Václav Zeman: Novodobí mučedníci Blesku
Deník Blesk přišel v posledních dvou týdnech s novou praxí, která mu možná
zvýší čtenost, ale v důsledku přispěje ke zhoršení už tak špatných vztahů
mezi majoritou a romskou menšinou.
Nepřehlédněte:
Redaktoři
Blesku podruhé v krátké době vydali článek, ve kterém zobrazují detailní
fotografie tváří napadených obětí. U bulvárního deníku by to nebylo nic až
zas tak překvapivého. Zarážející je, že se tak dělo pouze v případech, kdy
útočícími byli Romové. U článků z 18.2. (Romové
zbili mladý pár: Nikdo nám nepomohl, ani strážníci) a z 10.3. (Děsivá
zpověď Dagmar (32): Parta Romů nás zbila do bezvědomí, protože jsme
nechtěli sex) si milovníci krve a modřin mohou užít takřka
z bezprostřední blízkosti pohled na detaily zranění napadených (které
sami napadení zřejmě velmi ochotně do redakce poslali).
Proč je
třeba vyrábět tyto „novodobé mučedníky“, kteří se stali nebohými oběťmi
„krvelačných Romů“?
Vojáci a ženy se nefotí
Rychlý pohled na ostatní články, které v Blesku v sekci Krimi
v posledních týdnech vyšly, ukazuje, že podobné fotky se už u dalších
podobných článků téměř neobjevují. Článků o napadeních tu přitom vyšlo
hned několik. Jeden informuje o surovci, který v Brně
napadal běhající ženy – ten doprovází ilustrační fotka dívky běžící
podzimně barevným lesem. Další o policistovi, který
přerazil na diskotéce čelist vojákovi nebo o hluchoněmém, který
chtěl napadnout jiného muže kuchyňskými noži a ten se mu bránil
lopatou – doprovázený fotografií služebního auta městské policie.
Nezbývá tedy než se ptát, čím je napadení způsobené Romy tak specifické
a výjimečné, že si žádá to, aby byla fotografie, kterou redakci napadený
zaslal nebo ji zveřejnil na Facebooku, u článku zveřejněna? Proč je
třeba vyrábět tyto „novodobé mučedníky“, kteří se stali nebohými oběťmi
„krvelačných Romů“?
Hong Kong: O pět dní později…
Druhý zmiňovaný článek má přitom svůj další velmi zajímavý
příběh. Zpráva o hospodské rvačce v České Lípě se poprvé objevila na
serveru iDNES.cz. Pátého března o události poprvé informoval i deník
Blesk. Článek s titulkem „Odmítla
sexuální návrh: Spolu s přítelem ji brutálně zbili“ detailně
popisuje průběh sporu a celé rvačky a tvoří jistou výjimku v tom, že jej
doprovázejí fotografie napadených ve chvíli, kdy útočníci ještě nebyli
označeni jako Romové (to podezření už tam zřejmě bylo – viz zmínka o
tom, že případ nebyl rasisticky motivovaný). Ani na jednom místě tohoto
článku však nenajdeme zmínku o tom, jakou etnicitu měl kdokoli
z účastníků. O tři dny později se rvačce v herně Hong Kong věnovala
reportáž v Krimi zprávách TV Prima. Ta hned od začátku uvádí, že útočili
čtyři nepřizpůsobiví a že bitka připomíná mačetový útok v Novém Boru. Co
takové zjištění znamenalo pro redakci Blesku? Málo vídanou věc. Deník se
ke zprávě o pět dní později vrátil, tentokrát už s o dost ostřejším
titulkem "Děsivá
zpověď Dagmar (32): Parta Romů nás zbila do bezvědomí, protože jsme
nechtěli sex".
Pro média jsou Romové často zajímaví až ve chvíli, kdy mohou zprávu o nich spojit s nějakou problematickou, senzační (negativní) událostí.
Kromě uvedení etnicity útočníků v titulku i na
několika dalších místech textu nezapomíná článek upozornit tentokrát na
podobnost s loňským útokem z Duchcova. Nechybí ani zmínka, že první
zaútočil jeden z Romů, kterou však určitě nepodal nikdo z vyšetřujících
policistů. V přímém přenosu tak můžeme vidět, jak se s cílem zvýšení
čtenosti míchá koktejl nenávisti, který po jeho vzplanutí zaplatíme na
úhradách policejních opatření na protiromských demonstracích my všichni.
Znova a „lépe“
Když jsme v loňském roce v Agentuře pro sociální začleňování
zveřejňovali výsledky
výzkumu o mediálním zobrazování Romů v českých médiích, na řadě
příkladů se ukázalo, že pro média jsou Romové často zajímaví až ve
chvíli, kdy mohou zprávu o nich spojit s nějakou problematickou,
senzační (nejlépe i negativní) událostí. V tu chvíli se skloubí několik
zpravodajských hodnot a zájem uveřejnit takovou zprávu je najednou
mnohem vyšší. Analýza provedená na více než 6 tisících textů (od
července 2011 do konce května 2012) ukázala, že Romové se do
zpravodajství dostávali ve více než 60 procentech ve spojení
s kriminalitou. V osmdesáti procentech těchto zpráv pak byli zobrazováni
jako pachatelé trestné činnosti. U statistik trestných činů se nesbírají
etnická data, každý policista nebo vyšetřovatel by vám ale mohl
potvrdit, že tak vysoká kriminalita u Romů nikdy nebyla. Že média (ta
bulvární obzvlášť) mají zájem informovat o negativních jevech a zároveň
přitom často neřeší, jestli má nebo nemá význam uvádět etnicitu
pachatele, známe již z dřívějška. Že je ten zájem po vyvolání pozornosti
čtenářů a po takovém zobrazení Romů (a vyvolání soucitu s nebohými
oběťmi) až tak silný, že vede k tomu, že se redakce vrací už k jednou
vydané zprávě, aby ji patřičně doplnila a přiostřila, je jev docela
nový. Tentokrát už ale zavání úmyslem…
PS: Na nahozenou udičku se však ochotně chytají i sami čtenáři. První
článek sdílelo na Facebooku zatím 261 lidí, ten druhý zatím 1119.
