Literáti si v posledních letech stěžují na pokles vlivu slova. Což o poezii a
románech jistě platí. Zato ve sféře jiných verbálních projevů se slova stávají
terčem dozírající, hodnotící, varující a trestající pozornosti různých orgánů
včetně trestních. Je tato váha nově přisuzovaná slovům vítaná, nebo se jí máme
spíš bát?
Kapitán britské luxusní výletní lodi řešil narůstající problémy s tím, že si
cestující zabírali pomocí ručníků palubní lehátka, tak, že palubním rozhlasem
odmítl toto „germánské chování“. Nyní je vyšetřován britskou Komisí pro
rovnoprávnost a lidská práva. Byla to nevhodná poznámka? Jistě, a stejně jistě
nepostrádala empirický základ, jak dosvědčí i čeští turisté. Jenže už předtím,
když se kapitán pokoušel omezit zabírání lehátek, docházelo prý téměř k fyzickým
potyčkám. Kdyby si odpustil germánské faux pas, bylo by všechno v pořádku?
ČTĚTE TAKÉ
SPECIÁL: Čtěte vše o rasistických výrocích Liany Janáčkové
Senátorka Janáčková je vyšetřována pro své nepochybně rasistické výroky.
Nepochybně, neboť jeden z nich zní „Jsem rasistka“. Ale vyškrtněme z jejího
projevu slova o cikánech, a zůstane z něj projev úplně stejně obhroublý a
netolerantní -a nežalovatelný. Protože svoboda projevu musí chránit i
nesympatické projevy. Zbavit ji imunity by ničemu neposloužilo.
