Tomáš Ščuka: Už dost! Dál křoví dělat nebudeme! Samotní Romové musí mít rozhodovací vliv na to, jak má probíhat romská integrace
Minulý týden proběhla v Brně konference na téma: Angažovaností a kreativitou proti nerovnostem. Některé romské osobnosti, které na konferenci vystoupily, kritizovaly nízké zapojení Romů. Ač jsem osobně přítomen nebyl, tak věcná kritika dle mého splňuje vždy účel prostoru, kde můžeme diskutovat.
Z mého pohledu je kritika nízké participace Romů na místě. Naopak, je třeba o ní více a častěji hovořit k vyvolání potřebné změny. Osobně na tento problém při jakékoliv vhodné příležitosti upozorňuji.
I proto mě překvapují reakce některých účastníků, kteří na sociálních sítích vyjadřují nepochopení kritiky Romů. Vytýkají romským osobnostem, že kromě zahořklé kritiky nepřišli s návrhem, jak situaci změnit.
Nu, už zde vidím chybné vnímání celého problému. Řešení, stojí přece na každém zástupci, angažované osobě na poli romské integrace. Primárním krokem je dle mého schopnost sebereflexe proromských neziskovek, že většina z nich vyvíjí činnost ve prospěch Romů bez Romů! Jinými slovy Romové nemají příležitost podílet se na záležitostech, které se jich bezprostředně týkají.
Dovedete si představit, jak absurdně by působila například Poslanecká sněmovna ČR, která by byla složena z 90 procent z jiné než české národnosti a podílela se na tvorbě českých zákonů? Nepředstavitelné! Tak sakra proč je ten podobný princip modelové situace v případě Romů vnímám jako běžný? Jde o jejich sociální status, důsledky sociálního vyloučení či tendenci zpochybňovat jejich schopnosti? Bude toho jistě více…
Chybí zde společenské uvědomění. Nulová nebo nízká participace vrhá totiž negativní signál do komunity. Tvořit déle než 30 let pozadí či křoví při implementování romské integrace už vážně stačí! Navíc v době, kdy máme dostatek schopných a vzdělaných lidí, již onen paternalistický přístup fungovat nebude.
Nutné je přiznat význam participace také Romům. Zatím jim je v podstatě upírána a tím nemohou aktivně přispívat do svého vlastního dění. Podpora k nápravě, kdy naši lidé budou mít rozhodovací vliv a podíl na implementaci projektů nebo politik ve prospěch Romů, vysílá pozitivní zpětnou vazbu našim dětem, že vzdělání je cesta. Veřejnost pak seznamuje se schopnými a úspěšnými lidmi. Nemluvě o skutečnosti, že vedle vzdělání disponují naši lidé také schopností porozumět socio-kulturním specifikům naší komunity a tím i operativněji reagovat na její potřeby.
A není náhoda, že právě participace, etno-emancipace a vzdělávání jsou klíčové priority strategických dokumentů na národní i evropské úrovni pro období 2021 – 2030.
