Stano Daniel k volbám na Slovensku: Katastrofa, kterou jsme měli čekat
Už jsme si na Slovensku zvykli, že v polovině března se v médiích objeví
Marian Kotleba a jeho podporovatelé oslavující vznik fašistického Slovenského
státu z dob druhé světové války. Pochodem k hrobu tehdejšího prezidenta Jozefa
Tisa každoročně oslavují 14. březen 1939 – vznik samostatného státu, ve kterém
prezident podepisoval zákony o rasové čistotě. Letos budou mít příznivci Mariana
Kotleby o důvod k oslavě více – po úspěchu v regionálních volbách z roce 2013
jdou i do národního parlamentu.
Podle čerstvých výsledků, které zveřejnil
Statistický úřad SR, získala strana "Kotleba – Lidová strana Naše Slovensko"
přesně 8 procent hlasů a v konečném důsledku získá 14 křesel v parlamentu.
Slovensko je v šoku a horlivě diskutuje o tom, co to znamená. Štěstím v neštěstí
je, že se nedokázali do Kotlebovej sestavy do parlamentu prokroužkovat některé
známé tváře neonacistické scény. Na kandidátce byl například Rastislav Rogel –
zpěvák neonacistických kapel Juden Mord, či Krátký proces. Mnoho hlasů získal i
Marián Magát, jehož facebookový status oslavující Hitlera se stal součástí
předvolební kampaně i antikampane. Ten navíc kandidoval z pozice 88, což je
číslo mnohým známé i jako kód pro nacistický pozdrav. Navzdory velkému zisku
preferenčních hlasů – kroužků, oběma zabránilo ve vstupu do parlamentu
jednoduché pravidlo, že kandidát musí získat na prokroužkování alespoň tři
procenta preferenčních hlasů.
Kotleba a jeho strana získávali především mezi mladými voliči a
voličkami. U prvovoličů, získali nejvíce ze
všech stran – až 22,7% s náskokem 5 procent před další stranou.
Podrobné rozvrstvení hlasů v této chvíli
ještě není k dispozici a tak se strukturu voličů Kotlebovej strany dozvídáme jen
z prvního "exit pollu" – voličského průzkumu ze dne voleb. První zásadní
informací je, že Kotleba a jeho strana získávali především mezi mladými voliči a
voličkami. Ve věkové skupině 18 až 22 let, tedy u prvovoličů, získali nejvíce ze
všech stran – až 22,7% s náskokem 5 procent před další stranou.
Druhým zajímavým
zjištěním je složení voličů a voliček "kotlebovcov" podle vzdělání. Těsně nad
polovinou jsou mezi nimi zastoupeni lidé se středoškolským vzděláním s maturitou
a dalších 18% bez maturity. Těsně nad 20% jejich voličů má vysokoškolské
vzdělání a pouze 6,8% z jejich voličů a voliček má jen základní vzdělání. Není
tedy pravdou předpoklad, že bodují jen u lidí se základním vzděláním.
Tyto výsledky volně navazují na zjištění z dřívějších průzkumů. Již v roce 2014,
kdy Institut pro veřejné otázky uskutečnil na 62 školách modelové volby do
Evropského parlamentu, jsme zaznamenali jasný signál o podpoře Lidové strany
Naše Slovensko. V modelových volbách skončila strana na druhém místě s necelým
procentem za vítězem voleb. Nejvíce preferenčních hlasů pro konkrétního
kandidáta mezi středoškoláky však získal Martin Kotleba, bratr současného
předsedy strany. Ten se dnes také dostává do parlamentu a možná i díky tomu, že
jeho tehdejší voliči v modelových volbách mezitím dosáhli 18 let a volili už i ve skutečných volbách.
A v čem je tedy tajemství úspěchu známého pravicového
extremisty a jeho strany? Z části určitě lze hovořit i o změně obrazu Kotleby z
"nácka" na pravicového populistu. Jeho názory se nezměnily, ale už nechodí na
pochodňové pochody v uniformě fašistické Hlinkovy gardy. A úspěch agresivního
pravicového populismu není v Evropě ničím novým.
I v jinak velmi multikulturním
Nizozemsku podobně roste strana Geerta Wilderse. Jeho politika postavená na
protimuslimské rétorice straně přinesla 12 míst v parlamentu a podle lednových
průzkumů (těsně po medializovaných útocích v Kolíně nad Rýnem) by mohl i vyhrát
volby. Agresivní populismus roste rovněž v Rakousku v podobě strany FPÖ, v
Bulharsku pro stranu Ataka nebo v Maďarsku v podání strany Jobbik. V Česku zatím
Dělnická strana sociální spravedlnosti nezaznamenává výrazný úspěch, ale to může
být právě proto, že se jí zatím nepodařilo vybudovat obraz "slušné" strany.
Agresivnímu pravicovému extremismu se daří a my musíme reagovat. Zprávy z
voleb jsou o to smutnější, že neuspěl ani jeden romský kandidát a Slovensko tak
ztratí i jediného romského poslance v parlamentu od roku 1989, Petera Polláka.
Zatímco se romští kandidáti vzpamatovávají z neúspěchu, předsedové stran
horlivě diskutují o dalších možných scénářích. Ani vítězný SMER-SD, ani široká
pravicová koalice totiž nedokáží sestavit vládu, která by budila dojem
stability. Někteří publicisté hrozí předčasnými volbami. A tady se musíme mít na
pozoru, neboť po prvním náznaku síly by mohl Kotleba v rychlých volbách získat
hlasů ještě více. A tak se zraky upírají na předsedy stran.
