V noci ze soboty na neděli kdosi ve Vítkově na Opavsku hodil do domu
obývaného romskou rodinou několik zápalných lahví. Při následném požáru byla na
osmdesáti procentech těla popálená dvouletá holčička, která nyní bojuje v
nemocnici o život. Těžké popáleniny mají i oba její rodiče.
Politici se začali ihned předhánět v odsuzujících prohlášeních. Vláda byla
schopna během několika hodin vytvořit blíže nespecifikovanou novou strategii v
boji s "extremismem" a na svém zasedání se seznámila s "tajnou zprávou BIS".
Represivní složky ihned začaly přicházet s nápady, jak by každý dům nejraději
ozdobily svazkem kamer, aby se podobným událostem zabránilo. Přitom jsou to
právě represivní složky, kterou nesou výrazný díl viny na rozmachu
neonacistického násilí vůči bezbranným obětem.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Od represí k benevolenci
Po řadu let stíhaly v naprosto absurdní míře neonacisty za jejich verbální
projevy a jakýkoli náznak používání symboliky, která by jen trochu mohla mít s
neonacismem něco společného. Připomeňme si třeba případ dnes už bývalého
aktivisty Národního odporu, kterého před sedmi lety z demonstrace před
Ministerstvem vnitra odvedla policie v poutech kvůli tričku, na jehož zádech
bylo cosi připomínající pootočený keltský kříž. Policie zabavila nějaký materiál
jako tričko nebo CD, znalec napsal posudek, soud rozdal podmínky komu mohl a
policie si do tabulky připsala další vyřešený čin s extremistickým obsahem. Tak
neonacistickým propagačním materiálům dala příchuť zakázaného ovoce – žádané
zboží, které se za přemrštěnou cenu prodávalo z ruky do ruky, a to jen mezi
lidmi napojenými na špičky hnutí.
V roce 2006 jako když utne, ze zakázaného ovoce se stalo spotřební zboží a
ti, kdo dosud pokoutně pronášeli s rizikem trestu (a vysokého rabatu) krabice do
šera hospodských sálů, kde se pořádaly neonacistické koncerty, začali po celé
republice otvírat kamenné i internetové krámy, kde se dosud nedostupné zboží
stalo přístupné každému. Zatímco dříve byla příslušnost k neonacistickému hnutí,
která je primárně o image a vnějším projevu, podmíněna nějakými styky a riziky,
v tu chvíli se stalo dostupné pro každého, kdo si za cenu v řádech stokorun
koupil tričko a byl rasista. Ze zakázaného ovoce se stalo zboží, které ale v
dřívější image zakázaného ovoce našlo svůj marketing. Zatímco dříve policie
šikanovala neonacisty za sebemenší náznaky, po roce 2006 se na demonstracích
začaly objevovat motivy už zcela explicitně neonacistické: příslušníci SS,
všemožně stylizované svastiky, nápisy přihlašující se k nacismu, portréty
nacistických válečných zločinců a jejich citace. To umožnilo neonacistům
rekrutovat nové příznivce, sice za cenu nízké kvality, obrovské "aktivistické
úmrtnosti", ale s výhodou mládí a snadné manipulovatelnosti a sebekontroly. Co
vadí na tom, že za půl roku bývalý náctiletý neonacista kouří marihuanu a
poslouchá hip-hop, když svou roli kanonfutru splnil, odevzdal několik stovek
nebo tisícovek neonacistickému hnutí a párkrát se ukázal na demonstraci? Daní za
absenci sebekontroly jsou zmrzačené prsty.
Ode zdi ke zdi šla i aktivita represivních orgánu vůči slovním výstupům
neonacistů, od přehnaných represí ke stavu, kdy se řečníci na demonstracích nebo
tiskové materiály Dělnické strany naprosto bez obalu hlásí k nacismu –
nacionálnímu socialismu. Podivnou výjimku z pravidla pak představuje
monstrproces s "organizátory" demonstrace Národního odporu v Brně v roce 2007,
ze kterého účelovost a absence jakéhokoli systematického přístupu přímo kape.
Tento případ je ostatně natolik podivný, že se mu hodláme věnovat v některém z
dalších článků.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Represe proti antifašistům
Druhým aspektem pak byla policejní šikana antifašistických protidemonstrací, kde
se činívali policejní provokatéři, lidé byli plošně perlustrováni a poté nuceni
v rozporu se zákonem a pod pohrůžkami násilí nechat se portrétovat
nezamaskovaní, a které končily smrštěmi paragrafů z vylhaných důvodů pro aktivní
jedince. Zejména poslední důvod pojící se s nemalými finančními výdaji za
právníky, kdy sice lidé, kteří se proti policejním výmyslům odvolávali, své
soudy nakonec vyhrávají, ale celá věc radikální antifašisty vyčerpávala nejen
finančně, ale i fyzicky a časově. To přispělo hlavní měrou k tomu, že
Antifašistická akce přestala protidemonstrace pořádat a trvalo nějakou dobu, než
se k tomu, alespoň z části odhodlali sami místní lidé nesouhlasící, aby jejich
městem pochodovali Hitlerovi pohrobci. Protidemonstrace rozhodně nejsou
samospasitelné, ale mají svůj význam v tom, že neonacisty rozptylují, ubírají
jim do značné míry mediální prostor, lidé na nich navazují kontakty a váží na
sebe represivní složky, čímž vzniká prostor pro jiné formy antifašistického
boje.
Od chuligánství k politice
Třetím aspektem byla a je absurdní a přehnaná represivní politika vůči
chuligánským aktivitám, které v naprosté většině vypadají tak, že se na odlehlém
místě sejdou dvě party, za dohodnutých pravidel se pár desítek sekund okopávají,
pak si navzájem zatleskají a večer na internetu řeší, kdo vyhrál. Tato veskrze
neškodná konsensuální zábava se stala pro policii záminkou k rozsáhlým represím,
manévrům a trestnímu stíhání účastníků. Spolu s tím, že se mezi chuligány
objevuje velké procento rasisticky a neonacisticky smýšlejících, ale
neonacistická scéna byla na rozdíl od chuligánské vystavena mnohem menší míře
plošné represe, končily tak celé chuligánské skupiny v náručí politického
neonacismu. Příkladem mohou být kriminálníci z Autonomních nacionalistů
Plzeňsko, dvě nejvýznamnější postavy v politicky angažované větvi Národního
odporu Praha pocházejí z prostředí Sparty respektive Slavie, NO Sever má kořeny
mezi původně chuligánským gangem z Mostu a dalších severočeských klubů, podobné
platí i o Brnu nebo například Olomouci. Zatímco se chuligáni nemohli v klidu
sejít někde na louce a tam se dobrovolně vzájemně poprat, v házení kamenů a
pyrotechniky jim v Janově, kde tvořili opravdu významnou složku davu, prakticky
nikdo nebránil a nikdo je nestíhal. Jaké pocity musí mít onen námi často
citovaný chuligán a aktivista Národního odporu, když se neškodně a za vzájemného
souhlasu všech zúčastněných chce poprat někde na louce a tam na něj čekají
desítky pořádkových policistů v dodávkách, psovodi se štěkajícími vlčáky a
kriminálka, která mu jeho víkendovou zábavu znemožní, ale o pokusu o pogrom v
okresním městě za pomoci výbušnin a hořlavin prohlásí na serveru hooligans : "5.
duben 2009 10:44 (…) u bengů by nám během toho průvodu prošlo včera cokoli"?
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Kouzlo pogromů
Čtvrtý důvod představuje vůbec samotné objevení karty protiromského rasismu,
zatímco na demonstraci proti čemukoli jinému přijde sto až tři sta neonacistů, z
čehož velká část je nevalné úrovně, v případě pokusu o pogrom v Janově se jich
sešlo osm set a v mnohem "kvalitnější sestavě". Navíc v Janově na straně
neonacistů zcela nepokrytě stála část místních občanů, což jejich aktivitu jen
posílilo.
Sobotní událost ve Vítkově však představuje předěl. Ukazuje, bez ohledu na
to, kdo ji má na svědomí, kam by neonacistické pokusy o pogromy, kam si
neonacisté ostatně hořlaviny nosí, vedly. K zapalování domů a násilí na
náhodných obětech. Tedy nikoli na nějakých mafiánech nebo asociálech
ohrožujících své okolí, ale prostě na každém, kdo by měl smůlu a byl v nesprávný
čas na nesprávném miste. K tomu, aby tohle vyplynulo na povrch a společnost to
začala vnímat, však musí dnes dvouletá holčička bojovat o život a pokud přežije,
ponese následky po zbytek života. Jak přiznávají sami soudnější neonacisté, řadě
jejich souputníku napojených na organizovaný zločin nedělala v jeho strukturách
spolupráce s romskými mafiány v kuplířství, drogách a vydíračkách žádný problém.
Podobný útok ale není na Opavsku ojedinělý, tento se liší jen svými
tragickými následky. Podobné útoky se odehrály (vždy proti domům obývaným Romy)
během uplynulých měsíců i v Bruntále a Moravském Berouně. S Vítkovem mají
společného nejen způsob provedení, ale i to, že všechna místa jsou vzdálena
dvacet minut cesty autem od Opavy.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Obavy neonacistického hnutí
V současnosti se neonacisté úpěnlivě modlí, aby holčička přežila a aby se nalezl
pachatel, který by neměl na neonacistickou scénu vazby. Ve společnosti, která je
sice protiromsky orientovaná, je těžké ublížení nebo smrt malého dítěte stále
vnímáno jako překročení všech únosných hranic a sami neonacisté si teď
uvědomují, že ať už celá věc skončí jakkoli, skončila jedna etapa jejich
aktivit. Podle našeho názoru teď policie své selhání bude řešit zvýšením míry a
plošnosti represí.
Neonacisté by se mohli sice od činu navenek distancovat, to ale jednak povede
k oslabení jejich vnitřní soudržnosti a navíc vyvolá otázky, co tedy vlastně při
svých pokusech o pogromy v Janově a Přerově chtěli s těmi hořlavinami a
výbušninami dělat. Mohou najednou začít tvrdit, že jejich pokusy o pogromy
vlastně nejsou zaměřeny plošně proti Romům jako takovým, ale jen proti těm,
kteří se dopouštějí ohrožování svého okolí. Kromě toho, že by tím de fato
popřeli jeden ze základních pilířů své ideologie – rasismus – tak by je ze lži
usvědčila řada případů násilí, kterého se proti Romům dopustili. Jejich cíle
nikdy nebyli konkrétně vytipovaní mafiáni a podobné existence (s těmi naopak
klidně někteří z nich jedou ve společných kšeftech), ale bezbranné, náhodně
vytipované oběti a kolemjdoucí.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Rodina popálené holčičky žije ve Vítkově desítky let, bez potíží ve svém
okolí.
Skupina ve škole propadajících studentů vedená pozdějším aktivistou
Národní strany Tomášem Ovseným si na pražské Palmovce jako oběť vyhlédla
kolemjdoucího Roma – studenta naopak vzorného, kterému způsobili řadu zranění.
Při útoku hajlovali.
Skupina neonacistů z Opavska, vedená Tomášem "Vasilem" Vassiovem, napadla
Roma, kterého vůbec neznala, jen ho zahlídla v tramvaji. Vystoupili s ním, do
obličeje mu přikládali plynovou pistoli, opakovaně z ní vystřelili a potom ho
pobodali nožem do plic. Tomáš Vassiov po svém propuštění z vězení nevynechá
prakticky žádnou akci Dělnické Strany.
Jiní psychopati, Martin Jaš a Petr Blajze z Jeseníku, spolu s kumpánem
napadli náhodně potkaný romský manželský pár, zkopali ho a ležící těhotnou ženu
poté tloukli do hlavy kamenem a jejího manžela pořezali v obličeji a na těle
střepem. Za tento čin si posléze, podobně jako Vassiov, vysloužili zařazeni na
seznam POWs, neboli neonacistických politických vězňů. Stránku POWs spravuje a
podporu vězněným organizuje člen Předsednictva Dělnické strany Jiří Švehlík, do
odhalení na stránkách antifa.cz ve spolupráci s městským policistou Michalem
Kašparem z Pardubic.
V roce 1995 umlátili tyčemi na prahu jeho bytu neonacisté ve Žďáru nad
Sázavou vzorného otce rodiny Tibora Berkiho. Důvodem bylo, že ožralá
neonacistická hovada pocítila záchvat agresivity a Berki byl nejblíže bydlící
Rom, na kterého si vzpomněli.
Opilý neonacista Petr Krnáč na Jičínsku odtáhl z parku šestiletého
romského chlapce, který si tam hrál. Nejprve ho škrtil kabelem, poté mu rozbodal
břicho střepem. Chlapec zemřel.
Ve skutečnosti je ale v případech lhostejné, zda oběť vedla řádný život či
vybočovala z této poněkud gumové škatulky, zvrácenost těchto činů spočívá právě
v tom, že jediným důvodem ke zranění nebo i dokonce zabití byla barva kůže
oběti.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Tzv. extremismus
Za zmínku stojí i reakce vlády ODS v čele s Mirkem Topolánkem. Ten nezaváhal a
ani při takto tragické události nepomněl klást důraz na to, že státní moc bude
tvrdě bojovat i proti tzv. levicovému extremismu. Tento účelový cynismus se
dobře vyjeví při položení otázky: Kolik mrtvých má za posledních dvacet let na
svědomí ten obávaný levicový extremismus? Tak zvaní "levicoví extrémisté",
myšleni jsou zřejmě radikální antifašisté a anarchisté, tedy ti, kteří se i v
reakci na neschopnost nebo naopak všehoschopnost policie a po přímých
zkušenostech s neonacistickým násilím, rozhodli bránit sami, jsou vládní
rétorikou záměrně házeni do jednoho pytle s těmi, kdo vraždí a zraňují zcela
nevinné lidi. Pružný a gumový pojem extremismus je tak používán na kohokoli, i
na dvacetiletou studentku ústecké univerzity, která se opovážila vyjít na ulici
s natolik extremistickým názorem, že se jí příčí, když někdo veřejně hlásá obdiv
k režimu, který zplynoval a všemožně jinak utýral k smrti miliony lidí.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
KAM DÁL?
Dvouletá Natálka z Vítkova je stále v kritickém stavu, útok byl zřejmě plánovaný, útočníci zastavili přívod vody
Útočníci na romskou rodinu křičeli: “Tak si tady klidně shořte, cikáni!”
Některé politiky z ignorace nárustu neonacismu probudil až pokus o upálení dvouletého děvčátka
