Před Obvodním soudem v Praze 1 stojí v těchto dnech osm lidí obžalovaných z
cílené, dlouhodobé a rozsáhle propagace nacismu. Obhájci mohou svobodně dělat
svoji práci. Obžalovaní se mohou vyjádřit. A soud může hodnotit jak důkazy
provedené státním zastupitelstvím, tak i návrhy obhajoby. Nic není rozhodnuto.
Přesto vicekancléř hradu Petr Hájek sdělil, že v Česku je ohrožena svoboda
slova.
Podle něj vadí, že dva mladí lidé jsou už „dlouhé měsíce“ ve vazbě. Což není nic
neobvyklého ani v této zemi ani v zahraničí. Stává se to i u méně závažných
stíhaných skutků, když obviněný opakovaně nereaguje na předvolání k výslechu.
Soud pak nemá na vybranou a často vyhovuje návrhu policie na vzetí do vazby, aby
umožnil pokračování trestního řízení. Netvrdím, že tomu tak bylo v případě
Vondrák a spol., údajných špiček neonacistické scény, ani netvrdím opak. Znám
ale spoustu návodů na „soudní vědu“, které vesele kolují na webech této scény a
kde se právě doporučuje si udělat z policie legraci a vodit je cíleně za nos.
Vysoce postavený zástupce kanceláře prezidenta republiky navíc mluví o
„katastrofálním průběhu“ soudu v případě žhářského útoku ve Vítkově. Neuvádí
přitom žádné konkrétní případné provinění soudu. Jediná konkrétní okolnost,
kterou namítal už dříve, byl přímý televizní přenos ze soudní síně, kde zazněly
závěrečné řeči účastníků řízení i rozsudek. Kdyby tomu tak nebylo, kde by čerpal
pán z hradu své informace o průběhu řízení, když se ho sám ani nezúčastnil?
Když mu vadí „fantasmagorické tresty“ udělené obžalovaným, jaké tresty by si asi
sám představoval? Možná se k tomu nevyjádřil proto, aby se nevystavil podezření,
že chce ovlivnit rozhodnutí další instance. Kdyby nechtěl, aby za zákeřně
provedený pokus o vícenásobnou vraždu mj. i na dětech a z ideologických důvodů
hrozilo dlouhodobé odnětí svobody, tak se může obrátit na lidem volené poslance
obou komor parlamentu, aby změnili příslušný paragraf trestního zákona. Ale co s
tím má společné soud?
Dejme tomu, že rodina obětí v domě neoprávněně bydlela (což není pravda, ptejte
se starosty Vítkova), dům byl plný nakradených věcí (což se před soudem ani
náznakem neprokázalo v této souvislosti nikdo nebyl obviněn z krádeže), že otec
Natálky se vyhýbal nástupu do vězení (což je pravda, ale v Česku není žádnou
výjimkou omezenou na jednou etnickou menšinu, viz třeba Tomáš Pitr), a maminka
Natálky se z ohnivého inferna vyběhla ven nadýchnout vzduchu, než se vrátila
dceru zachránit (což by bylo pochopitelné, ale také na to není žádný důkaz).
Ani tohle všechno by nezměnilo nic na tom, že házet do domu zápalné lahve bylo
obvyklé během druhé světové války – běžně to dělali němečtí vojáci v Rusku. A
jejich následovníkům a sympatizantům za to zcela pochopitelně hrozí adekvátní
tresty. Co vlastně Hájek hájí?
Soud byl veden veřejně, vysoce transparentní a závěrečné řeči obhájců jsou
zveřejněné na internetu. Obžalovaní se odvolali k další instanci, kde další
nezávislý soud může a nemusí přijmout jejich argumenty. Co si ještě přát?
Přirovnání procesu s údajnými vícenásobnými vrahy, kterým se jen díky obětavé a
profesionální práci lékařů nepodařilo zabít dvouletou holčičku, k politickým
procesům padesátých let je urážkou všech, kteří tehdy nevinně trpěli v
komunistických vězeních. Ten, kdo hodí zapálenou láhev s benzínem do dětského
pokoje, není srovnatelný s lidmi, kteří byli souzeni bez možnosti účinné
obhajoby.
Pokud hrad má zapotřebí komentovat konkrétně případ projednávaný dnes českými
soudy, ať začne argumentovat věcně, nikoli hystericky a urážlivě, a to až poté,
kdy má písemný rozsudek soudu pečlivě prostudovaný. Jinak lije jen další vodu na
mlýn zdejších pohrobků člověka jménem Adolf Hitler.
