Džaniben, strohý, informačně nadupaný sborník studií o Romech. Romano kurko,
někdejší romské noviny přímo „z terénu“ psané jakoby redakce sídlila v
mikulovském vinném sklepě. Romano hangos, další noviny, které nakonec musely
ukončit agónii až příliš veselého Romano kurko. Dál dětský časopis Kereka,
magazín pro romské teenagery Romano VIP, lesklý barevný list Romano vodi plný
pozitivních vzorů k následování, zpravodajský server Romea, atd. atd. Stejně tak
romské spolky a straničky, kongresy, aliance, hnutí, unie a iniciativy, snažící
se uchytit v politice na komunální či celostátní úrovni. Všechny tyhle
prostředky a nástroje, pomocí nichž měla být prosazena nebo aspoň veřejně
prezentována část „romských záležitostí“, potřebovaly k žití dotace či jinou
formu pomoci.
Většina většiny (české) výše uvedené názvy skoro nikdy v životě neslyšela, pokud
ano, jsou jí tyto romské aktivity ukradené nebo si z nich tropí šprťouchlata.
Většina menšiny (romské) zase zůstává zamotaná do pavučin nezaměstnanosti,
existenčních starostí, nedostatečného vzdělání. Žije v podmínkách, kdy si holt
nebude čekání na exekutora zpestřovat u ranní kávy předčítáním o svých
vzdálených příbuzných v Katalánsku či o poslední rezoluci Mezinárodní romské
unie. „Romské“ časopisy, knihy, strany a politici mají spíš kontakty a odezvu
mezi aktivnějšími, vzdělanějšími a integrovanějšími Romy (a samozřejmě pak všemi
jejich strýci, sestřenicemi a bratranci bratranců atd.) a pak mezi Neromy, kteří
nějakým způsobem s Romy spolupracují. A to je mezi Čechy zase menšina – převážně
zestárlá alternativní mládež, okorálkované slečny a vlasatí týpci s humanitním
vysokoškolským vzděláním, přeplněnou knihovnou a ne zrovna přeplněnou
peněženkou, opozičně naladěná vůči převažujícímu českému „mainstreamu“. Skoro by
se dalo říct „bílí Cikáni“. Dohromady tedy nejde zrovna o prostředí, kolem nějž
by se srocovaly davy.
Z „romských záležitostí“ dokáže však učinit masovou, společensky známou věc
sféra bulvárních médií a masové zábavy. Pokud jde o romská ghetta, kde televize
často ve společné místnosti hrčí od rána do noci, tam pozlátko bulváru a masové
zábavy od telenovel po soutěže převelice zabírá. Svědčí o tom nejen celé šiky
dívek, které se dnes promenádují po světě se jmény Angelika Žigová nebo
Esmeralda Lakatošová. Právě vrcholící soutěž SuperStar s romskými účastníky tak
možná plní, jakkoli i šéfredaktorovi tohoto listu z toho jde pusa šejdrem
musí-li to přiznat, záslužnější úlohu na poli česko-romského soužití než celý
ročník Romano hangos. Není zde potřeba grantů, dotací či kvót, davy romské i
české si oblast svého zájmu sami najdou a vlastními silami ji podpoří.
Těžko se dá s úplnou jistotou odpovědět, kolika dalším by případný romský
vítěz/vítězka SuperStar posloužil jako vzor k inspiraci, jestli by nevyužil
aplausu jen čistě pro svou soukromou kariéru a pak se nerozplynul mezi „bílou“
elitou či zdali by si naopak nezačal stavět svoje „romství“ právě na
zdůrazňování převahy nad „degeši“ z ghett. Zkusme si u Brňačky Moniky Bagárové
vsadit na to, že rozhodně převáží to lepší.
