Před několika dny spatřila světlo světa takzvaná Čunkova koncepce, zřejmě ne
náhodou před volbami. Nechci se pozastavovat nad legračními okolnostmi jejího
zveřejnění, například že členové Rady vlády pro záležitosti romské komunity se
dostali k této supertajné koncepci až poté, co slíbili, že ji nezveřejní.
Slib byl vymáhán především proto, že koncepce je prý příliš obecná a ještě se
bude několik měsíců dopracovávat. Uběhl sotva týden a vše je jinak…
Příliš obecné
Ale jinak souhlasím, koncepce je opravdu příliš obecná a postrádá podrobný
popis nástrojů a metodiku, jež by zaručovala dosažení proklamovaných cílů. Z
tohoto důvodu pokládám za nesmyslné na základě tohoto – zatím velmi pracovního –
materiálu slibovat tak jak to vicepremiér Čunek populisticky udělal, že díky
realizaci této koncepce do deseti let zmizí všechna romská ghetta. Nezmizí,
dokonce si myslím, že jich možná bude víc.
Netvrdím, že vše je v materiálu MMR špatně, naopak s většinou bych i
souhlasil, ale jeden z mála základních kamenů koncepce je pro mě nepřijatelný:
kategorizace Romů do tří skupin. To dává místním samosprávám a sociálním odborům
neuvěřitelný prostor pro ocejchování jednotlivých rodin na dlouhá léta dopředu.
Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit již nebudou pouze „cigoši z toho
špinavýho ghetta“, navíc ještě budou dvojkami či trojkami.
Jedničky budou takřka neexistující, neboť podmínky pro cejch jedničky dnes
nesplňuje ani velká část neromských rodin: oba rodiče pracují, rodina nemá žádné
dluhy, všechny děti do šesti let navštěvují předškolní zařízení. Dvojky a trojky
nejsou dost přesně definovány, a tak bude záležet na městech, jak své „zlobivé“
Romy ocejchují. Tvrdím, že xenofobněji založená města budou mít hlavně trojky.
Důvod je jasný, čím déle ghetta budou, tím déle budou připlouvat peníze na
jejich vymýcení. Přece nemůže být nikdo tak naivní, že bude předpokládat, že
většina měst, která aktivně pomáhala ghetta „budovat“ na svých periferiích,
dostatečně daleko od všech „slušných“ občanů, nyní otočí svoji politiku o sto
osmdesát stupňů a bude rozstěhovávat „ghettare“ mezi své řádné občany.
Skličující rovnice
Další, pro mě přímo skličující skutečností je, že autory koncepce vůbec
nezajímá historie jednotlivých rodin. Jak se do nynější situace dostaly. A tak
se ve dvojce společně ocitají rodiny, kde skutečně rodiče nepracují a obě dluží
na nájem 25 tisíc korun, jinak jsou však diametrálně odlišné. Zatímco ta první
se do situace dostala vlastní vinou, protože prodala podvodně státní byt, otec
se syny progamblovali a propili získané peníze, poté se po křiku na městě
dostali aspoň do ghetta a tady terorizují své okolí.
Ta druhá zde bydlela ještě dříve, než se ghetto stalo ghettem, otec rodiny
tragicky zemřel, rodina se zadlužila u lichvářů kvůli pohřbu a teď pod
výhrůžkami raději splácí dluh lichvářům než nájem. Výsledná situace obou rodin
je stejná, příběhy však zcela odlišné. Koncepce umožňuje místním samosprávám a
sociálním odborům volit stejný postup k oběma. To je nepřípustné, musí zvítězit
přísně individuální přístup.
Nakonec bych se rád pozastavil nad ještě jedním momentem, který autoři
nedomysleli, ačkoliv mnozí z nich jsou Romy. Pro nás Romy jsou totiž dva
principy života zásadní, nadřazené těm ostatním, které se do příliš úzkého
lidoveckého chápání rodiny nevejdou. Pokud se mám já dobře, chci, aby se měla
dobře moje rodina, ale v tom širším slova smyslu.
Například já, se svou rodinou ocejchovaná dvojka, budu mít to štěstí, že moje
sestra se svým manželem a dětmi jsou jedničkami a stěhují se do lepšího. Co
udělám já? Seberu svoji rodinu a půjdu za sestrou na návštěvu, která se promění
na trvalý pobyt. Když už se budeme mít my dobře, nenecháme přece ve štychu
našeho bratra, který má tu smůlu, že se svou rodinou jako trojka žije na
ubytovně. A tak dále a tak dále.
Tohle se nepovede
Různé režimy, ten komunistický hned dvakrát, se pokusily rozbít romské
velkorodiny, Čunkovy takzvané rodinné klany. Nepovedlo se, vždy se jednotlivé
kousky rodin vrátily k sobě jako pověstné „střepy“ porcelánového Terminátora z
druhého pokračování. To je realita. Žádná represe, snad vyjma té z dob druhé
světové války, s tím nic nenadělá. Je potřeba pracovat s rodinami jako
respektovanými celky, pak máme šanci na úspěch. Svoje litanie uzavřu
konstatováním, že cejchování rodin je obrovským nebezpečím, neboť jeho realizací
se Romové definitivně z pohledu majority stanou pouhou nejnižší sociální
skupinou, na Romy se bude společnost dívat pouze skrze sociální hlediska, ti, co
budou integrovaní, nebudou již Romy. Rom rovná se problém.
Tak bude znít nová skličující rovnice.
KAM DÁL?
ROMEA: Zveřejnění Čunkova pracovního materiálu o Romech je pouhým předvolebním tahem
Romští členové Rady vlády pro záležitosti romské komunity: Čunkova romská
koncepce je příliš obecná
Čunek předal svou "romskou" kocepci Džamile Stehlíkové
Baláž: Na "romské koncepci" MMR spolupracuji s členy bývalé i současné "romské
Rady"
Rada usiluje o to, aby Čunek přestal chystat romskou koncepci
Čunek už nechystá romskou koncepci, spolupracuje se Stehlíkovou
Čunek má koncepci řešení romské otázky, projedná ji se Stehlíkovou
