Slávek Pařenica: Příčiny nenávisti chápu, ale nejsem ochoten nenávist akceptovat jako normální stav
V současné chvíli se v celé
společnosti začíná značně projevovat
rozvášněnost, nenávist a zatvrzelost.
Má to svou logiku. Každá křivda zpravidla
vytvoří další křivdu a síla
davu nebo skupiny lidí je mocná zbraň.
Stačí pak jeden schopný vůdce, nebo
vůdčí typ a problém je na světě.
Další skutečnost, která má
na všechno velmi výrazný vliv je
paušalizace. Je přece velmi snadné
hlásat „pravdy“ typu:
„Romové jsou zloději, líní,
nevzdělaní, zneužívají
sociální stát“ a na
druhé straně: „Češi jsou
rasisté plní nenávisti a
mají sklony k fašismu.“
Je známým faktem, že
nejlepší lež je částečná
pravda. V okamžiku, kdy chci lhát tak, aby mi co
nejvíce lidí uvěřilo, provedu to tím
způsobem, že vytrhnu malý kousek pravdy a tuto
popíšu v co možná
nejemotivnějším světle. Jistě. Mezi Romy se
najdou tací, kteří kradou, nepracují,
protože nechtějí, a využívají
každé skulinky, jak se dostat k penězům bez
práce. Stejně tak je pravda, že mezi
bílými Čechy se najdou rasisté
plní nenávisti se sklony k fašismu.
Žádná lidská společnost, komunita,
národ, nebo etnikum neobsahuje jen dokonalé lidi.
U národa, nebo etnika dlouhodobě utlačovaného je
velká šance na vznik nestandardního
chování u některých jeho členů. Vždy
se snažím přemýšlet nejen o situaci,
ale i o tom, co k situaci vede, nebo vedlo.
Následující text berte,
prosím, jako můj vlastní názor a
úvahu. Chápu, že nebude přesná. Budou
v ní jen mé vlastní
zkušenosti a pocity, které mám a
vím, že vaše zkušenosti mohou
být úplně jiné.
Co si myslím o
Romech:
Prosím o pochopení, že zde bude jen
můj pohled, který v žádném
případě není schopen pojmout všechny
konkrétní lidi a ani si to neklade za
cíl. I když použiji mírné
zevšeobecnění, není v
žádném případě myšleno tak,
že by snad mělo platit na každého
konkrétního člověka nebo, že bych někomu chtěl
upírat jedinečnost a osobitost. Vím, že
potkám sto Romů a dva z nich nebudou zcela
totožní. Totéž platí o
příslušnících majority.
Chci však zmínit diference tak, jak je
vnímám já a rozhodně si nekladu za
cíl na kohokoli útočit, nebo někomu
ubírat jeho osobitost a jedinečnost.
Jako první musím zmínit, že se osobně
potkávám v rámci práce i
mimo ní s velkou řadou Romů a mám mezi nimi i
nejlepší přátele. Jejichž
přátelství, které výrazně
obohacuje můj život, si nesmírně vážím.
Začnu tím, co
se mi na Romech líbí
Smysl pro rodinu. Ruku na srdce, mnoho rodin z majoritní
části společnosti by se mělo od těch romských co
učit. Úcta k rodičům, kterou velmi
vnímám u velké části Romů
– skoro bych řekl, že v naprosté
většině případů. Při své
práci navštěvuji domácnosti
lidí a mám možnost pozorovat. Nikdy jsem neviděl
například hrubost potomka vůči rodiči. Také jsem
nikdy neviděl romského seniora v domově
důchodců…¨
Upřímnost a větší emotivnost
– vím, že spousta lidí by zrovna tyto
vlastnosti nepovažovala za kladné, ale mně se
líbí. Upřímnost je přínosem
v tom, že člověk ví, na čem je. Osobně mi přijde mnohem
přijatelnější, než úsměv do
tváře a pomluvy za zády.
Vysoká schopnost vcítění se do
druhých lidí, empatie. Trošku to podle
mého souvisí právě s druhým
bodem, tj s vyšší
emotivností. Jedním z příkladů pro mě
je poslední horký týden. Při
svém zaměstnání hodně cestuji autem a
tento týden jsem dělal linky ve čtyřech či pěti
romských rodinách. Ani v jedné se mi
nestalo, že by mi nebyla nabídnuta sklenka
studené vody. Drobnost zdá se, ale velice
potěší.
Štědrost. Mnohokrát jsem si povšiml,
že Romové, kteří spadají mezi ty
sociálně chudší, by se rozdali a
podělili o poslední. U takových lidí
si nesmírně vážím i třeba
nabídnuté cigarety, protože vím, že
sami nemají nazbyt a přesto se rádi
podělí s druhým.
V čem si
myslím, že mají Romové
problém
V této části budu malinko
obsáhlejší, protože si opravdu
nepřeji, aby zněla jako odsouzení, nebo
mudrcování. Berte to prosím tak, jak v
určitém ohledu může být na Romy
nahlíženo „zvenčí“. Jde o
mé pozorování, a proto se budu snažit
zároveň analyzovat příčinu, proč tomu tak je.
Řešení problémů
spíše v krátkodobém
horizontu, namísto dlouhodobějšího.
Tato vlastnost mi přijde velmi logická u národa,
který byl dlouhodobě historicky
pronásledován a v podstatě velmi často nepoznal
žádné dlouhodobé jistoty. Situace se
mnohdy měnila ze dne na den a myslím si, že právě
to je příčinou, proč mnozí Romové
řeší aktuální
problém, ale už se příliš
nesnaží předcházet problémům
budoucím.
Zároveň musím říct, že to rozhodně
není výhradně romskou
záležitostí, ale i tak si myslím, že
je poměrně častá. Myslím si, že celá
situace je daná i mnohdy velmi nízkou
sociální jistotou romských rodin,
které jsou díky tomu zvyklé
žít ze dne na den a problém řešit, až
když nastane. Z toho můžou mnohdy vznikat problémy se
zadlužením a nakupením
většího množství
neřešených problémů. Myslím
si však, že u sociálně
slabších neromských rodin je
problém naprosto stejný, takže se v podstatě
nejedná o v pravém slova smyslu romský
problém.
Občasná snaha některých Romů, hledat
viníka všude okolo, jen ne ve
vlastních řadách. Podobné
názory jsem četl i od spousty Romů na Romea.cz. Z
mé strany to není kritika, protože toto
jednání neodsuzuji a od historicky
ustrkovaného národa mi přijde vcelku
logické, nicméně spousta neromů právě
v tom vidí velký problém a neschopnost
romské sebereflexe. Omlouvám se všem,
že ač nejsem Rom, píšu i tento názor,
ale snažím se být objektivní a napsat
upřímně co si myslím, a ne někomu mazat med kolem
pusy a psát jen to co se líbí.
Podhodnocení smyslu vzdělání.
Romové v žádném případě
nejsou hloupí lidé. Jsou velmi zruční,
spousta Romů je umělecky nadaných. Myslím si
však, že existuje stále spousta Romů,
kteří se domnívají, že
vyšší vzdělání
jim toho příliš nepřinese. Tento postoj je
navíc podporován ze strany některých
neromů, kteří díky tomu mají tendenci
paušalizovat – a romským dětem často
učitelé nevěnují plnou pozornost, nebo
školy mají tendenci tyto děti odsouvat do
speciálních
(zvláštních) škol či
tříd. A přitom podle mého názoru
mnohdy může být problém i třeba v
jazykové bariéře. Pokud se například v
rodině mluví převážně romsky, dítě
může mít problém se čtením a
komunikací v českém jazyce. Zde pochopitelně může
majoritní část společnosti výrazně
pomoci (což mnohdy bohužel nedělá), ale hlavní
míra odpovědnosti je pochopitelně na rodičích.
Tak doufám, že jsem předchozí
částí nikoho neurazil, protože to by bylo to
poslední, co mám v úmyslu.
Spíš bych v případě nesouhlasu
rád rozpoutal diskusi a dozvěděl se víc o pohledu
„zevnitř“.
Nálada ve společnosti se velmi odvíjí
od drobností. Od zdánlivě nedůležitých
věcí a bohužel mám čím dál
tím větší pocit, že
současná bující nenávist se
velmi hodí do krámu politické
reprezentaci, protože jí umožňuje se zviditelnit na straně
jedné (hloupými a populistickými
výroky, například) a zároveň
jí poskytuje záminky ke
škrcení již teď značně napjatých
rozpočtů některých rodin, formou
ubírání
sociálních a jiných dávek.
A navíc celý národ odvrací
pozornost od počínání vlády
a parlamentu a raději sleduje situaci okolo několika hlupáků
a extrémistů či násilníků, jak ze
strany majority, tak minority. Co víc si může politik
přát? Vždycky v dějinách se hloupí a
krátkozrací lidé snažili
rozeštvávat rozdílné
skupiny lidí proti sobě, protože pak se jim lépe
vládlo.
V určitých ohledech by nejen spravedlnost, ale i člověk měl
být slepý. Nevidět odlišnou rasu,
vnímat jen a jen konkrétní lidskou
bytost, snažit se jí pochopit, protože pochopení
nás zbavuje nenávisti a umožní
nám všem lépe a šťastněji
žít.
