Ředitelé a učitelé ve „zvláštních školách“ čerstvě vytáhli proti snaze
ministerstva školství o vřazování romských dětí do hlavního vzdělávacího proudu.
U příležitosti zápisů do základních škol poslala ministryně školství
Miroslava Kopicová v půli ledna otevřený dopis ředitelům škol. Připomněla v něm
mimo jiné, že v Česku chodí 26% romských dětí do „praktických škol“
(přejmenované „zvláštní školy“), tedy škol pro děti s lehkým mentálním
postižením. Ministryně píše, že je vysoce nepravděpodobné, že by 26 % romských
dětí mělo tento hendikep, a že jde o „chybu systému“. Vyzývá ředitele, aby
důsledně dbali na to, aby do zvláštních škol byly zařazovány skutečně jen děti s
mentálním postižením a aby i pro ně vytvářeli takové podmínky, které jim umožní
vzdělání v hlavním vzdělávacím proudu.
NEPŘEHLÉDNĚTE
MF DNES: Jsi Rom, půjdeš do zvláštní
Ministryně Kopcová se tak přihlásila k programu, který na ministerstvu
nastartoval její předchůdce Ondřej Liška a který má vést k ukončení diskriminace
romských dětí v systému českého školství. Že tato diskriminace existuje,
potvrdily v posledních letech rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve
Štrasburku i několik nezávislých sociologických studií. A „selský rozum“ o
diskriminaci ví už desítky let – množství romských dětí na „zvláštních školách“
lze sice různě vysvětlovat a lze se utíkat i k argumentu, že ty děti se
oficiálně nehlásí k romské národnosti či, že není povoleno sbírat „etnická
data“, nicméně žádný z těchto manévrů jejich počet na zvláštních školách
nesnižuje.
Dopis Miroslavy Kopicové, byť velmi kulantně formulovaný a nedosahující
ráznosti původního Liškova programu, vyvolal masovou reakci ze zvláštních škol.
Odstartoval ji otevřený dopis ministryni dvou ředitelů těchto škol z Hradce
Králové a Chlumce nad Cidlinou, následovalo několik dalších dopisů a především
diskuse na webu speciálky.cz, kde se na odporu proti ministerským snahám o
vzdělávání romských dětí na „normálních školách“ shodly stovky pedagogů a
ředitelů zvláštních škol. A Jiří Pilař, bývalý dlouholetý ředitel odboru na
ministerstvu a nyní poradce primátora Pavla Béma, v rámci diskuse vyzval k
založení profesního sdružení lidí ze „zvláštního školství“, které by hájilo
„svoji profesi“ proti nekvalifikovaným snahám ministerstva.
V diskusi se pedagogové zvláštních škol shodují v několika věcech: romské
děti jsou opravdu hloupější, respektive mají mnohem častěji než děti bílé
majority IQ na hranici mentálního postižení či nižší. Pedagogové tvrdí, že to
není biologické poškození, nýbrž hendikep získaný výchovou do věku šesti let. Co
s takovými dětmi? Jedinou šanci mají ve zvláštních školách, kde se jim učitelé
věnují naplno a které mají šanci zvládnout, v normální škole by trpěly. Pro
takové dítě je přeřazení do zvláštní školy v jeho zájmu a tuzemské zvláštní
školství je navíc velmi kvalitní. Takže: ministerské snahy o „inkluzi“,
„integraci“, „nasazování štrasburských brýlí“ apod. jsou jen módním tlakem
odpovídajícím záběru neziskového sektoru, ale jsou nekvalifikované a
krátkozraké.
Na straně pedagogů ze zvláštních škol ovšem stojí další článek –
pedagogicko-psychologické poradny, které k přeřazení dávají doporučení a jejichž
zaměstnanci jsou velmi podobně naladěni. To už je jistě možno nazvat „chybou
systému“, jak to činí ve svém dopise ministryně, ale stále ještě by to nemusel
být fatální problém – i poradny je možné zreformovat a postupně naplnit mladšími
lidmi s modernějším vzděláním.
Něco, co je víc než „chyba systému“ se rýsuje teprve tam, kde začíná být
zřejmé, že pedagogy ze zvláštních škol podporuje velká část veřejnosti – rodiče,
kteří se prostě bojí, že přítomnost romských dětí v normálních školách bude
škodit jejich dětem. A jelikož je takových rodičů hodně a jsou to voliči,
připojují se logicky na stranu pedagogů zvláštních škol i politici. Tato aliance
pak dokáže jakýkoli pokus o změnu spolehlivě zastavit.
A to už je systém sám, nikoli jen jeho chyba.
KAM DÁL?
MF DNES: Jsi Rom, půjdeš do zvláštní
