Tomáš Habart: Bátora je pouhým střípkem z mozaiky celkového směřování MŠMT

Předchozí blog „Zase ten Bátora“ v kostce zdůvodňoval, proč je angažmá tohoto
pána na ministerstvu školství krokem směřujícím proti vyřešení jednoho z
nejdůležitějších úkolů, před nímž tento úřad v současnosti stojí. Tím úkolem,
který vyplývá ze školského zákona i z dalších norem, je zajištění rovného
přístupu ke vzdělání pro všechny děti.

Komunisty nastavený systém ústavní péče a zvláštního školství dokázal
efektivně zajistit, aby žáky a učitele „normálních“ škol nezatěžovaly děti s
postižením, děti neúspěšné a děti zlobivé. A také velká část dětí z romských
rodin. V posledních dvou dekádách samozřejmě došlo k mnoha pozitivním změnám.
Nicméně představa, že děti, které z různých důvodů nezvládají nároky běžné
školy, by se měly vzdělávat jinde (rozuměj kdekoli, jen ne u nás), uvízla
překvapivě hluboko mezi většinou rodičů, pedagogů, úředníků i politiků. Právo na
vzdělání je shledáváno v možnosti učit se podle programů škol speciálních nebo
základních škol praktických.

Požadavek na interpretaci práva na vzdělání tak, jak je to běžné např. ve
Velké Británii nebo ve Finsku, je cejchován jako radikální. Zkušenosti ze
zahraničí přitom ukazují, že zapojení dětí s nejrůznější formou znevýhodnění,
postižení, či onemocnění do běžných škol pomáhá rozvíjet nejen je samotné, ale i
jejich spolužáky. Samozřejmě to není možné v naprosto všech případech, a proto
dodejme, že úsilí o maximální zapojení dětí se speciálními vzdělávacími
potřebami do běžných škol neznamená absolutní zrušení speciálního školství.

Klíčové je však to, že v daných zemích je naplněno právo na vzdělání těchto
dětí – i ony dostanou možnost zapojit se do standardního vzdělávacího procesu
společně se svými vrstevníky, nikoli jen s výběrem spolužáků na základě
podobného typu znevýhodnění či postižení. Nediskutuje se o tom, zda dítě s
mentálním postižením má právo být v normální škole. Na to má totiž právo každé
dítě. Co se však diskutuje intenzivně, jsou různé způsoby individuální podpory
toho kterého dítěte. Nebo-li, jak jeho právo naplnit. Říká se tomu inkluze.

Do minulého léta se zdálo, že zahraniční trend podpory inkluzivního školství
se uchytil i u nás. Téma rovných příležitostí ve vzdělávání se v rezortu dostalo
do popředí zejména po rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který v roce
2007 odsoudil Českou republiku za diskriminaci ve vzdělávání. Byly připraveny
úpravy důležitých vyhlášek a vypracován Národní akční plán iluzivního vzdělávání
(NAPIV), který společně s koncepcí včasné péče schválila ještě úřednická vláda.
Proti inkluzi se však zvedla silná vlna odporu speciálních pedagogů. Intenzivní
lobby speciálního a praktického školství přispěla k tomu, že nový ministr Dobeš
během několika měsíců akční plány zmrazil, připravené novelizace přikázal
předělat a pro-inkluzivní tým na svém úřadu rozprášil. Ministr se později k
inkluzi oficiálně přihlásil a formálně pokračoval v činnosti NAPIVu, nicméně
hromadný odchod takřka 50ti členů (mj. univerzitních pedagogů, expertů z veřejné
správy a sociálních a vzdělávacích organizací) z této pracovní skupiny na jaře
2011 dostatečně zhodnocuje skutečnou snahu resortu o (ne)změnu.

Odklon od dočasné proinkluzivní politiky MŠMT jistě není způsoben příchodem
Ladislava Bátory na ministerstvo. Jeho působení na významných postech úřadu se
ani nemusí nutně odrazit v konkrétních změnách vzdělávacích strategií (ačkoli
coby hlavní personalista by jistě dokázal horlivé zastánce inkluze bravurně
zchladit). Nicméně je nasnadě, že pro Josefa Dobeše je jeho přítomnost důležitá
a že názory nedávného ministrova poradce nebudou oslyšeny. Ačkoli se Ladislav
Bátora k tomuto tématu veřejně nevyjádřil, texty autorů kolem jeho Akce D.O.S.T.
nedávají příliš šancí „pedagogickým experimentům“, zejména pokud vznikly za
vlády „opravdových extrémistů“ Kuchtové a Lišky. Krom toho, inkluze je přece
importem z EU, je prosazována aktivisty z NGO a navíc všichni víme, která
skupina za tím stojí, že?

Česká republika je při narovnávání rovných příležitostí ve vzdělávání
fakticky vázána mezinárodními úmluvami, jichž se nemůže jednoduše zříci.
Konkrétní kroky ke změně však lze dělat různou rychlostí a s různou mírou
pečlivosti. Ladislav Bátora se bude jistě snažit všemožně sypat písek do
proinkluzivních snah, stejně jako si to vytkl za cíl v případě „žluklou kolomazí
promaštěného agregátu Evropské unie“. Zaměstnáním šéfa Akce D.O.S.T., jejíž
čelní aktéři koketují s populistickými a autoritářskými mikrostranami, dává
ministr Dobeš jasný signál všem, kdo by se báli přílišné aktivity v narovnání
přístupu ke vzdělání.

Působení L. Bátory na ministerstvu školství je tak dalším střípkem do mozaiky
celkového směřování resortu. Je jasným signálem, že některé děti si budou muset
na docházku do škol, které jsou pro většinu jejich vrstevníků standardem, ještě
počkat. Snad se toho dočkají alespoň jejich mladší sourozenci.

>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU PAVLA KOŠÁKA

KAM
DÁL?

Tomáš Habart: Zase ten Bátora…


Tolerance a občanská společnost vyzývá k odvolání ministra školství Josefa
Dobeše




Kniha Zkáza Slovanů, která na Bátoru působila jako skvělá, patří k jedné z
nejantisemitičtějších českých knih 20. století


Bátora i D. O. S. T. odmítají nařčení z antisemitismu a rasismu

Nečas považuje prezidentovy výroky za legitimní, Bátoru jako náměstka Dobeše
však neschvaluje


Klaus podporuje Bátoru, který kandidoval za Národní stranu

Zápis z porady: "ministr v úvodu představil nového poradce Mgr. Ing. Ladislava
Bátoru"

Nečas je proti jmenování Bátory náměstkem na MŠMT


ODS se zlobí na Dobeše, Bátora má nastoupit na místo náměstkyně za ODS



Bohdalová: Extremista Bátora je pro ČSSD v resortu školství nepřijatelný,
ministr Dobeš musí vše vysvětlit

Jmenování kandidáta extremistické Národní strany na post 1. náměstka je podle
MŠMT spekulace

Bývalý kandidát extremistické Národní strany bude prvním náměstkem ministra
školství