Studentka Adéla Cinnová: Proč je důležité motivovat a inspirovat romské studenty ke vzdělání?

Cílem tohoto setkání byla mimo jiné společná diskuse nad tím, jak je možné zlepšit pohled majority na Romy. Je to téma, na kterém mi záleží a potřebu se mu věnovat si uvědomuji i díky tomu, že znám mnoho talentovaných romských studentů. Jen v Ostravě, kde žiji, je jich opravdu hodně. Na to, že se na Romy často poukazuje ve špatném světle, jsme bohužel zvyklí – myslím si ale, že je na čase to začít měnit a více se bavit i o dobrých příkladech. 

Ne každý má stejnou startovací čáru, například právě mnozí romští žáci a studenti. I když si mnozí z nich vyberou školu a chystají se ve studiu pokračovat, ne vždy je rodina dokáže podpořit – ať už motivací, ať na školu jdou nebo na ní vydrží, tak často finančně. Když se pak mladý člověk ještě třeba na škole setká s rasismem nebo předsudky, je hodně pravděpodobné, že studium nedokončí, začne pracovat a řekne si, že je to pro něj lepší cesta. 

A právě tuhle situaci vidím jako promarněnou šanci, jako něco, co bych se ráda pokusila změnit.

Šla jsem si proto za dalším svým nápadem – uspořádat vzdělávací srazy, na kterých se studenti mohou společně setkávat, sdílet své zkušenosti a zjistit, že v podobné situaci třeba nejsou sami, že jsou tu další mladí lidé, kteří mají podobné problémy. Mohou se vzájemně podpořit a motivovat, dozvědět se a naučit něco nového na různých workshopech, včetně těch o romské historii a kultuře, o vlastní identitě. V běžném vyučování se s tím totiž běžně nesetkají.

Takové „srazy“ jsem sama zažila a zažívám i jako účastnice – jako studentka stipendijního programu organizace ROMEA, jehož součástí jsou pravidelná setkání studentů BARUVAS. Ty mě velice ovlivnily a inspirovaly na tolik, že jsem se rozhodla takovou možnost připravit i pro další studenty.

Jedno takové setkání se uskutečnilo minulý týden od úterý 22.8. Třídenní sraz se konal v Ostravici, zúčastnilo se ho devět studentů převážně z učilišť. Bylo to pro ně něco úplně nového. Do příjezdu nikdo netušil, co ho čeká a jaké to vlastně bude, ale myslím si, že všichni pak odjížděli s dobrým pocitem, namotivováni ke studiu a nabití spoustou nových informací.

„Na srazu romských studentů jsem se cítil hodně dobře, protože mi to dodalo větší sebevědomí, seznámil jsem se s novými lidmi. Hlavně tedy tam byli lidi, se kterými si mám co říct a mají taky zájem o studium,“ řekl mi po setkání Josef. Jedna ze studentek – Simona, také ocenila setkání s dalšími studenty: „Cítila jsem se velice příjemně, protože jsem si našla spoustu kamarádů, kteří jsou fajn a mají v plánu studovat a dokázat, že něco umí.“

Já sama jsem byla překvapena z toho, jak dobře tohle setkání dopadlo. I pro mě to byla veliká motivace v takových aktivitách pokračovat a věnovat se romským studentům a dětem. Věřím, že ostatní odcházeli s podobnými pocity.

Něco takového bych samozřejmě úplně sama nezvládla, a tak bych v první řadě chtěla poděkovat zaměstnancům neziskové organizace Vzájemné soužití, Ladě Červeňákové za skvělou přednášku o romské historii, identitě a symbolech a v neposlední řadě sponzorovi celého projektu: Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

Další projekt, kterému bych se chtěla věnovat, je zaměřen hlavně na děti v základních školách. Spočívá v tom, že budu se svými kolegy, také studenty, chodit po základních školách a motivovat žáky k následujícímu studiu. Nabídneme jim podporu a pomoc a budeme si s nimi povídat i o tom, jak jinak by mohl vypadat jejich život, kdyby se rozhodli dál ve vzdělávání nepokračovat. Věřím, že to má smysl a že toho jako romská komunita hodně dokážeme. Je ale nutné na sobě pracovat a začít, pokud možno, co nejdříve a od základů a naše úspěchy ukazovat světu.