Vojtěch Lavička: Nechci být cikán. Nejsem cikán. Jsem Rom. A jsem na to patřičně hrdý!
Cikán, cigán nebo Rom? Jsme cikáni nebo Romové? Chápu, že mnozí z vás si teď klepou na čelo, proč v roce 2022 pokládám takové otázky. Jenže pokud si myslíte, že odpovědi jsou pro všechny Romy (nebo cikány?) jasné, jste na omylu.
Před několika dny jsme na Facebookové stránce organizace ROMEA publikovali část rozhovoru idnes.tv s Patrikem Bangou, který se mimo jiné točil kolem zmíněných otázek.
Patrik dle mého názoru úplně jasně a srozumitelně vysvětlil, proč jsme Romové a ne cikáni. Pod jeho skvělým rozhovorem se spustila smršť příspěvků (bylo jich tam přes tisíc), proč jsme cikáni a ne Romové. Bizarní byl jeden z příspěvků, který tvrdil, že označení cikáni je překladem romského slova „Roma“ nebo „Romale“. Prý že žádní Romové neexistuje a je to výmysl… Kupodivu, našla se velká skupina Romů, kteří s tímto nesmyslem souhlasilo. Facebook nakonec nám z nejasných důvodů video smazal pro údajné projevy nenávisti…
Slovo „cikáni“ je exonymum, tedy vnější označení místa, území, osob nebo národa. Naopak endonymum vyjadřuje, jak si národ říká ve svém jazyce. Jednoduše řečeno, jako cikány nás oslovuje majorita a má to ve většině pejorativní (hanlivý) podtext.
Cikán je pro spoustu neRomů člověk, který si nedá vychovat, vzdělávat, žije z dávek, je asociální, krade. Tohle nemůžeme respektovat. Jsme Romové, národ s dlouhou historií, bohatou kulturou, krásným jazykem a starými zvyky….
Ano, například sousloví „cikánská muzika“ hanlivý podtext nemá, ale to je spíš výjimka potvrzující pravidlo. Opravdu nechápu, jak může nějaký Rom, který umí romsky, odmítat označení „Romové“ a tvrdit, že jsme cikáni, a ne „nějací Romové“.
Je to stejné, jako kdyby Afroameričané respektovali slovo „negr“, tedy označení, které se používalo v hanlivém významu a souvisí s černou barvou kůže. Pro bílé Američany byl „negr“ nejen černoch, ale taky nevzdělaný člověk, otrok nebo dítě otroků, kriminálník. Dnes by si nikdo takové označení nedovolil…
Cikán je pro spoustu neRomů člověk, který si nedá vychovat, vzdělávat, žije z dávek, je asociální, krade. Tohle nemůžeme respektovat. Jsme Romové, národ s dlouhou historií, bohatou kulturou, krásným jazykem a starými zvyky….
Je to podobné, jako kdyby Inuité popírali svoji etnicitu a tvrdili o sobě, že jsou Eskymáci. To doslova znamená „pojídači syrového masa“ a Inuité to považují za urážlivé. Američany nebo Kanaďany by dnes vůbec nenapadlo Inuity označovat slovem „Eskymák“.
O tom, kde je pravda není pochyb. Obzvlášť v dnešní době, kdy je korektnost označování různých skupin obyvatel obecně respektovaná a považovaná za důležitou, jsou Romové, kteří popírají vlastní existenci, mírně řečeno „mimo“.
Přemýšlím, čím to je. Nevzdělaností? Nezájmem? Vždyť v době totální dostupnosti informací je možnost dozvědět se o čemkoliv otázka jedné minuty „googlení“. Nemusíte, jako dříve, běžet někam do knihovny. Zřejmě je to tedy nezájmem. A ten nezájem nekončí jen u označení svého národa. Stejně je tomu tak ohledně historie nebo jazyka.
A tak, paradoxně, tato ignorace historických faktů majoritě potvrzuje, že označení „cikáni“ je na místě. Tedy skupina lidí, která žije na okraji společnosti uzavřená sama do sebe bez jakýchkoliv ambicí a hrdosti na svoji příslušnost k romskému národu.
Nechci být cikán. Nejsem cikán. Jsem Rom. A jsem na to patřičně hrdý.
