Chtěl bych volně navázat na komentář, který byl zveřejněn dne 2. 4. 2010, pod
názvem Chovejme se jako národ a neutíkejme před odpovědností.
Dnes je 8. 4. 2010, Romové na celém světě budou slavit mezinárodní den Romů.
Dlouhá léta jsme za tento svátek „bojovali“ a dostavil se pozitivní výsledek. To
znamená, že když je vůle něco změnit a usilujeme o to jako celek, je možné věci
změnit. Těch příkladů je mnohem více, ale nechci vás tím nyní zatěžovat.
Dovolte mi, abych začal poněkud netradičně: "Žádná lidská rasa se nemůže
rozvíjet k dokonalosti, dokud se nenaučí chápat, že zorat pole je právě tak
důstojné jako napsat báseň. Musíme začít dole, u kořenů života, a ne v oblacích.
A právě tak bychom neměli dopustit, abychom pro stesky přestali vidět své
možnosti." Booker T. Washington (bezkonkurenční mluvčí amerických černochů),
z projevu na Atlantské výstavě 1895
NEPŘEHLÉDNĚTE
Romové na celém světě oslaví Mezinárodní den Romů
Naše menšiny jsou však tradičně vnímány majoritou jako cizí živel a sotva
tomu bude v dohledné budoucnosti jinak. Ani v zemích, kde se už po desetiletí
hodně snaží o odbourání rasových přehrad, nejsou výsledky nijak přesvědčivé.
Konflikt spíše jen nabývá nových podob a projevuje se zejména v sociální
oblasti. Segregace je skutečností a pokračuje i v tzv. vyspělých demokraciích, i
když se tam maskuje jako problém s "nepřizpůsobivými, kriminogenními a,
pod.skupinami obyvatel". V postkomunistických zemích je pak segregační proces
ještě intenzivnější.
Politických sil, kterým Romové, podobně jako příslušníci dalších menšin a
imigranti slouží jako náhradní terč pro stále početnější frustrované a
marginalizací ohrožené členy majority, neubývá. Spíše naopak. I ti politikové a
řadoví občané, kteří se od rasových předsudků distancují, se často v praxi – v
otázkách zaměstnání, bydlení, poskytování služeb atd. – chovají diskriminačně, i
když třeba jen z ohledu na předpokládané předsudky okolí. Navzdory hlasitě
deklarovaným programům integrace je realitou pravý opak – vytěsňování,
marginalizace a v konečných důsledcích zjevná segregace se vším všudy, včetně
vytváření ghet a slumů. Tváří v tvář segregačnímu procesu živenému
převládajícími náladami ve společnosti a urychlovanému pragmatickými postoji a
ekonomickými zájmy zaměstnavatelů, majitelů domů a poskytovatelů služeb jsou
integrační programy vlády a hrstky nevládních organizací trpících nedostatkem
prostředků, jakož i veřejné a politické vůle nedostatečné a mohou nanejvýš
zpomalovat segregační procesy a zmírňovat některé jejich dopady. Zjednat nápravu
a odstranit diskriminaci však samy o sobě nemohou.
Platí i v tomto případě, stejně jako v analogických situacích dnes i v
historii: diskriminovaný musí sám projevit dostatek vůle a odhodlání hájit své
zájmy. Pokud skutečně chce dosáhnout rovnoprávného postavení a znemožnit svou
další diskriminaci, nemůže se spokojit s tím, že zůstane objektem charity,
objektem paternalistické, protektorské péče. Musí získat respekt, hrdost a čest.
Stejně tak i my se musíme začít chovat sebevědomě a musíme odmítnout
paušalizující negativní odsudky okolí. Musíme se přestat stydět za svou
odlišnost, naopak buďme na ni hrdí. V situaci, kdy splynutí s majoritou a
neodlišování se od ní je tak jako tak nedosažitelné, musíme si klást jiný cíl.
Musíme přesvědčit okolí, že naše odlišnost má svou cenu a hodnotu. Má svou cenu
a hodnotu jak pro nás samotné, tak může být přínosem i pro ostatní. Jiná cesta
než plná emancipace není. To, co chceme od státu a okolní společnosti, nejsou
almužny, ale právo a spravedlnost.
Strategie, které kladou důraz více na integraci než na emancipaci, právo na
svébytnost, na skutečnou autonomii a samosprávu, mohou se jevit jako momentálně
přínosnější, v dlouhodobém horizontu však vedou do slepé uličky. Ve skutečnosti
jsou jen jakýmsi žebráním: ještě chvilku strpení, ještě pár milodarů atd., máte
čas se přizpůsobit a přestat se lišit. Dříve či později dojdou peníze i
trpělivost. Pro Romy je to cesta, která znamená nejen přestat být Romy, ale
přestat existovat vůbec. Dnes to jsou Romové ale, zítra to můžete být vy!
Určeno všem lidem dobré vůle.
