Závěrečný projev Čeňka Růžičky v Letech u Písku: Boj za navrácení důstojnosti obětem tábora nevzdáme
Tradiční pietní akt v Letech u Písku zakončil Čeněk Růžička, předseda Výboru
pro odškodnění romského holocaustu (VPORH). Ve svém závěrečném projevu shrnul
historii snah o odstranění vepřína v místě bývalého koncentračního tábora.
Server Romea.cz zveřejňuje závěrečný projev Čeňka Růžičky v plném znění.
Závěrečný projev Čeňka Růžičky při pietním aktu v Letech u Písku v roce 2017
Přátelé, vyslechli jsme si řadu proslovů a některými z nich se prolínalo
očekávání odsunutí velkochovu vepřů z místa, kde za nacismu skončili životy
stovek nevinných Romů a Sintů. I nás pozůstalé vládní usnesení překvapilo a
vzhledem k dosavadním slibům jsme usnesení přijali s jistou dávkou opatrnosti,
ale zároveň s velkou částí občanů s nadějí, že se konečně místu spjatém s
vraždami stovek nevinných obětí dostane plného uznání, na které již více jak 40
let společně čekáme.
Jsem potomkem tradičních českých kočovných Romů, narodil jsem se po válce v roce
1946 a jsem poznamenán neuvěřitelným osudem mých rodičů, kterým nacisté se svými
poskoky připravili za druhé světové války peklo na zemi. Jsme tradiční čeští
Romové a žijeme podle tradičních romských zásad. Jednou z nich je zásada, chovat
se k hrobům svých blízkých s patřičnou úctou. Ostatně tento aspekt chování je
vlastní nám, ostatně i Vám, nám všem. Členové našeho spolku se proto nedokáží
smířit s ostudou, kterou nám tato společnost připravila a která nás v podobě
vepřince na místě bývalého koncentráku pronásleduje více jak 40 let.
Po zjištění stavu místa skonu členů mé rodiny jsem si v roce 1997 uvědomil své
druhořadé postavení ve společnosti. Do té doby jsem o koncentráku v Letech
nevěděl, rodiče mě o Letech neřekli, báli se, abych neskončil v kriminálu.
Předsevzal jsem si zjednat nápravu. S přeživšími vězni koncentračních táborů a s
pozůstalými po obětech a s podobně smýšlejícími jsme v roce 1998 založili
občanské sdružení a tak začal náš boj za navrácení důstojnosti jak obětem
tábora, romskému národu jako celku, ale i českému národu, protože současný stav
místa bývalého koncentráku naši evropští spoluobčané nechápou a odsuzují vlády a
občany země, která tuto nehoráznost umožňuje.
A vůbec jsme netušili, že to bude boj se vším všudy. Boj, který nebude mít
konce. Že to bude náš nekončící dialog se společností a nezodpovědnými politiky,
bez ohledu na to jaké problémy nás čekají a co si kdo o nás myslí.
Dámy a pánové, dnes se už málokdo odváží informace, které veřejnosti předáváme
vyvracet. Koneckonců část z nich si můžete prohlédnout na výstavě. V letošním
roce ji prezentujeme po Praze. K naší spokojenosti, starostové městských částí
Prahy, bez ohledu na svoji politickou příslušnost prezentaci putovní výstavě
Zaniklý svět, vstřícně poskytují záštity. Pokud opravdu česká vláda vepřín
vykoupí, nemusí se obávat negativních reakcí občanů. Spíše si občané spolu s
námi vydechnou a ohodnotí případné odsunutí vepřína z místa koncentráku jako
správný státotvorný čin.
Od roku 1998 jsme zorganizovali nespočet akcí, které velkou část veřejnosti a
politiky až na pár výjimek přesvědčili o skutečném životě našich lidí zde v
Letech a v Protektorátě jako takovém. V témže roce se zástupci našeho Výboru
stali členy smíšené historicko-společenské komise při Úřadu vlády ČR. Ta
připravila materiál, jenž se stal východiskem pro rozhodování vlády o dalším
postupu ve věci míst bývalých táborů.
V letech 2001 a 2002 jsme za finanční podpory vlády ČR a Německého ministerstva
zahraničí realizovali projekt pamětních desek se jmény 180 obětí rasového násilí
letského tábora pohřbených na hřbitově v Mirovicích a v roce 2002 jsme podle
představ romských obětí nacismu a pozůstalých po obětech vytvořili pomník v
podobě sousoší tří žen v nadživotní velikosti, které desky se jmény především
dětských obětí doplňují.
V roce 2005 jsme vytvořili a v budově Evropského parlamentu v Bruselu
prezentovali za účasti většiny evropských poslanců výstavu s názvem „Lety –
příběh zamlčené genocidy“. Poté jak v Poslanecké sněmovně tak v Senátě. I díky
výzvě poslanců z téhož roku ke zrušení provozu vepřína na místě bývalého KT a
zřízení vhodného památníku a rozsáhlé diskuzi v českých médiích mohla být široká
veřejnost o osudu našich lidí cíleněji informována.
Kauza Lety postupem času dostávala zřetelnější mezinárodní charakter. V roce
2006 jsme ve Veletržním paláci v Praze prezentovali s podporou ČNFB a MKČR
rozsáhlou putovní výstavu s názvem „Romský holocaust – genocida Sintů a Romů a
rasismus v dnešní Evropě“. Výstavu vytvořilo Dokumentační středisko německých
Sintů a Romů se sídlem v Heidelbergu. K tvorbě této výstavy jsme přispěli
poskytnutím unikátních dobových fotografií, pocházejících ze soukromých archivů.
V roce 2007 Dokumentační středisko německých Sintů a Romů se sídlem v
Haidelbergu ve spolupráci s Výborem a MRK a dalšími zahraničními romskými
organizacemi zastupujícími obětí výstavu představilo v hlavním sále OSN v New
Yorku.
V roce 2007 jsme ve spolupráci s pozůstalými po obětech vytvořily putovní
výstavu s názvem „Zaniklý svět„. Výstava je historicky prvním pokusem veřejnosti
představit skutečný život původních českých Romů a Sintů a jejich věznění v
nacistických koncentračních táborech. První její prezentaci zahájil 5. září 2007
ve Veletržním paláci v Praze tehdejší prezident republiky Václav Klaus. Pro
překvapivě velký zájem jsme prezentaci výstavy opakovali ještě jednou v Praze a
poté veřejnosti prezentovali po dobu dvou let v městech Ostrava, Karlovy Vary,
Ústí nad Labem, Opava, Mladá Boleslav, v Plzni, Brně a v Chomutově. Výstavu si
je možno u nás objednat. Poskytuje nezmanipulované informací o tom, co se Romům
za nacismu stalo, jak žili před tím, než je nacisté se svými poskoky začali
pronásledovat jako méněcennou rasu.
Dámy a pánové,
na první pohled se ve srovnání s vyhlazovacími nacistickými tábory, například v
Osvětimi či koncentračními tábory v Ravensbrücku nebo Terezíně jeví letský a
hodonínský tábor jako tábory bezvýznamné. Avšak v historii dnes nepatrného počtu
původních českých Romů a Sintů mají obrovský význam. V obou táborech hynuli za
strašných podmínek muži, ženy a děti. Přeživší vytrpěná muka poznamenala na celý
život. Mnozí z nich trpěli fyzickými a psychickými následky. Původní etnikum
českých Romů tak zmizelo z veřejného povědomí.
V červnu 2012 bývalý premiér české republiky Petr Nečas při návštěvě pietního
místa v Letech veřejně shrnul důsledky rozkazu generálního velitele
protektorátní policie a zdůraznil, cituji: "..tímto datem lze označit zahájení
genocidy na Romech a Sintech, která vedla ve svém důsledku k praktické likvidaci
této menšiny na území Protektorátu."
Romové tak přinesli, v přepočtu k obyvatelstvu, největší oběť na našem území za
druhé světové války a proto jejich osud neodmyslitelně patří k tragické historii
naší země. Poté připomenul zapojení českých orgánů té doby do genocidy Romů.
Jestli se toto dá považovat za úspěch, nevím. To ať posoudí jiní. Především
trpělivým zveřejňováním nezmanipulovaných faktů o životě členů našich rodin v
obou táborech, bez ohledu na společenskou odezvu, dnes i vrcholní politici
hovoří o české spoluúčasti na genocidě našich lidí celkem bez zábran.
Uhájili
jsme si každoroční pořádání pietních aktů zde v Památníku Lety. Velkou měrou
jsme přispěli k odstranění rekreačních objektů z místa obdobného koncentráku v Hodonínku u Kunštátu a snad to nejdůležitější. Kauza Lety si již žije svým
životem. Bohužel, tragické místo skonu našich rodin stále hyzdí prasečinec.
Přátelé, současný stav místa bývalého tábora postavení Romů v této společnosti
symbolizuje a svojí účastí nás přesvědčujete, že Vám náš osud není lhostejný. A
my Vám upřímně za Vaší účast děkujeme a doufáme, že až se zde příští rok znova
sejdeme, provoz vepřince již místo skonu našich lidí hyzdit nebude.
Nashledanou v příštím roce.
