačují, že proevropští lídři považovali krajní pravici spíše za úchylku ohrožující marginalizované komunity než za včasný varovný signál vážného ohrožení sebe sama a demokratického systému – jak se mýlili!

Když tedy maďarský premiér Viktor Orbán před pěti lety použil protiromský rasismus k posílení soudní moci, tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová mlčela. Její vláda, strana i evropská politická garnitura s Orbánovou vládou nadále spolupracovaly a EU jeho režimu dál posílala peníze.

Nedemokratické praktiky byly použity také k ovlivňování chudého venkova.

Podobný postoj zastávají tito představitelé i v zahraniční politice. Například v roce 2018, kdy nechvalně známá ukrajinská krajně pravicová skupina C14 zorganizovala sérii násilných útoků na romské osady, které vedly k brutální smrti 24letého Daniela Papa, se před ukrajinskými velvyslanectvími po celé Evropě konaly protesty. A přesto se proevropští lídři rozhodli se jich nezastávat.

Zatímco vysoký představitel EU Josep Borell odsoudil vraždu George Floyda v USA, ve stejné době vražda Stanislava Tomáše – Roma v České republice – nevyvolala žádnou výraznou reakci. Rusko naopak využilo příležitosti postavit se na stranu Romů a upozornilo na morální a politickou nedůslednost EU.

To vše postupem času podkopalo důvěru Romů v demokracii a přimělo mnohé z nich zdržet se hlasování nebo – což je ještě horší – je nahnalo do náruče protievropských sil. A někteří představitelé krajní pravice se snaží této situace využít, a tak se uchází o přízeň nespokojených vrstev obyvatelstva. Například v Rumunsku, kde žije odhadem 1,5 milionu Romů, což je největší romská populace v EU, oslovuje krajně pravicová strana Aliance za svaz Rumunů konzervativce z řad této voličské skupiny, jejíž velikost není radno podceňovat.

Odstranit všechny tyto chyby v období před červnovými volbami je samozřejmě nereálné, ale přesto lze v krátkodobém horizontu něco změnit. A jak tyto kroky vypadají v praxi?

Obvykle se proevropští politici vyhýbají oslovení našich romských komunit, protože se obávají ztráty hlasů většinové populace a mobilizace krajní pravice. Měli by si však uvědomit, že existuje účinný způsob, jak o Romech mluvit ve veřejné kampani. Musí dát jasně najevo, že naše vyloučení ze vzdělávání a zaměstnanosti poškozuje naše hospodářství a vytváří finanční ztráty pro všechny. Jejich poselství by mělo znít, že je nutné investovat do každého občana EU, aby se vyřešil alarmující nedostatek pracovních sil a životní náklady v rámci evropského bloku.

Romové byli navíc vždy loajální. Důkaz o tom není třeba hledat v historii: Právě teď – i když si pamatují, jak nespravedlivě se k nim Ukrajina chovala – Romové bojují za Ukrajinu a brání evropské hodnoty. Na rozdíl od krajně pravicové politiky, která se vyžívá v útocích na spoluobčany, je romská politika o soužití.

Bez ohledu na bezprostřední výsledek těchto voleb mají proevropští politici před sebou důležitý úkol. Musí znovu získat důvěryhodnost a důvěru u svých voličů – a to včetně dělnické třídy, venkovských voličů, žen, Romů a dalších, které ignorovali, zklamali a rozhněvali. Napodobování argumentů krajní pravice v otázkách, jako je migrace, v naději, že tyto skupiny osloví, je sebezničující. Aby evropský projekt přežil, musí tito politici budovat mosty s větším množstvím svých občanů – ne je pálit.