Studentský film o blokádě v Letech u Písku. Don Quijote sám proti všem?
Studentský film zachycuje osamělý boj Dona Quijota z Ústí nad Labem za velké a bolavé téma. Honí moc zajíců najednou anebo málo?
Je osamělost a tristní způsob protestu hrdinstvím Míry Brože, které ukazuje na lhostejnost společnosti o téma prasečí farmy na místě bývalého romského koncentračního tábora? Je skutečně všem, kromě Míry Brože a hrstky aktivistů jedno, že na místě, kde trpěli a umírali lidé, dodnes stojí vepřín? Vypráví o tom snímek Martiny Malinové nebo Martina Malinová vypráví divákům, o čem vypráví její film?
Míra Brož sedí v kuchyni a zapáleně ťuká do klávesnice. „Míro, jak dlouho to takhle děláš? Jak dlouho držíš tohle tempo?“ zeptá se ho hlas za kamerou. „No…už několik let,“ odpoví Míra.
Stejnojmenný studentský dokument režisérky, scénáristky a kameramanky v jedné osobě, která si zvolila pseudonym Martina Malinová, získal na osmnáctém ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě zvláštní uznání poroty v kategorii Česká radost. Snímek na sedmačtyřicetiminutovém formátu zachycuje blokádu vepřína v Letech u Písku, do které se Míra Brož s hloučkem dalších aktivistů pustil v několika květnových dnech letošního roku.
U vjezdu do prasečáku stojí kamion. Před ním rozpačitě postává pár aktivistů a „blokuje“ mu cestu. Míra Brož se chvíli pere se zámkem, pak zvítězí a zamkne jím kovovou bránu. V dalším záběru se objevuje muž (konkrétně jeden), který zámek nevzrušeně přetíná kleštěmi. „Zámek na bráně přestřihli zaměstnanci, protest pokračuje,“ tweetuje Míra Brož akčně do světa.
V dešti u plotu se potulují čtyři postavy. Míra Brož žhaví telefon a naléhá na každého, komu se dovolá, aby pomohl, aby do Let někoho poslal, aby přijel. Teď, je to důležité, teď, protože o víkendu už tu bude hodně lidí. „Jsem optimista, mohlo by jich být tak padesát,“ říká na kameru. O víkendu je na místě lidí okolo osmi. Trápí ho, že na blokádu skoro nikdo nepřijel. Přitom ji sám zpočátku důkladně utajoval. V duchu se loučí s představou, že vyvolá protest podobného rozsahu, jakou byla kdysi demonstrace ekologů na Šumavě.
Malinová si je rozpačitosti vědoma a nebojí se ji zachycovat. Ukázat realitu na místě a informování o ní je jednou z věcí, kterou ukázat chtěla. Připomenout aktivismus „přes sociální sítě“ namísto toho, aby se „demonstranti“ zvedli od počítačů a přijeli podpořit osobně na místo. Připouští ambivalentnost hlavní postavy i celé „blokády“, nebojí se mluvit o sympatiích s aktivisty ani o občasné alergii na Míru Brože. Nevykračuje z rámce námětu „natočit o blokádě“.
Za některé hranice však přece jen šlape. Kromě toho, že si ve svých různých vyjádřeních protiřečí, zda se při natáčení snažila (Tečka páteční noci) nebo nesnažila (dokurevue.cz) o propagandu, interpretuje ho s klapkami na očích.
Je film skutečně o trochu marné snaze aktivistů, která je na jednu stranu komická, vyvolává soucit ruku v ruce s obdivem a sympatiemi k osamělým bojovníkům? Autorka o filmu v rozhovoru pro dokrevue.cz uvedla, že po jeho zhlédnutí by se někteří lidé měli zastydět. Vážně ukazuje na hodnoty a srabáctví těch, kteří se k Mírovi Brožovi nepřipojili? Vážně se za to mají stydět? Tak jednoduché to není. V diskusi po jedné z projekcí autorka hovořila o tom, že nejdůležitější je téma – boj za odstranění vepřína. Není tedy vůbec důležité, když se bojuje amatérsky a kontraproduktivně? Hlavně, že se bojuje?
Samotné metody Míry Brože a spol. mohou být a jsou pro mnohé důvodem, proč se na „blokádu“ do Let u Písku nevydat. Nemusí jít o Lety nebo o tupost a lhostejnost k tragické části historie. Může jít i o nepromyšlené a amatérské „hurá“ akce, které, i když třeba s dobrým úmyslem, vedou ve výsledku do slepé uličky.
Vepřín v Letech u Písku je skutečně ostudným mementem. Nevydávejme ale film, který v jasně vykolíkované a nepříliš široké výseči ukazuje prstem na všechny kromě aktivistů okolo Míry Brože jako na ignoranty (kteří tím, že na Mírovo velikášskotristní a zpočátku utajované zvolání nepřikvačí, prokazují svou bezcitnost) za zprávu o stavu společnosti. Neříkejme lidem, ať se stydí, protože v květnu do Let nepřijeli. Když se jich ani nesnažíme zeptat proč.
