Yveta Kenety: Kdo vypadne tentokrát? Nemusí nikdo aneb podporovat mladé Romy ve studiu má smysl

Každý den nyní sedíme v organizaci ROMEA nad seznamem studentů, které v následujícím roce budeme moci finančně podpořit, a je nám líto, že řadě z nich budeme muset poslat místo očekávaného schválení, zamítavý dopis. Do konce září však máme možnost počet zamítnutých žádostí o stipendium dramaticky snížit. Rozhodli jsme se totiž uspořádat kampaň s cílem zvýšit počet stipendií určených pro romské středoškoláky a přijali tak výzvu americké nadace Bader Philantropies, která až do konce září zdvojnásobí každý příspěvek, která až do konce září zdvojnásobí každý dar.

Že má smysl podporovat mladé romské studenty jsem se opět přesvědčila na setkání BARUVAS, které organizace ROMEA na konci prázdnin uspořádala. Bylo to pravděpodobně největší setkání romských studentů, které se v Čechách kdy uskutečnilo.

Do Krkonoš jich přijelo téměř 50, chalupu v Richtrových boudách jsme naplnili až po střechu. Organizačně jsme si asi sáhli na dno, ale navzdory spánkovému deficitu, který dotahuji ještě dnes, jsem vlastně nabitá energií na další rok. Takto obohacující zážitek, který se vešel do pouhých pěti dní, jsem asi nikdy předtím nezažila a myslím, že se stejným pocitem odjížděla většina účastníků a hostů akce včetně senátora Ivana Gabala, europoslance Tomáše Zdechovského, romského policisty Petra Toráka nebo televizní zpravodajské hvězdy Richarda Samka a dalších.

Sami studenti, jejich rodiče i další účastníci mají po odjezdu domů potřebu se s námi podělit o to, co jim tato akce dala. Většinou si domů odvezli ohromnou motivaci a chuť na sobě pracovat. A tato motivace nepřišla od vyškolených lektorů, ale hlavně od studentů samotných, kteří se během setkání podělili o své úspěchy a výzvy velice upřímným, ale i originálním a atraktivním způsobem.

Silně na ně zapůsobil například také příběh jednoho účastníka, jehož cesta na vysokou školu vede přes zvláštní školu a neustávající demotivaci učitelů. Dnes je aktivním občanem svého města a vzorem pro mnoho dalších mladých Romů ve svém okolí.

Ne každý je ale tak silná osobnost, která vše zvládne navzdory nepřízni osudu sama, pro většinu je důležitá podpora ať už rodiny, přátel nebo třeba neziskové organizace. Jiná studentka se po setkání poprvé odvážila uvažovat o studiu na vysoké škole. Studenti odjížděli s pocitem, že mají život ve svých rukou, že mohou dosáhnout na své sny, pokud si za nimi půjdou.

Zároveň možná jsou zase po dlouhé době hrdí na to, kdo jsou. Znovu a znovu nám studenti na těchto setkáních opakují, že dosud netušili, kolik je v Čechách studujících chytrých ambiciózních Romů, obvykle jsou na své škole sami Romové. Jedna maminka se nám svěřila, že její dcera přijela domů jako vyměněná, že donedávna měla tendence svůj původ spíš zapírat a nyní je konečně zase ráda tím, kým je.

Já sama z vlastní zkušenosti v mé rodině vím, jak je těžké žít život, kdy něco skrýváte. A sama jsem s podobným pocitem hrdosti na svůj původ (o kterém jsem před tím dlouho nevěděla) odjížděla z mého prvního setkání, které pořádala před více než 15 lety tehdejší romská poslankyně Monika Horáková (nyní Mihaličková).  

Takže kromě dalšího vzdělávání studentů prostřednictvím nejrůznějších vzdělávacích workshopů hlavní smysl podobných akcí vidím v pomoci těmto mladým lidem najít svou identitu a získat tak potřebné sebevědomí, ale také přátele i z řad Romů, se kterými si mají co říct a se kterými se mohou podělit o jiné zkušenosti a problémy než s jejich neromskými kamarády.

Studenti psychologie, farmacie, práv, gymnázií a dalších třeba i méně zvučných škol a oborů jsou ve většině případů prvními ve svých rodinách, kteří studují na střední nebo vysoké škole. Jejich rodiče jim pomoci se studiem často nemohou, jsou ale na ně velmi pyšní a ve studiu je intenzivně podporují. A protože sami získat kvalitní vzdělání neměli možnost (ještě do nedávna byla více než polovina Romů posílána do zvláštních škol), mají zaměstnání a tedy příjem, ze kterého své děti na studiích jen stěží mohou podporovat.

Proto jsme zřídili stipendijní program pro romské studenty, protože jsme přesvědčení, že vzdělání je ta správná cesta a pokud umožníme studentům vystudovat střední a ideálně i vysokou školu, budou mít mnohem větší šanci na úspěch a kvalitnější život, z čehož nebudou mít prospěch jen oni, ale celá společnost.

Zájem z řad mladých Romů o stipendium a tedy přirozeně i o studium a jinou podporu, kterou program nabízí (např. tato setkávání studentů, doučování, zajišťování vzdělávacích kurzů apod.), neustále roste a i letos budeme muset skoro polovinu žádostí odmítnout.

Nevzdáváme se však jen tak snadno a věříme, že díky výše zmíněné kampani se nám podaří počet stipendistů zvýšit. Nechceme se spoléhat jen na štědré zahraniční či tuzemské donory a chceme vzít osud naší společnosti i do svých vlastních rukou. Za poslední rok, co na individuálním fundraisingu ROMEA intenzivně pracuje, náš program podpořilo také mnoho Romů, kteří tak popírají mýtus, tak často v Čechách citovaný, že Romům na vzdělání nezáleží.

I já jsem přispěla, nijak závratnou částkou, díky třem školou povinným dětem zbytečnými prostředky nehýříme, přesto jsem to považovala za velmi milou povinnost těmto mladým lidem alespoň takto pomoci a třeba motivovat další k podobné akci, která ani jejich rozpočet nijak nezatíží. A stipendijní program organizace ROMEA budu podporovat i nadále, a to pravidelně.

Jeden student se mi po setkání svěřil, že v množství je síla – snad tedy takto docílíme společně toho, že těch zamítavých dopisů odsuzujících dotyčného mladého člověka možná k tomu, že se bude muset vzdát studia a jít do špatně placeného zaměstnání nebo na úřad práce, bude zase o něco méně.