Okolnosti, které provázejí případ vystěhování squaterů a zadržení novináře
Pavla Eichlera policií, jsou varující. A nutně vedou k zamyšlení nad tím,
nakolik je česká policie násilnická a rasistická a zda se vůbec její metody od
dob komunistické totality změnily k lepšímu. A také vyvolávají související
otázky: Dokáže policie vůbec pracovat profesionálně? Umí respektovat zákony, nad
jejichž dodržováním sama bdí?
Zásah proti demonstrantům podporujících squatery
Účastníci demonstrace, která podporovala obsazení domu na Albertově squatery,
kritizují zákrok policie proti nim jako brutální a bezdůvodný. V článku iDNES.cz
Squateři si stěžují na brutálnost zásahu, policie to odmítá se můžeme
dočíst, že policie házela na demonstranty dělbuchy – výbušky a nahnala je do
prostoru, odkud se už nedalo ustupovat. „Zblízka mi nastříkali do očí pepřák a
ven jsem si musel projít kolem řady policajtů, od každého jsem dostal ránu,“
sdělil jeden demonstrantů. Policie k tomu podle jiného účastníka akce měla
jediný důvod: „Na policii jsme neútočili a po nikom nic neházeli. Celou záminkou
k násilí bylo to, že jsme prostě jen nechtěli odejít.“ Policie samozřejmě užití
bezdůvodného násilí odmítá, a naopak vypouští do světa informace, že násilí se
dopouštěli demonstranti. Mluvčí pražské správy Tomáš Hulan tvrdí: "Sám jsem byl
na místě a viděl jsem vzduchem létat láhve… Nemyslím, že byl zákrok brutální.
Účastníci byli mnohokrát vyzváni, aby upustili od protiprávního jednání, vždy s
upozorněním, že pokud neuposlechnou, může proti nim policie zakročit."
Samozřejmě: jde o protichůdná svědectví a nelze jednoznačně tvrdit, která z
obou stran má větší díl pravdy. Ovšem i kdybychom na některé policejní argumenty
přistoupili, doslova nic neopravňuje policisty seřazené za tím účelem v řadě k
mlácení demonstrantů obušky. Stejnou bezmoc nejspíš cítili i demonstranti v
listopadu 89 na Národní třídě. Policisti je tehdy také stlačili do prostoru, z
něhož nemohli uniknout. Potom utvořili „uličku“, kterou demonstranti museli
projít a čelit obuškům a kopancům.
Policie použila výbušky, které podle ní nemohou nikoho zranit. Demonstranti
naopak uvádějí příklad dívky, které výbuška poranila oko. „Policie opakovaně v
rozporu s instrukcemi výrobce vhazuje zásahové výbušky do bezprostřední
blízkosti osob a riskuje tak jejich zranění," tvrdí aktivisté. Na nebezpečí
používání této pyrotechniky poukazovali odborníci už několikrát. Výbušky už
několikrát přivodily zranění, například na CzechTeku 2005 nebo při demonstracích
na 1. máje 2007.
A v čem by se demokratická policie měla při takových zásazích od té totalitní
lišit? Především v profesionálním přístupu, oproštěnému od emocí. Namísto
výbušek a „trestných uliček“ – tedy namísto násilného exemplárního zastrašování
demonstrujících – může kdykoli k vytlačení davu použít adekvátní prostředky:
postup sevřeného šiku policistů se štíty bez užití obušků, nákladní vozy s
radlicemi, chvaty při zadržení jednotlivců apod.
Policejní útok na svobodu slova
Články novináře Pavla Eichlera o extremismu, subkulturách atd. vycházejí na
iDNES.cz. V sobotu 12. září šel mezi squatery na Albertově sbírat materiál na
reportáž o obsazování squatu. Po několikeré výzvě policie vyšel z domu, ve
vzpažených rukou při tom držel novinářský i občanský průkaz. Eichler tedy
uposlechl výzvy policie a protiprávního jednání se nedopustil, abychom použili
slovník policejního mluvčího. Policisté jistě měli právo jej zadržet a zjistit,
zda skutečně jde o novináře a jestli hovoří pravdu. Policie demokratická by to
za chvíli zjistila a dotyčného propustila. A jak jednala současná policie česká?
Zadržela Eichlera bezdůvodně na 12 hodin, přes mnohé výzvy mu odmítla zavolat
právníka, přestože na to má každý zadržený právo, policisté mu tykali,
několikrát ho naschvál vzbudili, když večer usnul, a vyhrožovali mu, že namísto
zavolání advokáta mu „dají do držky“.
Pokud bychom se opět vrátili k výrazivu policejního mluvčího, policisté v
Kongresové ulici se tímto dopustili protiprávního jednání. Zadržení novináře je
v demokratických zemích samo o sobě neobvyklé. A způsob, jakým to učinila
policie, vracejí Českou republiku někam na východ, k autoritářskému Rusku,
respektive k jeho policejním metodám. Jde o zřejmý útok na svobodu slova, tedy
přímo na samou podstatu demokratického právního státu.
(Viz článek
Advokáta? Do držky dostaneš, slyšel reportér iDNES.cz v cele)
Bití a rasistické nadávání
Podle Eichlerova svědectví pro Romea.cz jednali policisté z Kongresové ještě
hůře s jeho sousedem v cele předběžného zadržení: „Na policii v Kongresové ulici
jsem během večeře v cele předběžného zadržení slyšel hádku muže s policistkou,
která měla službu. Zajištěný se vulgárně domáhal léků, které podle služby neměl
zapsané v papírech. Když na jejich vydání trval, policistka zavřela okénko a
zavolala kolegy. Poté jsem už jen slyšel rány a mužovo naříkání. Na závěr na něj
jeden z policistů (stejný hlas, který později vyhrožoval i mně) volal: Příště
ti, ty svině černá, tu hlavu rozšlapu. Z toho výroku i podle toho, jak se
zmlácený muž vyjadřoval a jaký měl přízvuk usuzuji, že šlo o Roma.“
Policisté tedy bezdůvodně zmlátili zadrženého člověka a k tomu na něj jeden z
nich i rasisticky pokřikoval. A je jedno, jestli šlo o Roma nebo třeba o
Afričana, který hovoří česky podobně jako Romové. Ani tento příklad rasistického
a násilnického chování policistů není ojedinělý. A když na váhu přidáme
vstřícnost, s jakou se česká policie chová k neonacistům a k dalším rasistům a
xenofobům téměř u všech jejich akcí, můžeme si být v podstatě jisti, že rasismus
a xenofobii má zalezlé pod kůži velké procento policistů. A že to je jeden z
hlavních důvodů, proč se chování policistů, včetně vyžívání se v násilí, po
listopadu 89 prakticky nezměnilo.
Shrňme to: Česká policie jedná často protiprávně, násilnicky, rasisticky,
neprofesionálně, používá zastrašovací metody. Její chování tedy připomíná
policii komunistickou. Inspekce Policie ČR (dříve Inspekce ministra vnitra) sice
bude vyšetřovat i popsaný případ, ale nečekejme od toho žádné zázraky. Policistů
bylo v posledních dvou desetiletích potrestáno velmi málo – a pokud už vůbec,
tak většinou jen symbolickými tresty. Někdy se zdá, že inspekce je tu spíš
proto, aby trestnou činnost policistů kryla. Policisté si právě proto oprávněně
připadají nepotrestatelní a všemocní. A tomu odpovídá i míra jejich arogance.
Zatím jediným podstatným rozdílem oproti dobám totalitním je, že novináři na
to mohou upozorňovat, což také dělají. A možná i proto došlo k zastrašování
jednoho z nich. Bylo by to v „logice věci“, tedy ve shodě se způsobem
policejního uvažování a metod.
Samozřejmě – nic nejde paušalizovat, prozatím je pořád dost policistů
slušných a profesionálně jednajících, pohled na tuto instituci „zvenku“ je ovšem
tristní.
