Vlado Rafael k volbě "prezidentky" na Slovensku: Zuzana Čaputová, advokátka slabších, má podporu konzervativní voličů i seniorů
Pokud se většina domácích analytiků a pozorovatelů shoduje v tom, že na slovenské politické scéně chybí dlouhodobě výrazné osobnosti a političtí lídři, tak v případě advokátky, občanské aktivistky a nadějné prezidentské kandidátky Zuzany Čaputové to tak není. Jde o čerstvou místopředsedkyni mimoparlamentního, liberálního politického uskupení Progresivní Slovensko (PS), které ji do souboje o prezidentský palác nominovalo. Čaputová se až donedávna o prezidentský post ucházela – kromě jiných – i spolu s vědcem a podnikatelem Robertem Mistríkem.
Jelikož se v předvolebních průzkumech ukázalo, že Čaputová má mnohem větší potenciál dále preferenčně růst, Robert Mistrík se své kandidatury nakonec vzdal ve prospěch Čaputové s odůvodněním, že nechce zbytečně tříštit demokratické síly proti fašistickému kandidátovi Marianu Kotlebovi nebo proti šéfovi Nejvyššího soudu Štěpánovi Harabinovi, který inklinuje k ruské agresivní politice a má blízko ke konspiračním teoriím.
Zuzanu Čaputovou by podle posledních průzkumů z 28. února volilo za prezidentku až 52,9% dotázaných. Podle průzkumů má tato uchazečka o prezidentský palác výrazný náskok před ostatními kandidáty a je vysoce pravděpodobné, že první kolo voleb vyhraje a postoupí do druhého kola spolu s uznávaným diplomatem Mariánem Ševfčovičem, kterého by volilo pouze 16,7% dotázaných.
Zuzana Čaputová (s podporou Roberta Mistríky) vystupuje proti zvolení Mariána Šefčoviče, jehož ve volbách podporuje nejsilnější politická strana Směr – SD, která je na Slovensku symbolem nevídané arogance moci a divoké korupce.
Tou příjemnější částí tohoto psaní je odpovídat na otázku, co přitahuje na Zuzaně Čaputové většinu slovenských voličů, kteří ji chtějí vidět v prezidentském paláci.
Zuzana Čaputová je především sympatická, pokorná a inteligentní dáma. Je autentická a proto pro mnohé i uvěřitelná, za což ji ale neváhají podporovat konzervativní voliči nebo senioři.
Při nedávných simulovaných prezidentských volbách na 115 gymnáziích a středních školách, které se konaly v 51 slovenských městech skončila Čaputová u voličů starších 15 let s vysokým náskokem na prvním místě. Naopak, stupňují se vůči ní útoky ze strany koaličních politiků, fašistických a antisystémových stran.
Čaputová otevřeně podporuje registrované partnerství a v kampani se uchází i o podporu národnostních menšin.
Nadějná prezidentka má ostatně za sebou silný příběh advokátky slabších: věnovala se problematice zneužívaných a týraných dětí a veřejně vystupovala proti znečišťování životního prostředí. Vedla více než 14 let otevřený boj se zkorumpovanou státní a soudní mocí a ekonomickou mafií proti nelegální skládce v Pezinku. Tento spor nakonec vyhrála a v roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy Skládka nepatří do města oceněna prestižní Goldmanovou environmentální cenou, která se neformálně nazývá také jako “zelená Nobelova cena”. Je zřejmé, že Zuzana Čaputová dnes na Slovensku ztělesňuje moderní propojení zelené politiky a ochrany lidských práv.
Je zajímavé sledovat, jak Slováci v poslední době silně rozlišují mezi postem premiéra a prezidentským postem. Zatímco na ten první post už třikrát po sobě dosadili Roberta Fica, na prezidentský post ho zvolit odmítli. Tuto trpkou prohru z před pěti let, kterou Fico utrpěl v té době s neznámým, ale zato s odhodlaným Andrejem Kiskou, je cítit dodnes v podobě otevřené mediální války, kterou bývalý premiér vede proti dosluhující prezidentovi.
Faktem je, že Andrej Kiska udělal během pěti let s prezidentské funkce moderní a aktivní politický post, jehož úkolem není jen zakotvovat Slovensko v euroatlantických strukturách, ale umět se i veřejně zastat slabších a bezbranných, být na domácí politické scéně živou protiváhou arogantní vládní moci a postavit se čelem proti mafii a oligarchii, která je stále etablovaná ve státních a politických strukturách.
Výhodou Zuzany Čaputové je, že na tomto poli není žádný nováček, protože tento nelehký souboj sváděla v každodenním životě dávno před svou kandidaturou.
Dnes je většině Slováků jasné, že nastal čas, aby v tomto úsilí pokračovala i na postu první slovenské prezidentky.
Autor je publicista a ředitel občanského sdružení eduRoma
