Tereza Kratochvílová: Život na ubytovně není žádný levný med

Prostředí ubytoven, které jsou často poslední možností sociálně slabých lidí,
kde sehnat bydlení, tvoří svět, do jehož tajů zvenčí jen těžko nahlédneme. Jen
tak pro představu: čtyřčlenná rodina bydlí v místnosti 4x4 metru, sociální
zázemí mají všichni společné.

Společná je i kuchyňka, které vévodí starý, špinavý sporák, jehož dvě
plotýnky obvykle nefungují. Chcete-li uvařit sobě či rodině oběd, musíte počkat,
až na vás dojde řada.

A to není zdaleka vše. Jestliže chcete teplou sprchu, musíte být mezi prvníma
dvěma zájemci. Je proto nutné si pořádně naplánovat, kdy se člověk vlastně chce
sprchovat. Nejlepší je to okolo čtvrté hodiny ráno.

Chcete se odpočinout či se potřebujete na něco soustředit? Nemáte šanci.
Sousedé do vašeho „bytu" chodí, jak se jim zachce, a to většinou bez zaklepání.
Obyvatele těchto zařízení navíc většinou tvoří rodiny s dětmi, pro které se
ubytovna stává jediným hřištěm, na kterém si mohou hrát. A to ke klidu ostatních
obyvatel zrovna nepřispívá. Pokud vám elektrika funguje celý den, patříte mezi
šťastlivce a pokud nebydlíte společně s neodbytnými broučky, vaše štěstí se
rovná výhře v loterii.

Šestnáct tisíc za štěnice

A kolik tedy toto luxusní bydlení čtyřčlennou rodinu stojí? Cena za měsíc se
většinou pohybuje v rozmezí 12 500 Kč až 13 500 Kč, plus další měsíční poplatky,
jako třeba za televizi či úklid. Za vodu pak zaplatíte až 3 000 Kč. Ve výsledku
se náklady za bydlení vyšplhají k částce okolo 16 500 Kč. A proč jsou ochotni
tito lidé zaplatit tuto částku za absolutně neadekvátní bydlení, když by si za
to mohli dovolit velmi slušný nájem? Odpověď je velmi jednoduchá. Nikde jinde by
bydlení nesehnali.

Důvody, proč tito lidé nejdou raději bydlet do podnájmu, jsou hned tři. Tím
prvním je diskriminace. Velká část sociálně slabých jsou Romové, které téměř
každý pronajímatel odmítá ubytovat. Druhý důvod je kauce, na kterou většina
sociálně slabých nezvládne našetřit. Třetím důvodem je trvalý pobyt. Když už má
člověk takové štěstí, že podnájem najde, potřebuje také k tomuto bytu trvalý
pobyt, aby z úřadu práce dostával příspěvek na bydlení. Jinak si ho nemůže
dovolit a nezbývá, než se vrátit na ubytovnu. Trvalý pobyt vám však poskytne jen
malé zrnko majitelů bytů.

Řešením pro tyto lidi by měl být efektivní systém prostupného bydlení.
Ubytovny mají sloužit pouze jako záchytné body pro ty nejpotřebnější, ne jako
dlouhodobé řešení bytové situace rodiny s dětmi. Na ubytovny by měly navazovat
další stupně sociálního bydlení. Tento systém by nastavil jasná pravidla, při
jejichž dodržování by se postupem času mohli potřební lidé dopracovat až ke
standardnímu nájmu. A že ti lidé, kteří jsou často označováni za nepřizpůsobivé,
nikdy žádná pravidla nedodržují? Odpověď na tuto námitku je velmi jednoduchá.
Kdo z nás by chtěl platit 16 tisíc za jednu místnost plnou štěnic? Ono totiž
bydlení na takové ubytovně „není žádný med", natož pak „levný med".

Programy sociální integrace kladenské pobočky jsou financované z ESF.

Publikováno se souhlasem organizace Člověk v tísni

http://www.integracniprogramy.cz
http://www.clovekvtisni.cz