Vojtěch Lavička: Senátorka Kovářová a její snůška nesmyslů o slově Rom a cikán. Můžeme oslovovat paní senátorku třeba „…“? Je přece naše věc, jak jí budeme říkat

Paní senátorka se tentokrát – ovšem ne poprvé – zaměřila na užívání slova cikán. Ona v tom nevidí problém. Pro ni jsme prostě vždy byli cikáni a cikány zůstaneme, protože jde o exonymum, tedy vnější označení romského národa, kterým nás Češi po staletí oslovovali.

Svoji xenofobní polévku vařila podle stejného receptu jako pověstný dort pejsek s kočičkou. Zkrátka vzala ingredience, které nemají nic společného a smíchala je tak, aby navenek dávaly smysl. Orwell, anticiganismus, političtí romští aktivisté, babylonská věž, právo používat „svůj vlastní jazyk“, atd. Vznikl z toho nechutný blivajs.

Senátorka vysvětluje, že slovo „cikán“ je oficiální označení osoby romské národnosti a nechápe, proč by se mělo používat slovo Rom. Slovo Němec přece také pochází ze slova „němý“ a nikomu to nevadí. To prý jen profesionální romští aktivisté pořád křičí, aby se v rámci politické korektnosti slovo cikán nepoužívalo. Jen poznámka na okraj, Němci vůbec netuší, že je takto označujeme, třeba by se jim to taky nelíbilo…

Možná v tom tkví elementární nepochopení problému. Paní senátorka zapomněla, že s „cikány“ Češi obývají stejný prostor cca 7 století. Slovo cikán bylo od začátku používáno v nelichotivých konotacích a mělo pejorativní význam.

Pokud chtěl Čech urazit Čecha za to, že má doma nepořádek, řekl „máš tu bordel jak u cikánů“… Na Slovensku zase s oblibou používají „necigáň“ –  nelži. Němcům, i Maďarům a Nizozemcům, které senátorka jako příklad také uvádí, je jedno, jak je Češi oslovují, protože s nimi nemají nic společného, nežijí spolu a české „oficiální“ názvy pro své národy ani neznají.

Kdybych měl kouzelný prsten ze seriálu Arabela, přál bych si přenést myšlení paní senátorky do 21. století. Paní senátorka uvízla někde v období českého národního obrození, kdy čeští vzdělanci a obrozenci psali štvavé antisemitské a protiněmecké články, ve kterých zdůrazňovali české právo definovat okolní svět vlastníma očima. Možná to tenkrát fungovalo a mělo společenskou podporu, dnes jsme ovšem zcela jinde.

Ačkoliv sám patřím mezi odpůrce politické hyperkorektnosti a jsem rád, když se věci nazývají pravými jmény, rozhodně podporuji různé menšiny, nejen ty národnostní, které se snaží samy sebe definovat a bojují za svá práva. Takový je dnešní trend, a paní senátorka by ho měla umět respektovat.

My jsme prostě vždy byli Romové, v našem jazyce se tak oslovujeme a myslím, že nikomu „pusa neupadne“, když nás tak bude oficiálně oslovovat, ani paní senátorce Kovářové, jejíž politický program by neměl stát na tom, jestli nás bude oslovovat cikán nebo Rom.  Doma v obýváku ať si nám říká, jak chce.

Paní Kovářová nechápe, že pokud v jakési debatě v České televizi používá slovo „cikánský, cikánská, cikáni“, holt se někdo ozve. Ozval se nějaký nejmenovaný romský aktivista, senátorka ho nazývá „majitelem cikánského příjmení”, a napomenul jí za to. Debatu jsem nedohledal, ale zajímalo by mě, jestli moderátor debaty paní senátorku za toto označení napomenul také. Myslím, že by to v případě veřejnoprávní televize měla být samozřejmost.

V odpovědi na toto napomenutí paní senátorka doporučuje vyjet z města a poslechnout si, jak mluví prostí občané České republiky. Ona to prý dělá a chová se podle toho.

No jo, no. „Prostí občané“ České republiky nejsou veřejně činnými osobami, nečiní politická prohlášení, rozhodnutí. Pokud by rozhodovali „prostí občané“ v kombinaci s politiky stejného ražení, jako je paní senátorka Daniela Kovářová, dočkali bychom se i nechvalně proslulých koncentračních táborů.

Vím, je to extrémní názor, možná nemám pravdu, ale je to zkrátka můj pocit. Mám na něj právo. Stejně jako paní Kovářová má právo plácat nesmysly.