Vyprávění jako zbraň proti životním prohrám. Recenze nové knihy Ilony Ferkové
Po několikaleté pauze přichází romská prozaička Ilona Ferková (*1956) s novým
knižním titulem – dvojjazyčnou romsko-českou sbírkou povídek De mek jekh, L̓ido!
Kaštankuskre vakeribena andal e herňa / Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy
z herny.
Ilona Ferková
De mek jekh, L̓ido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa
Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny
- Přeložily Lada Viková a Karolína Ryvolová.
- Ilustrace Martin Zach.
- Vydalo nakladatelství KHER (2018).
V desetidílném celku, propojeném ústřední postavou vypravěče Kaštánka,
Ferková oživuje rázovité postavy mizejících romských Rokycan, klene životní
příběh titulního hrdiny a tvůrčím způsobem zúročuje to nejlepší z romské
vypravěčské tradice.
Kompoziční metodu, která simuluje tradiční dialogickou vyprávěcí
situaci někde u kávy nebo u piva, známe už z předchozí tvorby Ferkové. Dvojice
přítelkyň v povídkové sbírce Čorde čhave / Ukradené děti (Společenství Romů na
Moravě 1996) si vyprávějí o osudech svých známých ze Slovenska nebo o nehodách a
tragédiích u svých sousedů.
Podobně si v minulosti vyprávěli Romové v osadě
jedni o druhých, nebo si za úplatu přizvali věhlasného vypravěče – paramisara,
aby jim zpestřil večer vypravováním tradičních pohádek a hrdinských příběhů.
Svérázným typem takového vypravěče je právě i Kaštánek.
Místo ušlechtilé figury
moudrého starce v něm však Ferková přivádí na scénu opilého bezdomovce, degeše,
který přišel o rodinu a přežívá mezi gádžovskými pobudy na nádraží. A místo
v domě váženého člena romské komunity jej usazuje do rokycanské herny
„U Kučerky“, mezi Romy a Romky, kteří tu utloukají čas a prohrávají živobytí na
automatech.
V takovém prostředí a z takových úst pak nepřekvapí příběhy o domácím násilí,
pohlavním zneužívání, gamblerství anebo lidské zlobě a křivosti ve všech
podobách. Tímto nemilosrdným pohledem zaujala Ferková hned v počátcích své
tvorby, když v 90. letech upustila od pouhé nápodoby folklorního vyprávění, a
stala se tak první romskou autorkou, která tyto jevy mezi Romy reflektovala a
uměleckou cestou zpracovávala.
Zároveň však v cyklu o Kaštánkovi ještě pronikavěji vysvítá druhý
charakteristický rys její tvorby, a tou je nesmírná laskavost a lidská
solidarita, která proniká i ty nejkrutější příběhy. Kaštánkovy posluchače
autorka využívá jako jakýsi antický chór, který během vyprávění cizeluje svůj
pohled na odvíjející se příběh a jeho protagonisty a v závěru vynáší svůj soud.
Jejich nesčetné „Ještě jedno, Lído!“, jímž hmatatelně oceňují a hostí Kaštánka
jako skvělého vypravěče, v textech následují stejně početná vyjádření soucitu,
úcty i odpuštění směrem k usmýkaným a životem zkoušeným postavám. A jak je u
Ferkové zvykem, v důsledku nechybí ani hrstka groteskního humoru, i když bývá
pořádně temný.
Zaplivaná maloměstská herna jako obdoba takřka posvátného shromáždění
pre vatra v tradiční romské osadě zaimponuje těm neromským čtenářům, kteří se do
romské slovesnosti zamilovali díky undergroundovým sborníkům Vlasty Třešňáka
nebo vyprávění Rudy Dzurka. Ostatním dá navrch požitek z živého a přesvědčivého
průhledu do rokycanské romské komunity, spojené s takovými jmény, jako jsou
Andrej či Ondřej Giňovi nebo Věra Bílá.
Díky zručným překladům Lady Vikové
(první pětice textů), a především pak Karolíny Ryvolové (druhá pětice), jejíž
péčí sborník vychází, není o zemitost a jadrnost romského vyprávění ochuzen ani
čtenář české verze. Karolína Ryvolová navíc sbírku doplnila vynikající
literárněvědnou studií, která postihuje všechny základní aspekty nezbytné pro
adekvátní porozumění romské autorské tvorbě.
A v neposlední řadě vyzdvihněme též
ilustrace Martina 3axa Zacha, které svou syrovostí a neuhlazeností dodávají
Kaštánkovým vyprávěním punkerský šmrnc.
Článek vyšel v časopise ROMANO VOĎI. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi.
Více na www.romanovodi.cz.
