Tomáš Hečko: Tiskové opravy k rozhovoru Václava Klause mladšího pro Blesk
Václav Klaus ml. včera poskytl deníku Blesk rozhovor nazvaný "Inkluze
je zločin na postižených dětech". Nechci nijak komentovat ani těžko
ověřitelné drby, ani další předpovědi blížících se katastrof, kterými možný
budoucí ministr školství opět operuje. Považuji za nutné jen uvést na pravou
míru tři vyložené, ehm, nepravdy, které se v rozhovoru objevují. Citace pana
Klause jsem neredigoval a nechal ve specifické jazykové úpravě nejčtenějšího
českého deníku.
Václav Klaus, ml.: "Ty děti, které jsou tělesně postižené, už dávno do
škol chodily. Kvůli nim se nemusela zavádět inkluze."
Ve skutečnosti: podle dat Statistické ročenky Ministerstva školství, která
přehledně zpracoval Český rozhlas, bylo loni v hlavním vzdělávacím proudu
například v Praze vzděláváno jen 52,3 % dětí s tělesným postižením, v Libereckém
kraji to bylo 58,8 % dětí, v Ústeckém kraji 69,6 % dětí.
Václav Klaus, ml.: "To je zločin, protože ty naše praktické školy měly
světovou úroveň a zajišťovaly, aby se drtivá většina žáků vyučila a
nadpoloviční většina z nich si pak našla práci. Samozřejmě, nedělali pak
jaderné fyziky, dělali někde v továrně, ale nosili domů výplatu a byli
součástí společnosti. Těmito opatřeními my jim bereme naději na nějaký
úspěch v životě (..)"
Ve skutečnosti: záměrně zavádějící formulace, která sugeruje, že děti, které
absolvují inkluzivní vzdělávání, mají menší šanci uplatnit se na trhu práce.
Přitom děti s hendikepem, které absolvovaly základní školu v inkluzi, pravidelně
pokračují ve vzdělávání dle svých schopností (u dětí s lehkým mentálním
postižením to bývají učební obory) a jejich šance na trhu práce je pak
srovnatelná s vrstevníky ze speciálních škol.
Václav Klaus, ml.: "(…) protože místo aby měli 7 hodin praktické
výchovy, což měli na těch školách praktických, jsou na normální základce,
kde mají druhý jazyk. A oni akorát poznají, že se jedná o cizí jazyk. To se
nedá nazvat jinak než zločinem."
Ve skutečnosti: záměrně zavádějící informace, která sugeruje, že děti s
lehkým mentálním postižením se nemohou učit cizí jazyk. Schopnosti a dětí s
lehkým mentálním postižením jsou přitom v tomto ohledu velmi individuální. Z
pochopitelných důvodů znám především situaci dětí s Downovým syndromem, u
kterých je pravidelně řeč (z celé řady důvodů) nějakým způsobem limitována.
Nicméně i u této konkrétní diagnózy existuje celá řada případů, kdy děti hovoří
více jazyky – ať už se jedná o děti z bilingválního prostředí, nebo děti, které
se cizí jazyk na úrovni odpovídající svým schopnostem naučily ve škole.
Zde link na příběh Magdy Vaňkové, dívky s Downovým syndromem, která
absolvovala běžnou základní školu, včetně výuky angličtiny.
