Předseda KDU-ČSL se na páteční programové konferenci opět pustil do romského
tématu rázně a ambiciózně. Není příliš obtížné na základě argumentů poukázat na
jeho omyly. Obtíž však spočívá v tom, že tyto v zásadě neudržitelné názory jsou
neseny na vlně obecné averze vůči Romům. Na tom ostatně byla dosud postavena i
popularita pana Čunka, která by v normálním čase i ve vyspělé demokratické
společnosti nebyla udržitelná.
Dotknu se prvního tvrzení: „Romská kultura může být v rozporu s listinou
lidských práv.“ Pan Čunek nepochopil podstatu programu integrace Romů do
společnosti, který je programem vládním, a měl by o něm tedy být dobře
informován. Podstatou této integrace je dosáhnout, aby každý Rom byl
rovnoprávným občanem ve společnosti, kde žije, a to v právech i povinnostech, a
aby současně udržoval a kultivoval svoji příslušnost k národnostní menšině s
vyhraněnými rysy své kultury, historie, jazyka a podobně.
Pan Čunek nechce vědět, a potvrdil to mnohokrát, že Romové dnes nepředstavují
jen skupinu ubožáků, pohybujících se na sociálním dně, ale i dynamicky se
rozvíjející pospolitost vzdělanců, kteří si zakládají na své profesionální
kariéře, a nikoliv pouze na své etnické příslušnosti, kterou však nepopírají.
Tato skupina není považována za Romy! Dávno v ní již neplatí principy starého
romského patriarchátu, jaké snad mohou ještě platit v romských osadách na
východním Slovensku. Vláda by přece nemohla přijmout program, který by byl v
rozporu s Ústavou České republiky. Výzkumníci se mýlí Pan Čunek se tu hodlal
zaštítit názory kulturních antropologů z plzeňské univerzity, k nimž inklinoval
i nebohý Viktor Sekyt, bývalý úředník kanceláře Rady vlády pro záležitosti
romské komunity.
Tomáš Hirt, kulturní antropolog, velmi střízlivě vyjádřil své názory v
sobotních LN, které rozhodně nevyzněly jako podpora pana Čunka („Je zřejmé, proč
to dělá“, LN 12. 1.). To mne potěšilo. Věci jsou daleko složitější, souhlasím s
Hirtem, než jak nám je podává pan Čunek. Podstatou tvrzení kulturních
antropologů z plzeňské univerzity, dovolím si jen stručně připomenout, je
tvrzení o „kultuře chudoby“, kterou údajně vyznávají Romové v osadách na
východním Slovensku, kde lidé kolem Hirta své průzkumy prováděli.
Činili ovšem všeobsáhlé závěry z průzkumů omezených jen na celkem malý
prostor obývaný Romy, a to ještě v situaci, která se už většiny Romů netýká.
Romské osady jsou v podstatě skanzenem. To je zásadní pomýlení těchto
výzkumníků. Tuto poznámku činím na základě diskusí, které jsem již mnohokrát
vedl s nimi i na stránkách odborného tisku a v rámci své nedávné funkce
místopředsedy Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Připouštím, že tato
záležitost je ještě otázkou neskončené a neuzavřené diskuse o vedení programu
integrace Romů do společnosti. Káže vodu, pije víno Vše, co pan Čunek říká dále,
působí z jeho úst krajně nedůvěryhodně. Káže vodu a pije víno, abych se držel
jeho rádobykřesťanského angažmá. Narážím tím na jeho další stanovisko, s nímž
mohu tentokrát souhlasit, totiž: „Řešení problémů romské populace se neobejde
bez snížení hustoty obyvatelstva.“ Škoda, že tuhle přijatelnou zásadu pan Čunek
neosvědčil jako starosta radnice ve Vsetíně a vyrobil romské ghetto jako hrom,
když všechny Romy, a nikoho jiného než Romy, nahnal do jakýchsi kontejnerů, pro
trvalé bydlení nezpůsobilých. Ostatně podle něj se řídí spousta jiných radnic v
této zemi, ke své vlastní škodě i ke škodě sociálně slabých Romů.
Třetí pochybení páně Čunka tkví v jeho tvrzení, že neexistuje jasná a ucelená
koncepce politiky sociálního včleňování. Připravovaná agentura to nespraví. Není
to tak docela pravda.
Jasná a ucelená vládní koncepce integrace Romů tu je už od roku 2000. Problém
je ovšem v tom, že vláda sama ji nerespektuje, a tudíž nečiní ani kroky k
realizaci docela rozumných návrhů v této koncepci. Včetně toho všeho, o čem se
ještě zmiňuje pan Čunek: vzdělávání romských dětí a jejich motivace ke studiu,
aktivní politika zaměstnanosti, boj proti segregaci v bydlení i ve školách,
oprávněnost a užitečnost fungování rodiny ve výchově dětí a další. Pravda,
romská rodina je poněkud jiná než „česká“, ale nikoliv ve smyslu, který jí
nespravedlivě přisuzuje pan Čunek. Je jen soudržnější než ta česká, a to je
spíše dobře než špatně. Sekyta tu Čunek špatně interpretuje.
Jedna věc je ovšem program, druhá jeho realizace. Tady to silně skřípe ze
všech stran. Ze strany Romů, ze strany státu i celé společnosti. Ale to je už
jiné téma.
