Stop přílivu přistěhovalců. Kvůli těmto dvěma omylům nebude současný hit řady měst fungovat
Zákon o sociálním bydlení je pro toto volební období definitivně ztracen, zato zákonným úpravám, které přístupu k bydlení brání, těm se daří. Namísto šance normálně bydlet a platit únosný nájem připravili zákonodárci nízkopříjmovým rodinám v uplynulém období porci dalších represivních opatření v oblasti sociálních dávek. Hitem tohoto léta je vymezování oblastí se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, které se od červnové účinnosti novely zákona o pomoci v hmotné nouzi šíří jako lavina napříč republikou. Opatření stojí na dvou základních omylech, kvůli nimž nás namísto řešení čeká další propad do pasti sociálního vyloučení a negativních jevů z něj plynoucích.
Omyl č. 1: Sociální bydlení nepotřebujeme, stačí dávky
Sociální dávky jsou už mnoho let jedinou politikou bydlení pro chudé rodiny v Česku. Příspěvek na bydlení se od poloviny 90. let stal součástí státní sociální podpory v optimistické naději, že jen úpravou příjmů bude možno řešit situaci, kdy ze společensky uznaných důvodů nemají některé rodiny či jednotlivci z čeho uhradit stále rostoucí náklady na bydlení. Nestačilo to, takže o deset let později přibyl doplatek na bydlení coby dávka pomoci v hmotné nouzi, vyplácená do roku 2011 obcemi, od roku 2012 pak Úřadem práce, tedy státem. Ukázalo se však, že výplata chudinských dávek není uhlídatelná proti volné ruce trhu, ať ji provádí kdokoli. Kde nejsou k dispozici byty, nastupuje zkrátka trh s jakoukoli střechou nad hlavou. Zvláště pokud úhrada nákladů je to jediné, co se místo pravidel sociálního bydlení nabízí.
Teď jsme zase o deset let dál a o zneužívání dávek na bydlení víme téměř vše. I to, že je ani tak nezneužívají klienti sociálního systému, jako spíše ti, kdo jejich bezvýchodné situace a bezzubé sociální politiky využívají. Přesto se současní zákonodárci dopouštějí stejné chyby jako jejich předchůdci, když se stále domnívají, že situaci lze zcela vyřešit dávkami. Nově ovšem jejich snižováním a omezováním, obvykle ve jménu boje proti obchodu s chudobou. Osoby a rodiny v bytové nouzi jsou i nadále bez skrupulí označovány za nežádoucí přistěhovalce se závadovým chováním, vůči nimž je potřeba ostatní občany chránit. Namátkou si uveďme pár citací představitelů obcí z poslední doby:
Primátor Kladna Milan Volf: „Stěhují do nich sociálně slabé nájemníky ze
všech koutů republiky. Ti ve valné většině nemají k místu žádný vztah a tak
vzniká další problematická komunita, která se nechová podle pravidel
slušného chování a nebere ohled na své okolí.“
Starostka Obrnic Drahomíra Miklošová: „oproti dosavadní praxi tak mají obce
konečně nějakou páku mírnit stále sílící příval problémových nájemníků do domů a
bytů … Zatím jsme vybrali tři domy, které přistěhovalci už téměř zdevastovali.“
Náměstkyně primátora Mostu Markéta Stará: „Hledáme možnosti, jak
ochránit slušné obyvatele města před kumulováním sociálně nepřizpůsobivých
na určitých místech města, kde pak dochází ke zvýšenému výskytu sociálně
negativních jevů.“
Jako by snad ty rodiny za málo prozíravou sociální politiku této země mohly. Do zákona o pomoci v hmotné nouzi prosadil Svaz měst a obcí dvakrát ustanovení, o nichž právníci pochybují, že by obstály u Ústavního soudu. Nejprve přes poslance Stanjuru (ODS) prošel pozměňovací návrh, který obcím umožnil určovat, kdo nedostane doplatek na bydlení, což vedlo kromě zmatků na ministerstvech k mnoha životním tragédiím klientů této jediné sociální politiky bydlení pro chudé. Když se pak vláda rozhodla Stanjurův omyl napravit a připravila další novelu, došlo k tomu znovu. Tentokrát si Svaz měst a obcí vybral poslance Vilímce (ODS), který podal postupně dva pozměňovací návrhy (v září a listopadu 2016), které se od toho Stanjurova lišily vlastně jen v detailech. Podstata zůstala a poslanci se šance zalíbit se svým „slušným“ voličům opět chytili a pozměňovací návrh schválili.
Omyl č. 2: Zákazem výplaty dávek problém zmizí
Problém se tedy vrací jako bumerang. Všeobecné právo na sociální ochranu každého, kdo ji potřebuje, dané např. Evropskou sociální chartou je znovu narušeno. Obce mají opět možnost ovlivnit, kdo nezíská doplatek na bydlení a tím pádem často přijde i o tu poslední střechu nad hlavou, tentokrát tím, že některá místa samy označí za „oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“ a zablokují je tím pro nově příchozí, resp. pro nově uzavírané smlouvy umožňující lidem byty užívat. Až vstoupí tato opatření obecné povahy (vyhlášky) v platnost, pak budou určité domy, ulice, někde dokonce i jen vchody, uzavřeny pro nové příjemce doplatku na bydlení.
Oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů dle § 33d zákona č.
111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi
(1) Obec, na jejímž území se nacházejí místa, ve kterých se ve zvýšené míře
vyskytují sociálně nežádoucí jevy, může požádat pověřený obecní úřad, v jehož
územním obvodu se tato místa nacházejí, o vydání opatření obecné povahy, jímž se
vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů (dále jen
„opatření obecné povahy“). Žádost musí obsahovat:
a) identifikaci míst, ve kterých se ve zvýšené míře vyskytují sociálně
nežádoucí jevy, a
b) odůvodnění, v čem je spatřován zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů;
za sociálně nežádoucí jevy se považuje zejména porušování veřejného pořádku,
nepříznivé vlivy působící na děti, výskyt osob pod vlivem návykových látek apod.
Obce k tomu potřebují jen rozhodnutí rady města, formální vyjádření městské policie a sociálního odboru (obojí mají snadno k dispozici) a následné vydání vyhlášky vlastním obecním úřadem. Otázka pár týdnů, zvládnutelná, jak je vidět, dokonce i v době dovolených. Obzvlášť v Ústeckém kraji, kde obcím s celým procesem aktivně pomáhá Krajský úřad Ústeckého kraje návodnou metodikou.
Jako první se k vymezení zón bez dávek odhodlal Jirkov. Jirkovští totiž byli jako iniciátoři jiné změny téhož zákona s dřívější účinností před ostatními obcemi o něco napřed. Pak už se vlna rychle šířila dál. Litvínov: „Obávám se, že pokud by Litvínov nepřijal stejné opatření, pak by se sociálně nepřizpůsobiví stěhovali z Jirkova k nám.“ Děčín: „Děčínský zastupitel a poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD) chce po vzoru stranických kolegů v Litvínově na nejbližším jednání zastupitelstva města iniciovat vydání opatření obecné povahy, kterým by město zakázalo vyplácení doplatku na bydlení v tzv. oblastech se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů.“ Následovaly již zmíněné Obrnice, hned po nich Most a netrvalo dlouho, kdy zprávy o chystaných zónách bez dávek přinesl také Olomoucký kraj. Středočeské Kladno šokovalo plošným pojetím celého svého území jako zóny zákazu doplatku na bydlení: „Vzhledem k situaci v našem městě je pro mne naprosto nepřijatelné jediné místo, kde bych tyto nové obyvatele chtěl přivítat. Proto jsme využili zákonnou možnost, jak dalšímu přísunu a pobytu takových osob v Kladně zamezit,“ uvedl kladenský primátor. Zatím poslední v řadě obcí připravených k obraně proti „nájezdníkům“ je Ústí nad Labem.
Od severozápadu Čech po střed Moravy se tedy aktuální situace v naší zemi podobá přípravě na bitvu. Kdo bude bojovat s kým? Inu, veřejná správa s chudými osobami v pohybu od obce k obci, v lepším případě mezi domy a ulicemi – to podle „šikovnosti“ ubytovatelů, kteří jim vůbec nějaké bydlení nabídnou. Připomeňme si v této souvislosti, čím se sociální stát, za nějž se Česká republika považuje, liší od všeho, co mu předcházelo: „Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění blahobytu, přesněji podmínek slušného žití pro své občany.“ Sociální stát, to jsou i obce a kraje. Veřejná správa jako celek, od státu až po obce, by od řešení důsledků měla konečně na základě bohatých historických zkušeností přejít k řešení příčin a hledat způsoby, jak netrestat nízkopříjmové rodiny. Toto léto bohužel opět vidíme, že zákonodárci i obce volí převážně jednodušší cestu čirého populismu, který nejen že nic neřeší, ale dále posiluje sociální vyloučení, což ve svém důsledku ovlivňuje všechny občany.
