Štěpán Ripka: Neonacisté nepatří ani do Kraslic. Jde jim o peníze a násilí

V sobotu se v Kraslicích v Karlovarském kraji koná nenávistný pochod. Pod
záminkou předvolebního mítinku jej pořádá neonacistická DSSS pod vedením Tomáše
Vandase. Tomu však Kraslice na srdci neleží.

Když začínal, spojoval se s Kluby českého pohraničí proti sudetským Němcům. Dnes
se naopak kamarádí s německou neonacistickou stranou NPD, která požaduje, aby
byly Sudety Němcům vráceny. Vandas se změnou názorů očividně problém nemá, umí
se chopit příležitosti.

Již v létě DSSS zveřejnila nepravdivou tiskovou zprávu o kriminalitě Romů v
Kraslicích. Jak potvrdil místostarosta Kraslic Otakar Mika, v červenci zprávu
vyhodnocoval spolu s policií a zjistili, že skutečnosti uvedené Vandasem jsou
smyšlené. Dokládají to policejní záznamy.

Tenkrát Vandasovi prý nechtěli přidávat na publicitě, a tak věc nekomentovali.
Nyní je však třeba říct jasně, že Vandas problémy fabrikuje a nafukuje. Navíc
zve lidi k volbám, i když musí vědět, že šanci dostat se do parlamentu nemá. Jde
mu o jediné – aby sehnal aspoň 80 tisíc voličů, za které by od státu dostal osm
miliónů Kč.

Policie vehementně přesvědčuje místní Romy i lidi z celého
regionu, ať v sobotu zůstanou doma a nejdou se postavit proti pochodu. Navrhuji,
že místo toho by policie a samospráva měly přesvědčovat místní, kteří se
chystají přijít na nenávistný pochod, aby doma zůstali oni.

Podle mě zástupným argumentem je, že pokud by člověk proti neonacistům
protestoval, vlastně by jim pomáhal se zviditelnit. Mají lidé s odlišným názorem
sedět doma? Mají ti, proti kterým je pochod mířen, čekat, až jim rozlícený dav
přijde pod okna?

Nemyslím. Co by se muselo stát, aby vandasovci pochopili, že Kraslice
neonacismus nepodporují? Místní politici, učitelé, ředitelé škol, pamětníci a
historici, zaměstnanci městského úřadu i místních podniků by museli přijít
vyjádřit s neonacismem nesouhlas. Každý za sebe s vlastním transparentem jako
občan, ale i za svou profesi. Politici a učitelé jsou v tomto ohledu
nejdůležitější.

Před dvěma lety se podobný pochod konal v blízké Rotavě. Českým
neonacistům přijelo na pomoc ještě několik autobusů neonacistů německých. Průvod
se vydal na pochod sídlištěm a v jeho čele šla starostka, která se později
vyjádřila, že pouze monitorovala situaci. To však bylo naprostým symbolickým
vítězstvím neonacistů.

Vedle toho šli v průvodu také učitelé z místní školy. Romští rodiče, kteří se
účastnili protidemonstrace, tak viděli učitelky svých dětí po boku agresivních
neonacistů z celé ČR a Německa. Ředitelka školy později situaci komentovala tak,
že její učitelé mají jako občané právo se takových pochodů účastnit.

Kraslice si již zblízka zažily problémy způsobené segregační bytovou politikou
měst a ziskuchtivými podnikateli s realitami. Začalo to v Sokolově, kde se město
rozhodlo prodat 200 bytů na sídlišti včetně nájemníků soukromé osobě. Podle
bývalého starosty Karla Jakobce domy prý chátraly a město nemělo na jejich
opravu. Cena? 10 milonů Kč za 200 bytů, tedy asi 50 tisíc Kč za jeden. Potom, co
liberecký podnikatel Kendík paneláky s asi tisícovkou nájemníků od města
odkoupil, nastalo velké stěhování. Pod záminkou rekonstrukce domů se podařilo
podnikateli velkou část sokolovských romských dělníků vystěhovat, ve městě však
mnozí bydlení nenašli. Příležitosti se chytli další podnikavci, a i do Kraslic
začali proudit lidé, kteří zde nikdy nebydleli.

Ve dvou domech s 24 byty se během šesti let vystřídalo 133 domácností, velká
část z nich právě ze Sokolova, ale i z vesnic a měst v regionu. Naprostá většina
z nich se už z Kraslic zase dávno odstěhovala. Množily se také mýty, že do
Kraslic přišel větší počet Romů z Chanova, to však není pravda. Od roku 2006 je
pak v Kraslicích v zásadě klid. Myslím, že Krasličtí by měli jít právě za
bývalým sokolovským starostou, podnikatelem Kendíkem a dalšími spekulanty, kteří
mohou za velkou migraci romských rodin v regionu. Měli by chtít po radnici
Sokolova, ať nabídne lidem, kteří museli město po roce 2000 nuceně opustit,
znovu bydlení.

Žádné sousedství není bez problémů, jde o to, zda a jak se s problémy
vypořádáváme. Nenávist a násilí, které otevřeně i skrytě navrhuje Vandas a jeho
holohlaví kamarádi, řešení nenabízí. Vandasovi jde o peníze a jeho kamarádům o
to, se poprat. Je právě na místních, aby ukázali, že v Kraslicích neonacisty
nechtějí.

Článek vyšel ve zkrácené podobě 6. 9. 2013 v deníku Právo, autor je sociolog a majitel kraslické trumpety Amati