Tomáš Ščuka: Někteří občané České republice nechtějí žít lépe. Upřednostňují nenávist!
Nedá mi to, abych nereagoval na povolební výsledky a z toho plynoucí šok,
obavy kam se naše společnost může příští 4 roky ubírat.
Asi se spolu shodneme, že fenoménem dnešním voleb byl bezesporu předseda SPD
Tomio Okamura. Jeho každodenní, několikaleté šíření nenávisti a strachu
jednoznačně vyhrálo! Stal se tak v české společnosti hlavním mluvčím Anti-Islámu a
(neexistující) uprchlické krize, což mu už s předstihem garantovalo úspěch. Při
své kontaktní kampani by totiž Okamura bez těchto témat neměl absolutně žádnou
šanci. Volební program strany a návrhy na jednotlivé politiky byly nereálné,
často až nesmyslné.
Primární odpovědnost za úspěch Okamurova extrémistického hnutí
nesou tradiční demokratické strany, které k jeho šíření nenávisti mezi občany
mlčely!
Nutno však říci, že primární odpovědnost za úspěch Okamurova extrémistického hnutí
nesou tradiční demokratické strany, které k jeho šíření nenávisti mezi občany
mlčely! A naopak často tuto nenávist podporovaly v podobě "Škromachových
bazenků" či Chovancově urputné touze ozbrojit společnost zbraněmi. A svými prohlášeními
nezaostávaly ani ostatním politické strany.
Novodobý Sládek do politiky přichází v naprosto příznivé době s tichou i
veřejnou podporou napříč politickým spektrem včetně samotného prezidenta. Tato
razantní přeměna a nerespektování demokratických hodnot a principů minulost
nepamatuje! Ve své době sklízeli republikáni kritiku odprava doleva. Tradiční
politické strany veřejně odsuzovaly nenávistnou politiku Sládka, kterého veřejně
vnímaly jako rasistu. O vládní koalici se nikdo z tehdy ještě slušných
demokratických subjektů nedovolil ani zmínit. Dnes vládu s extrémistou preferuje
sám prezident.
Na místě je však zmínit i odpovědnost nás občanů, potažmo voličů, kteří rozhodli
o politické moci pro antisystémové a nenávistné subjekty. Již dnes se jako
občan smiřuji se znovuzvolením současného prezidenta a ptám se sám sebe, kdo
jsou ti lidé, kteří volili a přejí si pro svou vlastní budoucnost, takto
nešťastnou politickou reprezentaci?
Jsou to snad dlouhodobě nespokojení živnostníci, lidé ohrožení chudobou,
nespočet lidí pracující v podmínkách, které ukazují reportáže Saši Uhlové, jsou to senioři,
matky s dětmi, mladé rodiny žijící v pronájmech nebo studenti vysokých škol
protestující proti porušování demokracie?
Jsou vůbec, s ohledem na výsledek letošních voleb, takové skupiny občanů ve
společnosti přítomné?
Nebo je vše co vidíme kolem sebe jen iluze a valná většina občanů této země
žije naprosto nadstandardně!
Můj osobní závěr mě vede k přesvědčení, že lidé začínají ve volbách dávat
přednost těm co šíří nenávist namísto otázek týkajících se každého z nás.
Vytvářením strachu ve společnosti populisticko-nacionalistickou propagandou, se
zájem o běžná politická témata jaksi upozadil.
Jakoby přes emoce a šířící se strach ve společnosti, lidé přestali přemýšlet.
