Seminář příklady dobré praxe nizozemských a českých municipalit: Úvodní slovo Czeslawa Walka
Vážený pane velvyslanče,
Vážené starostky, vážení starostové,
Dámy a pánové,
při diskusích o tom, jak nastavit spolupráci mezi nizozemských
velvyslanectvím a našim úřadem, nás okamžitě napadlo, že výměna informací,
zkušeností a praxe s integrací menšin na lokální úrovni je směr, kterým bychom
měli jít. Obě země mají početné zastoupení menšin, jejichž integrace do
společnosti je výzvou – v Čechách jsou to Romové, v Nizozemí jsou to muslimové.
V obou zemích se objevují populističtí politici, kteří místo integrace prosazují
segregaci, jako jediné možné řešení existujících problémů. V obou zemích se
především lokální samosprávy potýkají s každodenními nástrahami reálného soužití
většiny a menšiny, očekávají podanou ruku od státu, kterou stát často není
schopen poskytnout včas a v potřebné míře. V obou zemích existuji lokální
politici, úředníci, neziskové organizace, jednotlivci, kteří se rozhodli jít tou
lopotnější, daleko těžší a především daleko delší cestou – cestou vzájemné
tolerance a budování soudržné společnosti. Já z pozice státního úředníka říkám,
že tato cesta je ta správná a jediná, tato cesta vede ke konstruktivním
výsledkům, nekončí zapálenými auty, vykradenými obchody, pochody neonacistů či
znásilněním.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Seminář příklady dobré praxe nizozemských a českých municipalit: Integrace romské menšiny na místní úrovni se vyplatí
Ale kdo jsem já, abych mohl říkat, která cesta je ta správná?
Ač bych se snažil sebevíc proniknout do každodenních reálií lokálních
komunit, nikdy nebudu v kůži starosty, místostarosty, radního, který musí
bojovat s každodenními frustracemi občanů a řešit jejich problémy. Volba
integračních postupů se pak zpravidla obrátí proti nim. Proto jsme svědky těch
líbivých, rychlých rozhodnutí o výstavbě buněk, odsunů „nepřizpůsobivých“ za
hranice města, exekuci jejich dávek. Vidíme předvolební hesla hlásající nulovou
toleranci, nebo zdánlivou připravenost i nadále říkat co si politik myslí – to
je všechno show pro většinovou společnost. Show, která se v budoucnu obrátí
proti ní, ať už zvýšenými bezpečnostními riziky, nebo zvýšenými náklady z
lokálního rozpočtu na řešení odsunutého „problému“.
Ano nejsem schopen se vžít do kůže voleného zástupce, jsem ale schopen mluvit
čísly, které ukazují, že neřešení problému integrace nás ročně příjde na 16 mld
korun, což v době finanční krize, je docela velký luxus. Vím, že 90% dětí ze
sociálně vyloučených lokalit, se tam vrací, bez toho, aby kdykoliv pracovala. A
jsem schopen se vžít do situace dítěte, který by chtěl se z této bažiny dostat,
ale nikdo mu nepomůže.
Cesta integrace, kterou jste si Vy vybrali je těžká, o to těžší, že
neexistuje jeden univerzální mustr, který můžeme přiložit na jakoukoliv lokalitu
a ono to bude fungovat. Ba naopak každá lokalita je ve své podstatě jiná,
problémy se kterými se potýkáte jsou sice zdánlivě stejné – bezpečnost,
nezaměstnanost, špatná školní docházka, někde drogy, někde zase prostituce,
herny – ale jejich příčiny se diametrálně liší, proto i postupy a způsoby řešení
musí být lokalitu od lokality jiné, šité přímo na míru. A to neušije žádný
státní úředník, ani nezávislá neziskovka, nebo konzultant, to můžete ušít pouze
vy, kteří tu sedíte, protože tu konkrétní situaci znáte nejlépe. Stát by Vám
pak, v ideálním případě, měl dát vědomosti a hlavně prostředky k tomu, aby se
tyto Vámi ušitá řešení mohla realizovat. Zda tomu tak je, alespoň v českém
případě, se dozvíme již záhy od Gábiny Hrabaňové a Martina Šimáčka.
Hlavním cílem dnešního setkání je vzájemně si naslouchat, slyšet jak s
podobnými problémy bojujete u Vás, ať už to je v Nivechajn, Brně, Mostě či Ejde
– proto jsme se tady sešli. V druhé části dnešního dne se pak rozdělíme do
skupin a budeme vzájemně diskutovat o vzdělání, zaměstnání, či vztahu s médií.
Dámy a pánové, jsem rád že jste přijali naše pozvání a věřím že dnešní setkání
bude všestranně přínosné, že se navážou vztahy, které v budoucnu budou nést
takové ovoce jako je ten dnešní seminář.
