V těchto dnech by se dožila 77 let naše nejvýznamnější romistka, lingvistka a
veliká osobnost českých a romských dějin, naše drahá Milena Hübschmannová .
Stála u zrodu romského jazyka. Bez této veliké české osobnosti s velikým romským
srdcem by nemohla spousta dnes již význačných osobností z řad romské kultury
pokračovat v romipenu – romství.
Celý svůj život zasvětila Romům a našemu hledání than – místa na slunci –
khamoru.
Milenu, naši velikou sestru – pheňori jsem osobně poznal někdy koncem
osmdesátých let, kdy komunismus padal nenávrátně do pekel.
V tehdejším komunistickém tisku jsem si se zájmem přečetl reportáž o tzv.
cikánské otázce. Vedle jiných reakcí byla i Milenina. To jsem měl kolem 30 roků,
pracoval jsem společně s manželkou v jedné malé továrně ve Slezsku. Vychovávali
jsme tři malé děti a začali jsme se zajímat o jejich budoucnost.
Měli jsme v hlavách spoustu otázek : Kdo jsme, odkud jsme přišli? Jaká je
naše řeč? Proč Romové nemají nikde zastání,ve školách se nedozvíme zhola nic o
naší kultuře, jazyku, tradicích..
Profesorka Hübschmannová nám tehdy otevřela oči a nasměrovala kam jít za
odpověďmi.
Naše cesty po pádu totality se spojily. začal vycházet romský tisk, TV Romale,
Romové se začali organizovat. Všude tam nechyběla naše Milena.
Vzpomínám si, jak jsme poprvé setkali a jezdili do romských osad na východ
Slovenska. Tehdy řekla: "Janku, budeš mi tykat, já se budu učit od tebe."
V naší mentalitě a chování poctivých Romů, ne degešů (blbů) je tabu tykat
starším. Nicméně trvala na svém. Stali jsme nerozlučnými přáteli, byla naší
rodinnou přítelkyní a rádkyní.
Díky ní umím psát romsky, díky ní mohu a mohli nejen já, ale i další
spisovatelé a literáti z našich řad tvořit v našem rodném jazyce – romani čhib.
PhDr. Vlado Oláh, Terka Fabiánová, Ilona Ferková, Emil Cína, Mgr.Elena Lacková,
Gejza Demeter a mnozí další.
Založila moderní vědu – romistiku na UK, vychovala desítky osobností,
pedagogů, kteří dnes jdou v jejích stopách. Máme neteř na Universitě Karlově,
což je pro naši rodinu čest.
Za toto vše děkujeme – paľikeras, najisaras naší drahé Mileně Hübschmannové.
Již není mezi námi, před pěti lety zahynula v Jižíní Africe. Avšak její
práce, láska a její romano jilo – romské veliké srdce, byť byla Češkou, bude žít
v nás a v naší budoucnosti.
Miri kuč phureder phenije – moje starší sestřičko, děkujeme ti za vše, co jsi
vykonala nejen pro náš národ a pro naši mateřštinu.
Šoha pre tute nabisteraha! Nikdy na tebe nezapomeneme!
Tiro terneder phral the amal. Tvůj mladší bratr a žák.
Ačh Devleha. Ať je ti naše česká země lehká.
Publikováno s laskavým svolením autora
